Aktuální debata o mzdách v českých kotlinách přitom opravdu nabývá na síle nejen kvůli tomu, že se momentálně diskutuje o tom, kam by se měla posunout minimální mzda. Hlavní důvod spočívá v tom, že počty nezaměstnaných opravdu klesají a v řadě oborů začínají “docházet lidi” – neboli napětí na trhu práce zvolna roste. V českých zemích tak nastává časově velmi omezené období, kdy by si zaměstnanci mohli skutečně dupnout a říci si o vyšší mzdy. To se ale v masovém měřítku neděje a ani nedělo v minulosti tudíž nářky odborářů, že za stejnou práci jako v Německu dostávají třetinové či spíše čtvrtinové mzdy, je lamentování nad vlastní neschopností si vyjednat jejich vyšší růst.
Odhlédne-li od ekonomických pseudoargumentů jako, že vyšší růst mezd může ohrozit naši konkurenceschopnost či, že minimální mzda má být určité procento mzdy průměrné, pak na problém nízkých mezd v ČR je třeba pohlížet jako na čistě mikroekonomický. Na straně poptávky po práci býval kdysi silný monopol v podobě odborů, jehož síla, s tím jak klesal počet členů, postupně upadla. Na druhou stranu na straně nabídky práce se trh stal oligopolním tím, že v malé ekonomice hraje několik velkých zaměstnavatelů klíčovou roli. Jinak řečeno tržní síla těch co nabízí práci je daleko větší než těch co jí poptávají. A protože odbory hrají dlouhodobě se zaměstnavateli kooperativní hru, v níž nutně tahají za kratší konec, vede to k tomu, že koláč vytvořených důchodů se rozděluje v neprospěch mezd…
Jan Čermák
Analytik ČSOB
