Na vině by mohla být nižší hospodářská výkonnost. Ta ale rozhodně nevysvětluje vše. Tam sice také zaostáváme za evropským průměrem, situace je ale výrazně lepší. HDP v paritě kupní síly na obyvatele přesahuje 85 % průměru EU. Z makro-pohledu je zde tedy zjevný nepoměr. Co ho může vysvětlovat?
Na prvním místě může určitou roli sehrávat relativně slabší vyjednávací síla odborů. V Česku není až polovina zaměstnanců chráněna prakticky žádnou kolektivní smlouvou. Ve většině západoevropských zemí je bez kolektivní smlouvy 5–20 % zaměstnanců.Data také ukazují na to, že Česko už zdaleka není tak rovnostářskou zemí, za kterou bylo tradičně považováno. Řada ukazatelů naznačuje, že rozdíly mezi profesemi i jednotlivými zaměstnanci jsou vysoké a více jak 17 % zaměstnanců pobírá mzdu nižší než dvě třetiny mediánu. Právě vyjednávací postavení této “pracující chudoby” je pravděpodobně nejslabší. I z aktuálních dat z úřadů práce vyplývá, že firmy stále shánějí převážně tyto “super-levné” profese: nejžádanější jsou pomocní pracovníci ve výrobě s průměrnou nabízenou mzdou od 13 tisíc korun hrubého. Následují je montážní dělníci, řidiči a pracovníci v oblasti ochrany a ostrahy.
Bylo by pěkné, kdyby zaměstnavatelé ve větší míře nabízeli i lépe placená místa a my jsme je v Česku dokázali obsadit. Třeba k tomu časem přispěje i uvolnění kurzového režimu, který by měl české zboží relativně zdražit a tlačit tak podnikovou sféru k výrobám zaměřeným na vyšší přidanou hodnotu. V minulosti také platilo, že Česko dohánělo mzdově západ primárně skrze posilující měnu.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
