Čtvrtek 17. června. Svátek má Adolf.

Sankce vyšumí do ztracena, Evropa neví, co chce, říká expert

Investice 27.11.2014 | 11:00 0 Komentářů

Rozhovor s Karlem Svobodou z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy o ekonomických následcích omezování obchodu mezi Evropskou unií a Ruskem.

Sankce vyšumí do ztracena, Evropa neví, co chce, říká expert

Praha – Na ekonomické sankce zatím doplácí hlavně Rusko, přesto to bude nejspíše Evropská unie, kdo od nich couvne jako první. „Vedle tlaku firem může totiž EU doplatit i na to, že její politici nejsou jednotní,“ říká Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který se zaměřuje na současný ekonomický vývoj Ruska.

„Pro Rusko může být dlouhodobě jednodušší sankce ustát i za cenu ekonomických nepříjemností, než pro Evropu je udržet,“ myslí si Svoboda. Dodává, že ruským politikům může omezení obchodu svým způsobem vyhovovat, protože na něj lze „svést“ problémy, se kterými by se tamní trh potýkal i bez sankcí.

Evropská unie má podle něj zásadní problém v tom, že stále ještě jasně neřekla, čeho chce dosáhnout a co bude dělat, pokud se jí to nepodaří. Zároveň nemůže sankce jednoduše zrušit, protože by tak zpětně schválila ruskou anexi Krymu.

„Moc z toho není cesta ven a bude strašně složité ji najít,“ říká Svoboda v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Od zavedení protiruských sankcí uplynuly zhruba čtyři měsíce. Jak zasáhly Česko ekonomicky?

Karel Svoboda: Spíše se kloním k tomu, že se nic tak výrazného nestalo, protože vývoz do Ruska se podílí na celkovém českém exportu asi třemi procenty a velká část toho je ještě embargem nedotčená. Nevzpomínám si na společnost, která by říkala: Položí nás to. Zbrojařská firma by mne asi utloukla, protože řekne, že Rusko pro ně byl důležitý trh a teď je ztracený. Pro některé podniky šlo tedy samozřejmě o nepříjemné opatření, likvidační to ale nebylo. Jinou otázkou je ale například omezení přístupu ruských firem na západní finanční trhy. To může přinést, a už přináší, ruským firmám velké problémy, které se mohou následně projevit i v jejich nižších investicích.

A.cz: Rusko v odvetě za sankce zakázalo dovoz evropského ovoce, zeleniny, mléčných výrobků či masa. Byly následky těchto sankcí pro Česko horší?

Celkový dopad, alespoň podle našeho výzkumu s kolegy z Institutu ekonomických studií, je opravdu hodně marginální, asi tak 0,1 procenta celkového vývozu, takže prakticky nic. Pak máme firmy jako Hamé nebo Madeta, kterých se sankce dotkly. Ona je ale i otázka, co způsobilo zpomalení Ruska jako takové – protože pokles jsme sledovali už v době před sankcemi. Důležitým faktorem je stagnace a v poslední době pokles cen ropy.

A.cz: Je tedy podle vás možné, že by české firmy měly s vývozem do Ruska problém i bez sankcí?

Přesně tak. Ve chvíli, kdy rubl klesá nejen kvůli sankcím, ale proto, že ruská ekonomika dlouhodobě stagnuje, se podražuje dovoz a Rusko na to, aby čelilo problému, sankce ani nepotřebuje. Čili řekněme, že není vůbec jisté, jak moc je to, že určité firmy teď vyvážejí do Ruska méně, je způsobené sankcemi.

Příležitosti vidím v Číně

A.cz: Podařilo se už tuzemským podnikům, které sankce postihly, nalézt za Rusko nějakou náhradu?

Co já vím, tak hledání intenzivně trvá. Tam je problém, že vy nevíte, jak dlouho sankce vlastně budou trvat. Nechcete ten trh úplně opustit, což vám hledání také zhoršuje. Nicméně čekám, že se firmy budou snažit najít odbytiště v Číně, která působí atraktivně. Příležitost, která se tam nabízí, je velká, tamní trh je obrovským způsobem nesaturovaný. Často se mluví o zemích, jako je Bělorusko, ale ty jsou silně navázané na Rusko a jeho pokles může způsobit problémy i v nich.

A.cz: Do Číny by měly, předpokládám, vyvážet spíše výrobky, kterých se dotkly sankce Evropské unie.

Ano, šlo by spíše o stroje. Pokud jde o potraviny, mluvilo se myslím o Blízkém východě, o Saúdské Arábii, o Spojených arabských emirátech.

A.cz: Ještě se vrátím k té Číně. Znamená to, že by šlo do jisté míry o náhradu za Rusko a že nedávná návštěva prezidenta Miloše Zemana a šéfa Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého v Číně mohla souviset i s hledáním odbytišť pro ty výrobky, které teď nemohou na ruský trh?

Já si myslím, že by to byla vcelku běžná ekonomická diplomacie. Vy se prostě snažíte hledat nové trhy, je to logický krok, který nemusí být vůbec vázán na sankce, protože nejsme sami, kdo se snaží přeorientovat svou produkci jinam, to je normální konkurenční boj, otázkou je ten způsob. Jisté pochyby mám o některých komentářích k čínské situaci. Nemyslím si, že od nás někdo očekává komentáře na téma čínský postoj k lidským právům, kdybychom na toto téma úplně mlčeli, bylo by to asi vhodnější.

