Ve zjevné narážce na to, jaký poprask vyvolal před dvěma měsíci americký Fed tím, že naznačil možnost zpomalování měnové expanze, se světoví lídři dohodli na tom, že napříště budou takové změny (v měnové politice) “opatrně kalibrovány a jasně komunikovány”. Naopak “německá cesta” vedoucí k růstu přes fiskální úspory byla dána zcela k ledu, když úvahy o tom, že by se země G20 zavázaly ke snížení rozpočtových deficitů a dluhů v roce 2016 zůstaly zcela nevyslyšeny.
Zdá se přitom, že voliči mají úspor rovněž plné zuby a oslavují ty vůdce, jež slibují skoncovat s pomalým růstem (třeba i krátkodobě) a dlouhotrvající deflací. To je příběh i třetí největší ekonomiky světa, kde voliči o víkendu rozhodli o tom, že superexpanzivní politika současného premiéra a šéfa Liberálně demokratické strany (LDS) Shinzo Abeho má pokračovat. LDS nyní disponuje nadpoloviční většinou v obou komorách japonského parlamentu, takže může nerušeně vládnout dalších pět let. Zajímavé přitom je, že navzdory tomu, že staronový premiér Abe má nyní dostatečně luxusní čas na to implementovat i některé strukturální reformy a počkat si na jejich dlouhodobé efekty, již nyní jsou veřejnosti slibovány brzké a viditelné změny k lepšímu.
Inu mantra utahování (rozpočtových) opasků není v kurzu jak u voličů, tak u tvůrců hospodářských politik. To platí již na globální úrovni a v podstatě brzy se tento trend může rozšířit i regionálně či dokonce lokálně. Vzpomeňme jen na expanzivní kroky, o které se v poslední době snaží Polsko či Maďarsko. Za rohem jsou přitom parlamentní volby nejen v Německu, ale i nás a ty kyvadlo mezi restrikcí a expanzí mohou také vychýlit jiným směrem než dosud…
Jan Čermák
Analytik ČSOB
