Turecko se po volbách konečně dočká “klidu na práci” a tak lira sílí. Jak dlouho?

Jak by kdysi napsalo Rudé právo, institucionální investoři ze zahraničí ocenili, že po opakovaných volbách bude v Turecku konečně “klid na práci” a nová vláda bude mít spolu s prezidentem Erdoganem silný mandát pustit se do “strukturálních reforem”, které turecká ekonomika potřebuje jako sůl. Také po vojenské stránce se situace velmi zpřehlední, neboť s parlamentní většinou v zádech si AKP nebude muset lámat “hlavu kdo je kdo”, což se velení NATO v době, kdy se s Islámským státem nechce nikomu bojovat, může hodit.

Turecká lira a akcie tak možná mají ještě nějaké zisky před sebou, neboť řada analytiků ještě nestihla dovysvětlit investorům všechny výhody nově nabyté stability, avšak zdali se Turecko stalo nedělním volebním výsledkem opravdu dlouhodobějším investičním trhákem, je otázkou. Sekulární charakter republik bude dále potlačován, což se možná na ekonomice nepodepíše okamžitě, ale v dlouhém období může mít negativní strukturální dopady na hospodářství. A jak ukázala i nedávná minulost, která de facto odstartovala oslabování turecké měny, koncentrace moci do rukou AKP zrovna nesvědčí o nezávislosti centrální banky. Ministr financí z této strany a potažmo i prezident totiž mají totiž tendenci mluvit centrální bance do její práce zejména v situaci, kdy se jim zdá, že její politika je přísnější než oni to ze svých paláců vidí. 

Asi není třeba dodávat, že eventuální debaty o tom, jak má centrální banka (ze světa) emerging market) nastavovat úrokové sazby, se nemusí hodit v situaci, kdy se za Atlantikem ve Washingtonu uvnitř Fedu schyluje po letech k utažení měnové politiky. Rizika zůstávají tím spíše, že Turecko i navzdory nízkým cenám ropy stále trpí vysokým deficitem běžného účtu platební bilance a je tudíž závislé na přílivu zahraničního kapitálu.

Jan Čermák
Analytik ČSOB