02. 01. 2018
Rok, kdy se kvantitativní uvolňování změní v utahování
Svým způsobem velmi nudný rok 2017, kdy globální tržní volatilita byla zcela zanedbatelná, je pryč, a je třeba se ptát, jaký bude pro finanční trh rok 2018. Samozřejmě, že leckde již kolují vyšperkované seznamy hlavních rizikových událostí, které by měly otřást finančními trhy v tomto roce. I my bychom jistě mohli dát dohromady několik faktorů, na které bude třeba si dát pozor – nicméně spíše než zopakujeme to hlavní riziko, kterým se straší sice již několik let, ale v tomto roce může být konečně relevantnější.
Jde o to, že úrokové sazby ve vyspělých zemích – zejména v USA, eurozóně či Kanadě a Velké Británii – se mohou z řady důvodů pohnout vzhůru. Kromě toho, že se mohou tlačit vzhůru oficiální úrokové sazby, tak se může dostat do hry zcela nový fenomén a tím je stahování peněz z dluhopisových trhů ze strany hlavních centrálních bank. Připomeňme, že Fed tak již činí, ale jeho “kvantitativní utahovaní” je stále více kompenzováno tiskem peněz ze strany ECB a Bank of Japan. Tato konstelace se nicméně začne zvolna měnit ve druhém čtvrtletí roku, resp. v jeho druhé polovině. Tehdy by měla ECB od nákupu dluhopisů zcela upustit a Fed v té době z trhů stahovat měsíčně okolo 30-40 miliard dolarů měsíčně. V tu chvíli se skutečně ukáže, jak který trh dokáže stát na vlastních nohou, bez berličky tištěných peněz ze strany hlavních centrálních bank. Že se to neobejde bez nárůstu volatility je přitom vcelku jasné, je pouze otázkou, kdy přesně to přijde.
Samozřejmě, že finanční svět bude pln i další rizik, jako jsou třeba volby v Itálii, nečitelný stav čínské ekonomiky či třeba geopolitická rizika spojená s Íránem či Severní Koreou. Nicméně jestli je něco opravdu čitelného, co může globální trh rozkolísat, tak je to přechod ke starému “normálu”, kdy centrální banky neposílají na trhy doping v podobě nákupů aktiv za desítky miliard euro.
Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finace
