Nálada v japonském a čínském průmyslu ukazuje na pokračující kontrakci. Nejhorší nálada ale dál zůstává bezpochyby v eurozóně zatížené náročnou odtučňovací kůrou. Zajímavé ovšem je, že některé evropské periferie se pomalu dostávají z nejhoršího. Index nálady v průmyslu (PMI) v Itálii a Španělsku (i když zůstává na velice nízkých úrovních) roste šestý měsíc v řadě. Z velice nízkých úrovní se také nepatrně vylepšil německý index.
Největším propadákem ale zůstává do této chvíli opomíjená Francie, kde spadla nálada v průmyslu na 41-měsíční minima. Prezident Francois Hollande byl navíc minulý týden dotlačen představit nový fiskální balík, který by měl v příštím roce srazit francouzský deficit o 1,5 % HDP. To je na Francii hodně ostrá dieta, která může prohloubit ekonomické potíže druhé největší ekonomiky eurozóny. Zvláště proto, že většina opatření bude zaměřená na zvyšování daní pro bohaté a podniky. V takovém prostředí těžko začnou vznikat nová místa pro více jak tři miliony francouzských nezaměstnaných.
Disciplína při snižování deficitu je přitom v tuto chvíli důležitá, a to především z politických důvodů. Pokud má fungovat nový záchranný systém eurozóny a německý Bundestag má schvalovat nové záchranné balíky pro Řecko a Španělsko, potřebují němečtí politici vidět odhodlání zbytku klubu chovat se podle předem dohodnutých pravidel. I když by ekonomická logika někdy hovořila ve prospěch mírnější diety, politický diktát z Berlína a Bruselu je neúprosný. Potvrzuje to i poslední požadavek Německa, které chce po Madridu, aby pozdržel svojí žádost o pomoc ze záchranných fondů. Podle agentury Reuters je to proto, že chce aby se o nové pomoci Řecku, Kypru a Španělsku z taktického hlediska hlasovalo v Bundestagu naráz. Kdyby totiž němečtí zákonodárci každý týden hlasovali o nové pomoci, mohla by jim rychle dojít trpělivost.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
