Bofinger je prvním Němcem, který preferuje pro-růstové kroky před úsporami a navíc vidí u ECB prostor k dalšímu měnovému uvolňování.
Data HDP za první čtvrtletí 2013 jasně ukázala, že ekonomická krize eurozóny není zdaleka za námi a je velmi pravděpodobné, že jsme teprve uprostřed tohoto nepříznivého hospodářského cyklu. V některých zemích eurozóny se situace dokonce stále zhoršuje, stačí se podívat na Francii a Itálii, tedy země, které by společně s Německem měly být lídry obnovy růstu. Navíc tyto země tvoří „trio“ největších ekonomik měnového klubu.
Německo se svým 0,1 procentním růstem zklamalo celou Evropu, ekonomové dokonce věřili v 0,3 procentní posílení. Pouze zanedbatelný růst odvrátil pád do recese, protože německá ekonomika v posledním kvartále loňského roku kontraktovala o 0,7 procenta. Německo dává matný výsledek za vinu špatnému počasí, je však třeba si přiznat, že kromě soukromé spotřeby upadaly všechny ostatní sektory ekonomiky a hospodářství nepodržel, ani jinak silný export. Hospodářská krize našich sousedů se tak stává jasným tématem číslo jedna pro zářijové volby, v kterých chce Merkelová obhajovat úspěch.
Peter Bofinger nevěří, že by špatná ekonomická data mohla negativně ovlivnit popularitu současné šéfky tamní vlády, jediné co by ji podle Bofingera mohlo ublížit, je zhoršení situace na trhu práce, což se vždy odrazí přímo v popularitě. Zatím se tak Merkelová nemá z tohoto hlediska čeho obávat, protože míra nezaměstnanosti se drží na 6,9 procentech a je tak výrazně pod průměrem eurozóny i pod USA. Důležitým aspektem předvolebního boje bude pravděpodobně otázka státních výdajů, na jejichž uvolnění bude za současného stavu hospodářství vyvíjen tlak.
Sám Bofinger věří, že změna výdajové politiky je nevyhnutelná, zvláště pak nepovede-li se Německu ani druhý kvartál. První krok by, ale podle ekonomického experta měl přijít od Maria Draghiho (šéfa ECB), který musí řešit nejen stagnaci Německa, ale také vysokou nezaměstnanost a zadluženost eurozóny.
REKLAMA
Michal Kraus, analytik Bossa