Není pochyb o tom, že Španělsko se nachází ve svízelné situaci, která je dána dlouhodobě schodkovou platební bilancí a deficitními veřejnými financemi. Nicméně podprahová obava, která žene trhy k stále nižším hodnotám aktiv ve zranitelných zemích eurozóny, již možná v současnosti nevyplývá ze strachu, že dané země nebudou schopny dostát svým závazkům, ale z toho, že nebudou ochotny splatit za daných podmínek své dluhy. Kombinace radikálních úspor a vysoké míry nezaměstnanosti je přímo ideální živnou půdou pro popularizaci extrémních politických proudů. Současný razantní nárůst popularity extrémní levice před francouzskými prezidentskými a řeckými parlamentními volbami (6. května) je něco, co si eurozóna asi nejméně přála, avšak v daném makroekonomickém kontextu se takovému politickému vývoji stěží šlo vyhnout. V této souvislosti stojí za zmínku to, s čím přichází nejnovější ekonomický výzkum analyzující společenské dopady radikálních odtučňovacích veřejných financí, jež proběhly v Evropě v letech 1919–2008 (Ponticeli -Voth, Austerity and Anarchy…). Zákon velkých historických čísel ukazuje na to, že v evropských zemích, kde došlo k utažení rozpočtových opasků o více než 2 % HDP za rok, byla společnost v průměru daleko více náchylná k projevům občansko-sociální revolty typu generálních stávek, masových demonstrací, rabování či pokusů o atentát. Zde stojí za zmínku, že všechny země PIGS v současné době takovou odtučňovací kúrou v řádu 2–5% HDP ročně procházejí.
Parafrázujeme-li jednoho z ekonomických guru posledních let N. Taleba – autora bestselleru Černá labuť, pak (západní) Evropa si v posledních zhruba 20ti letech užívala dlouhé období sociálního smíru a politické stability. Naivní pozorovatel by si mohl říci, že tomu tak bude navždy. Ovšem, aby to nebylo jako s tím Talebovým krocanem – ten si také myslel, že každý den dostane svůj příděl krmení, avšak jen poučený řezník věděl, že jednoho dne přijde Díkuvzdání…
Jan Čermák, analytik ČSOB
