Násilí v počítačových hrách je vděčné mediální téma. Bylo tomu tak už v dobách absurdní surrealistické hry Carmagedon (1997). Rodiče a později i někteří novináři byli rozhořčeni, když nahlídli adolescentům přes rameno a zjistili, že v této arkádové závodnické hře nedostávají nejvíc bodů za úspěšné projetí okruhu, ale za to kolik rozbijí aut a kolik přejedou lidí… a krav.
Kromě zarytých odpůrců, mělo však násilí ve hrách od začátku i příznivce, kteří upozorňovali, že násilí ve hrách je potřeba vnímat v kontextu celého nového média a uvažovat o něm trochu jinak než o násilí ve skutečnosti. Tato část společnosti měla pro svůj postoj i chytlavý slogan: „Počítačové hry že jsou špatné? To nám tvrdili i o rock´n´rollu.“
Zakazovat dětem násilné hry je protiústavní
Novou sérii debat o násilí ve hrách pak rozproudilo letošní rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, který zrušil zákaz prodeje násilných her nezletilým ve státě Kalifornie. Podle nálezu soudu jsou tak totiž porušována práva vydavatelů her i nezletilých dané Prvním dodatkem americké ústavy. Tedy zjednodušeně řečeno, zákaz porušoval právo na publikování a přijímání svobodných informací. Zákaz o to pikantnější, že ho podepsal tehdejší guvernér státu Kalifornie Arnold Schwarzenegger, ikona těch nejnásilnějších pitomin, jaké přinesla plátna kin v osmdesátých a devadesátých letech. Osoba, která se vlastním „šarmem“ podílela na tom, že explicitní násilí se stalo součástí globální popkultury.
