Rozčarování nepřináší jen hrozba vyšších daní, ale i stagnace reálných mezd

V tuto chvíli pak přichází vláda s myšlenkou na nikterak zásadní utažení opasků, které má být rozvrstveno napříč celou populací, takže teoreticky vzato by nemělo vzbuzovat nijak velké vášně. Přesto je tomu naopak a i relativně malá úprava daňových sazeb či snížení (resp. zmrazení) některých dávek vyvolává až nečekaně silnou odezvu. Proč tomu tak je?

Odhlédneme-li od těžko uchopitelné námitky, že státem vybrané daně by mohly být vynakládány účelněji, pak jisté rozčarování z ekonomického vývoje musí přinášet fakt, že reálné příjmy již několikátým rokem stagnují či dokonce klesají. Tento vývoj přitom nemá na svědomí vláda, ale je dán situací na trhu práce. Ten byl nejprve pod tlakem globální recese, kdy nezaměstnanost rostla a vytvářela tak přirozený tlak na pokles reálných mezd v soukromém sektoru. Na druhou stranu v momentě, kdy globální ekonomika začne vykazovat známky oživení jdou okamžitě ceny komodit a tedy benzínu a potravin vzhůru. To se v malé české ekonomice okamžitě projeví ve vyšší inflaci, na kterou ovšem mzdy v soukromém sektoru již nedokáží reagovat.

Rozčarování české populace z existence tohoto začarovaného kruhu je pak zcela oprávněné. Oznámí-li navíc ministr financí, že je třeba zvýšit DPH a zmrazit na několik let důchody frustrace logicky dále roste, a to přesto, že cílem je dotažení fiskální konsolidace z níž budou mít užitek nakonec všichni.

Jan Čermák, analytik ČSOB