Přestože jsou dnes čínské akcie díky masivní injekci krátkodobé likvidity (20 mld. USD) klidnější, investoři pravděpodobně budou s nervozitou čekat na konec týdne, kdy má skončit zákaz prodejů akcií pro velké investory. Nicméně i když čínské autority takticky sehrají hru s trhy v následujících dnech a týdnech nakonec dobře, nic to nezmění na tom, že Čínu patrně čeká další zpomalení a zřejmě i oslabení měny, resp. pokles hodnoty domácích aktiv. Proč?
Listopadové zlepšení v makro-číslech (od průmyslu po maloobchod), bylo pravděpodobně pouze dočasným záchvěvem optimismu v reakci na některé jednorázové stimuly. Čínská vláda na podzim ulehčila přístup k hypotékám a daňovými úlevami jednorázově podpořila prodeje aut. Zdá se ale, že již na konci roku dočasný pozitivní stimul z čísel vyprchal. Předluženost čínských podniků v kombinaci s nadměrnými kapacitami v průmyslu, plnými sklady a prudkým poklesem výrobních cen (který od jakékoliv další výroby na sklad odrazuje) nevěští nic dobrého. Odbourávání nadměrných kapacit, zásob a potíže s těžko splatitelnými dluhy budou čínský průmysl tížit dál.
Relativně lépe se daří sektoru služeb a z pohledu poptávky spotřebě domácností. Průmysl je ale v Číně těžká váha, která tvoří na rozdíl od vyspělých ekonomik skoro polovinu HDP a zaměstnanosti. Proto se Čína dalšímu zpomalování nevyhne – a s tím pravděpodobně i tlaku na oslabování měny a na devizové rezervy. Reakcí na to pravděpodobně budou nové rozpočtové a měnové stimuly. T však nedokáží obrátit běh světa, ale pouze zmírnit bolest z procitnutí do nové reality. Pokud čínský růst zpomalí k tempům okolo 5–6 %, nemělo by to vyspělé ekonomiky ohrozit – negativní dopad na Česko a na Německo v takovém případě odhadujeme do půl procentního bodu. Výraznější čínská krize by ale mohla především eurozónu nepříjemně potrápit.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
