Podle samotné zprávy nebude tak horko. Podle Bundesbanky na řadě míst může cenový tlak polevit, až na zvýšenou poptávku zareaguje nabídka. Současně také zpráva konstatuje, že jako celek není německý realitní trh nijak významně nadhodnocený.
I kdyby byl, nebude nebezpečí z nadhodnocených nemovitostí tak velké, jako bylo v případě periferních ekonomik (Španělska, Irska) před krizí. Důvod je jednoduchý – nižší podíl vlastnického bydlení. Zatímco ve vlastním bytě nebo domě žije v tuto chvíli méně než polovina Němců, více jak tři čtvrtiny Španělů a čtyři pětiny Irů bydlí ve svém. Realitní bublina v periferních ekonomikách v letech 2004–2007 proto vedla na periferiích k výraznému nárůstu vnímaného bohatství ve společnosti a měla výrazný stimulační efekt na soukromé útraty domácností. Ty se následně promítly v rostoucím schodku ekonomiky jako celku (běžného účtu platební bilance) a v nárůstu zahraničního zadlužení.
To je muzika, která je Němcům hodně vzdálená. Díky nižšímu vlastnictví nemovitostí ve společnosti se růst cen neodráží tolik v německé spotřebě. Ta je navíc tradičně vzhledem k vysokému podílu exportů na HDP hodně podmíněna náladou na globálních trzích. Rychlý růst cen nemovitostí na vybraných místech Německa proto zatím není hrozbou pro německou makro-rovnováhu. V průběhu posledních pěti let si Německo udržuje vysoké přebytky běžného účtu (na 6 % HDP). Pokud tedy rychlejší růst nemovitostí pomůže německé spotřebě, nebude to vůbec na škodu.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery
