Zatímco napříč světem pokračují jednotlivé státy v přijímání tvrdých karanténních opatření, situace v ohniscích koronavirové nákazy zůstává vážná. Jak v případě Itálie, tak zejména Španělska nadále strmě roste křivka počtu nově nakažených i mrtvých. Data z druhé strany Atlantiku naznačují, že se novým epicentrem pandemie stávají také Spojené státy. Virus navíc stále není pod kontrolou ani v Číně, odkud se rozšířil do zbytku světa. Optimistické scénáře ohledně svižného post-koronavirového oživení, které kalkulovaly s relativně rychlým odezněním nákazy, tak dostávají významné trhliny.
To, co se ještě nedávno zdálo být čínským a poté hlavně italským problémem, se nyní stalo problémem globálním. S (ne)zvládnutím pandemie jsou totiž bezprostředně spojeny pozitivní a negativní externality, které nerespektují hranice národních států. Jinak řečeno, i pokud se v České republice podaří dostat nákazu pod kontrolu, nebudeme zřejmě okamžitě schopni zcela rozvolnit karanténní opatření (například kontrolu hranic) z důvodu možného znovu-zavlečení nákazy zvenčí.
Z makroekonomického pohledu jsou však přísné politiky sociálního distancování extrémně nákladné. Tvrdá karanténní opatření sice pomáhají vyhladit epidemiologickou křivku, avšak v ten samý moment prohlubují recesní křivku, chcete-li, způsobují hlubší hospodářský propad. Vlády tak budou čelit zásadní otázce: do jaké míry rozvolnit karanténní opatření, aby neochromily zdravotní systém a zároveň nezpůsobily hospodářský kolaps? Jen pro hrubou představu – jeden týden, kdy ekonomika funguje na 50 % produkčních kapacit, stojí až 1 % HDP.
Průlom by samozřejmě mohla přinést efektivní vakcína, se kterou však můžeme počítat zřejmě až v horizontu 12-18 měsíců. V mezidobí bude důležité, aby se ekonomická krize nestala krizí finanční (podobně jako v roce 2008) a ekonomika tak byla po odeznění šoku připravena na restart. Tedy půjde o to, aby firmy nezbankrotovaly, zaměstnanci nepřišli o práci a finanční systém nezkolaboval.
Míč je proto nyní na straně fiskální a sekundárně také monetární politiky, jejichž rozhodování by mělo brát v potaz dva důležité aspekty. Za prvé, s ohledem na extrémní nejistotu je lépe dělat více než méně. Za druhé, bude potřeba využít nové nástroje, neboť ty současné nejsou na podobný typ krize designovány. Nakonec, včerejší otevření dveří kvantitativnímu uvolňování pod taktovkou ČNB míří přesně tímto směrem.
REKLAMA
Dominik Rusinko
Analytik ČSOB