Pořád nevíme, co chceme

A.cz: Co můžeme v následujících měsících čekat? Počítáte s tím, že Evropská unie přidá další sankce, nebo spíše zůstane u těch aktuálních?

Mám obavu, že spíše ta druhá varianta, že budou šumět do ztracena. Vezměme si, co je zásadní problém. Rusko anektovalo Krym, o kterém se už zas až tak moc nemluví, kromě toho se výrazně angažuje na Donbase, tedy na jeho části. Pokud byste sankce zrušila, tak vlastně řeknete: „Ano, Rusko si anektovalo Krym zcela legálně.“ Což není možné. Takže se nacházíme v takovém stádiu, že moc není cesta ven a bude strašně složité ji najít.

A.cz: A možnost, že by EU ještě přitvrdila?

Ke zpřísňování cesta je, ale musí být jasné, čeho tím chcete dosáhnout. Hrozí, že zavedete další sankce a pak zjistíte, že vlastně nevíte, co chcete. On je totiž problém, že EU přesně neřekla, co je vlastně její cíl a co se stane, když jej Rusko nesplní. Kam přitvrzovat, co je další balíček, není tu žádná jasná strategie. Přece vždy, když máte nějaký projekt, tak znáte i ideu, čeho chcete dosáhnout a jakými prostředky. A já jsem tady neviděl hlavně ten cíl. Přitáhnout Rusko k jednacímu stolu? Rusko si k němu klidně sedne a bude vám opakovat, že žádné vojáky na Ukrajině nemá, a vy je nemáte za co chytit.

A.cz: Unie podle vás jasně nesdělila, k čemu měly její sankce vést. Podařilo se to Rusku, když omezilo dovoz evropských potravin?

Zde lze také vést dlouhodobou debatu, jaký vůbec měly sankce smysl. Je i možnost, že Vladimir Putin chtěl cíleně zasáhnout ruské obyvatelstvo, aby mohl „svést“ ekonomické neúspěchy na západní sankce. Na mne ty protisankce ze všeho nejvíce působily tak, že Rusko chtělo něco přijmout a nevědělo úplně jasně, co vlastně a co to má za význam. Myslím si, že to bylo ad hoc, vymyšlené na koleni. My dáváme podle mého jejich prezidentovi větší schopnosti vést šachové partie, než by si zasloužil. Aspoň to na mě tak působí.

A.cz: Ona je i otázka, jestli ruské embargo zasáhlo více Evropskou unii, nebo samotné Rusko.

Osobně si myslím, že Rusko.

A.cz: Přinutí jej podobný výsledek sankce zrušit?

Myslím si, že pro Rusko je dlouhodobě jednodušší sankce ustát i za cenu ekonomických nepříjemností, než pro Evropu je udržet. Protože tam máte jednoho člověka, který vládne a na sankce může svádět všechno, může říkat: „Vy se máte špatně kvůli sankcím, ale musíte vydržet, protože…“ Obecně tam pak může vzniknout reakce: „Oni se nás snaží napadnout, oni se nás snaží zničit, my se tomu musíme bránit, všechny naše problémy jsou způsobené kvůli Západu.“

Český čtyřhlas firmy příliš neuklidnil

A.cz: Takže pokud někdo couvne jako první, bude to spíše EU?

Může se to stát. Evropané musí vysvětlovat, proč mají sankce trvat, a firmy se tu ozývají poměrně hlasitě, že jim sankce nevyhovují, že to chtějí změnit. Vidím zde ten politický problém, navíc se očekává, že Evropa bude stagnovat, a pak se bude voličům ještě hůře vysvětlovat, proč vlastně nemáme s Ruskem otevřeně obchodovat.

A.cz: Jak podle vás zatím zvládli komunikovat politici v Česku? Zvládli firmám vysvětlit, proč byly sankce přijaté?

Mám obavy, že u nás co vrcholný představitel, to vlastní zahraniční politika. Jednu si dělá prezident, druhou si dělá premiér, třetí ministr zahraničí a čtvrtou jeho první náměstek a tak by se dalo pokračovat. Sankce jsou zpochybňované prezidentem, premiér se k nim staví neurčitě, ministr zahraničí je spíše podporuje, takže vysvětlení nemůže být samo o sobě uspokojivé, jestliže máme tolik odlišných hlasů. Takový čtyřhlas dává dohromady jakousi kakofonii. Druhá věc je komunikace vůči našim partnerům.

A.cz: Máte na mysli Evropskou unii?

Ano, ale nejenom. Jestliže se připojíme k něčemu a pak to vytrvale zpochybňujeme, tak to prostě nevrhá zrovna dobré světlo. Nejde o to, jestli ten který politik unii miluje, nebo nemiluje, ale pokud je podobné opatření jednou jednohlase přijato v rámci EU, tak bychom se ho prostě měli držet. To, že si vyhledáváme možnosti, jak operovat v Rusku v oblastech, které nejsou zahrnuty v sankčním režimu, je zcela v pořádku, to dělají Němci, to dělají Francouzi, to dělají všichni. Ale samotné zpochybňování sankcí by se mělo odehrávat – když už – na evropské úrovni v diskuzi s partnery a ne navenek vůči Rusku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.