Vzhledem k tomu, že Irák s požadavkem na výjimku není sám, tak by s sebou takové rozuzlení této zápletky přirozeně neslo větší požadavky na omezení těžby ze strany ostatních producentů. A tím bychom se vrátili do bodu nula, respektive do listopadu 2014. Připomeňme, že tehdy Saúdská Arábie odmítla být jedinou zemí, jež by tváři v tvář nepříznivé tržní situaci snižovala produkci. Tím by sice mohla podpořit cenu ropy, ale pozvolna by se připravovala o svůj podíl na trhu. To, že tato politika není pro Saúdy z dlouhodobějšího pohledu zcela optimální, ukazuje jejich obdobná zkušenost z 80. let minulého století.Hlavním vítězem Alžírské “dohody” tak nakonec mohou být producenti “břidlicové ropy” v USA. Ti poslední dva roky navzdory původním očekáváním úspěšně přežili, a ačkoliv pokles produkce ropy ve spojených státech dosáhne oproti vrcholu z dubna 2015 (9,6 miliónu barelů denně) asi 1 milión barelů denně (cca 5× spotřeba v ČR), tak se těžba již pomalu stabilizuje. Poslední data od amerického ministerstva energetiky implikují, že konkrétně v oblastech, kde se těží “ropa z břidlic”, by k tomu mohlo dojít již na začátku roku 2017.
Naproti tomu, devizové rezervy Saúdské Arábie, které nabobtnaly v dobách relativně vysokých cen ropy, poklesly od léta 2014 asi o čtvrtinu. Je pravda, že v dobách přebytků likvidity a obtížného hledání výnosu to Saúdy nemusí zase tak moc trápit – nedávno si například snadno půjčili 17,5 miliardy dolarů. Jistým paradoxem nicméně zůstává, že viditelnější obětí politiky ponechání cen ropy napospas tržním silám jsou možná zatím sami Saúdové než ti, na které byla primárně zacílena.
Zdroj : Petr Báča
Analytik ČSOB
