Jiné světlomety, nová maska chladiče ve tvaru té, jakou vozí velké SUV Hyundai Santa Fe, pozměněná část interiéru. To jsou na první pohled viditelné změny u modernizované podoby modelu Hyundai i30, který od letošního ledna sjíždí z výrobní linky továrny v Nošovicích.
Hlavní změny se ovšem odehrály pod kapotou kvůli začátku platnosti nové emisní normy Euro 6.
Online deník Aktuálně.cz získal k týdennímu testu vůz s karosérií kombi ve vrcholné výbavě a s dieselovým motorem 1,6 CRDi (100 kW). Ten byl spřažen se zbrusu novou sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou DCT.
Podle oficiálního ceníku přijde tento vůz na 539 990 korun. Základní výbava zahrnuje mimo jiné elektricky ovládaná všechna okna, dvouzónovou klimatizaci, tempomat s omezovačem rychlosti, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, střešní ližiny, mlhovky či kola z lehkých slitin.
REKLAMA
Testovaný vůz byl vybaven také příplatkovým paketem Premium v ceně 105 000 korun. Za nemalou částku obsahuje řadu prvků, které jsou v této velikostní třídě automobilů málokdy vídané. Konkrétně kožené sedačky (navíc vpředu vybavené funkcí vyhřívání a ventilování), zadní parkovací kameru, parkovací asistenční systém, multimediální displej s navigací a panoramatické střešní okno s přední otevíratelnou částí.
Pohled do takto vybaveného vozu je zajímavý. Facelift rovněž přinesl kvalitnější materiály a přehlednější uspořádání středového panelu na palubní desce. Praktičnost, kterou jsme oceňovali již před třemi lety při testu vozu krátce po startu výroby nové generace, zůstala samozřejmě zachována.
V předních i v zadních dveřích jsou rozměrné kapsy pro uložení láhví a drobností, úložné prostory najdeme i ve středové konzole pod palubní deskou, v loketní opěrce mezi předními sedačkami a samozřejmě v uzavíratelné schránce před sedačkou spolujezdce. Na zadní straně předních opěradel jsou pak síťky a do loketní opěrky uprostřed zadních sedadel jsou umístěny dva úchyty pro odložení kelímků nebo plechovek s nápoji.
V zavazadlovém prostoru pod podlahou naleznete vyjímatelný mělký plastový box (pod ním je ještě dojezdová rezerva). Další dvě menší schránky jsou po stranách kufru a jedna velká, hluboká, je umístěna podél nákladové hrany.
REKLAMA
Vůz v této specifikaci měl po stranách kufru kovové lišty s posuvnými oky pro uchycení těžších nákladů. Další dvě jsou v rozích. Milovníci zimních sportů budou postrádat otvor v zadních sedadlech umožňující převoz lyží či snowboardů v interiéru.
S novým Hyundai i30 kombi jsme během týdne ujeli téměř 1500 kilometrů, z toho více než polovinu na německých dálnicích. Jednoznačně se potvrdilo, že automobil má zaujmout komfortem. Takový byl záměr tvůrců vozu již při konstruování současné generace a nynější modernizace jejich ideje ještě rozvinula.
O tom svědčí nejen výše zmiňovaná výbava (a to jsme ještě nezmiňovali například vyhřívaný volant). Zaznamenali jsme také lepší protihlukovou izolaci (oproti dosavadnímu provedení). A podvozek v běžných cestovních rychlostech zvládá ještě plavnější přejíždění zpomalovacích retardérů i děr v silnici.
Za zaznamenání stojí nová sedmistupňová automatická převodovka – povedené dílo konstruktérů. Změny rychlostních stupňů nastávají v logických okamžicích a bez škubnutí. Pouze při prudších sjezdech někdy elektronika rozhodla o zařazení zbytečně nízkého rychlostního stupně, takže motor měl pak příliš vysoké otáčky, což zaznamenaly uši posádky.
Auto má nadále třístupňový posilovač řízení. Vzhledem k dálničním jízdám nám nejvíce vyhovoval sportovní režim, ale i normal (je určený pro jízdu ve městě) či comfort (pro parkování) dávají nyní po úpravě smysl – na rozdíl od nastavení v původním voze.
Průměrná spotřeba v testu dosáhla 6,3 litru, což je výrazně více než udávaná tabulková spotřeba 4,4 litru. Ale na auto s automatickou převodovkou to zase není nějak příliš vysoká hodnota.
Na německé dálnici, kde se v hustém provozu na úsecích s neomezenou rychlostí téměř neustále střídala jízda v režimech „plný plyn a brzda“, jsme jezdili se spotřebou 7,8 litru. Na jednom úseku jsme se pak s pomocí GPS snažili ověřit údaj výrobce o maximální rychlosti 197 kilometrů za hodinu. Zrychlování se zastavilo na hodnotě 195 kilometrů.
I po absolvování dvou cest dlouhých téměř pět set kilometrů v jednom dni jsme večer z auta vystoupili v poměrně slušné kondici. Svůj díl na tom má celkový charakter vozu a rovněž podařené přední sedačky. Zejména jejich opěradlo je navržené tak, aby podepíralo celá záda až k ramenům.
O poznání hůře by se vedlo dospělým cestujícím vzadu. Místa pro hlavu je tu sice dost, ovšem pokud by za předními cestujícími s tělesnou výškou přes 180 centimetrů seděli další dva stejně vzrostlí lidé, už by svými koleny odtlačovali přední sedačky.
Při plném naložení vozu se také změní jeho jízdní vlastnosti. I při volnějším tempu se od podvozku při vjezdu na nerovnost náhle ozve kovová rána.
