Pohledem analytika – Růst cen akcií na světových trzích z posledních měsíců, společně s postupně se zlepšujícími makroekonomickými ukazateli všude na světě, začal v poslední době navozovat dojem, že to nejhorší z finanční krize již máme za sebou.
Ačkoliv nikdo neočekává návrat k závratné prosperitě, mírný růst a stabilizace situace do dalších let by měly být přeci jen realitou. Za to vše pak údajně můžeme vděčit dvěma faktorům. Štědrým vládám, které i v takto problematické době nepřestaly utrácet, a zejména centrálním bankám, které nás před hrozivými následky krize dokázaly uchránit dalším štědrým monetárním impulsem. Jinými slovy: To, co nám z krize pomáhá ven, je přesně to, co nás do ní dostalo.
Situace v posledních několika měsících připomíná zvláštní dobu blahobytu. Sotva se největší světové ekonomiky dostaly z nejhlubších propadů HDP od druhé světové války, ceny akcií zamířily znovu prudce nahoru, banky (až na výjimky) začaly znovu vykazovat zisky, úrokové sazby jsou na svých rekordních minimech a centrální banky nevídaným tempem pumpují nové peníze do ekonomiky, aby hned druhým dechem ujišťovaly, že žádná inflační rizika nehrozí. Do toho všeho jsou pak ceny dluhopisů nadále velmi vysoké, takže požadovaný výnos zůstává nízký a vlády všude na světě mohou poměrně levně financovat své obří státní deficity. Zdá se proto, že se náhle objevilo obrovské množství nových zdrojů, kterých byl přitom ještě před rokem žalostný nedostatek.
Původcem těchto záhadných zdrojů je měnová politika centrálních bank, které jejím rozvolněním dokázaly znovu přesvědčit trh, že potřebného kapitálu je stále dostatek. Oním kapitálem by měly být dodatečné peníze, které jsou pumpovány na trh, a to buď nepřímo, prostřednictvím úvěrové expanze bankovního sektoru, nebo přímo, monetizací vládního dluhu. Obhájci tohoto postupu tak vycházejí z předpokladu, že kritický nedostatek kapitálu, který nestačil k udržení již rozběhnutých investic a který stál na počátku této krize, lze eliminovat pomocí monetární expanze. Podle nich to tedy nejsou práce a úspory, které by měly být zdrojem kapitálu a následným krytím investic, ale naopak nově vytvořené peníze.
