Ostatně nebylo by to poprvé, co by se cíl ČNB znovu vzdálil. Mnohem podstatnější než tento fakt nicméně je, zda na takovou změnu bude chtít centrální banka reagovat. Nabízí se přitom hned několik variant: další „devalvací“ počínaje, zápornými sazbami konče. Začneme ovšem popořádku.
Další nucené oslabení koruny sice ČNB nedávno zmínila, ale šlo o podmíněnou možnost pro případ, kdyby růst mezd v české ekonomice zaostával za prognózou. Jak už potvrzují letošní data, tato situace nenastala a mzdy rostou dokonce oproti očekávání rychleji. Druhým argumentem, který hovoří proti plýtvání energií na devizovém trhu, jsou samotné vnější a strukturální příčiny nízké inflace a jen relativně malý posun inflačního výhledu pro příští rok.Spíše než, aby centrální banka sáhla na výši kurzu, může znovu – tentokrát už po sedmé – prodloužit intervenční režim. Minulá prognóza hovořila jasně o používání kurzu jako nástroje do poloviny roku 2017 a sama bankovní rada hovořila o půlce roku jako pravděpodobném termínu exitu, kdy už mělo dojít k udržitelnému plnění cíle. A to už právě není tak jisté.
Kurz je stále zbraní číslo jedno, a tak nepředpokládáme žádnou změnu úrokových sazeb, byť Evropu opanoval módní experiment záporných úroků. Tato varianta se zdá jako možná pro dobu exitu nebo v případě, že by si ČNB už nevěděla rady, jak se bránit proti tlaku na posílení koruny. A taková situace, jak ukazuje vývoj korunové likvidity bankovního sektoru, nenastává. Závěrem srpnového zasedání bankovní rady proto spíše bude ponechání měnové politiky beze změny s tím, že ČNB nejspíše odloží exit o jedno čtvrtletí. Bylo by to vcelku konzistentní řešení, které by nepřineslo otřes na žádný z domácích finančních trhů.
Petr Dufek
Analytik ČSOB
