Znepokojivý začíná být především vývoj i našeho hlavního obchodního partnera a v podstatě i lokomotivy celé ekonomiky eurozóny – Německa. Index podnikatelské nálady v německém průmyslu Ifo, který je velmi dobře korelovaný nejen s hospodářským růstem Německa, ale i českého průmyslu, totiž v září propadl na nejnižší hodnotu za poslední dva roky. Co je však ještě horší, subindex (podnikatelských) očekávání propadl na nejnižší hodnotu od poloviny krizového roku 2009. V praxi to tedy znamená, že navzdory všem monetárním stimulům přicházejícím ze všech koutů světa se přestává dařit i té nejzdravější ekonomice v západní Evropě. Z pohledu celkového růstu tak Německo může v nejlepším případě očekávat ve druhé polovině tohoto roku stagnaci. A to pochopitelně není dobrá zpráva pro naši ekonomiku.
Otázkou nyní je, zdali v německé ekonomice existuje nějaký záložní hnací motor, který ekonomiku může zpátky rozhýbat. Jedinou nadějí pro exportně orientované Německo a v podstatě i pro nás je to, že německý spotřebitel přestane skrblit a v obchodech se trochu více odváže. Teoreticky vzato by německým domácnostem k přechodu na vyšší tempo utrácení nemělo nic bránit: míra nezaměstnanosti je na dvacetiletých minimech, příjmy slušně rostou, přičemž ceny akcií se drží relativně vysoko a ceny německých nemovitostí v posledních dvou letech rovněž raketově rostou. To vše jsou velmi příhodné podmínky pro vyšší spotřebu – problémem je, že jde pouze o podmínky nutné, nikoliv postačující.
Jan Čermák, analytik ČSOB
