Nešetřit, nespekulovat, investovat
Prvním klíčovým bodem, který nás při snaze zhodnotit své peníze čeká, je rozhodnutí, zda chceme peníze investovat na delší dobu, nebo zda se přikloníme ke krátkodobé spekulaci. Ačkoli krátkodobí spekulanti dokážou vydělat zajímavé peníze za poměrně krátkou dobu, musí si uvědomit také riziko, které s sebou tento způsob investice přináší. Možnost rychlého a vysokého zisku s sebou reálně nese i vysoké nebezpečí ztrát. Bohatí lidé navíc potřebují spíše uchovat a ochránit hodnotu svého bohatství, aby neztrácela na kupní síle. Proto je pro ně nevýhodná spekulace i obyčejné šetření, při kterém kvůli inflaci dlouhodobě hodnota naspořených aktiv klesá. „Dlouhodobý investor myslí hodně dopředu. Investuje do hodnotových aktiv, jakými jsou nemovitosti či hodnotové akcie. Díky dlouhodobému horizontu je také schopen přežít případné výkyvy na trzích. Odměnou mu pak je zajímavý výnos, který výrazně překoná úroky na spořicích účtech a terminovaných vkladech v bankách, penzijní připojištění, ale i inflaci,“ vysvětluje Jaroslav Hlavica ze společnosti BrodIS, která je nezávislým zprostředkovatelem investicí v řádu milionů korun.
Správný fond se pozná podle poplatků
Ačkoli poplatky tvoří při investování pouhých několik procent z investovaných peněz, v konečném důsledku mohou být rozhodujícím faktorem, který rozdělí fondy i investory na úspěšné a neúspěšné. U investování rozhodně neplatí, že co je dražší, musí být i kvalitnější. Levné fondy investorům často vydělají jednodušeji. Ti totiž nemusejí každý rok dohánět několikaprocentní ztráty, které jsou způsobeny vysokými náklady. Některé fondy účtují vedle poplatku za správu také výkonnostní poplatek. Ten obvykle představuje motivaci pro správce fondu k dosahování lepší výkonnosti. Díky němu si navíc může správce účtovat nižší klasický poplatek. Pro investora pak výkonnostní poplatek znamená výhodu v tom, že platí pouze za výsledek. Pokud mu tedy fond vydělá, zaplatí investorovi jeho zaslouženou prémii. Jestliže k zisku naopak nedojde, investor poplatek nehradí.
Přílišná diverzifikace může škodit
REKLAMA
Důležitou roli při výběru investičního fondu hraje také diverzifikace, tedy rozdělení celkové investice do různých typů aktiv výnosem na sobě nezávislých oblastí. V jednom produktu má investor k dispozici několik druhů investičních tříd, jakými jsou například akcie nebo dluhopisy. V rámci každé třídy pak fond investuje do několika cenných papírů. Diverzifikace je sice důležitá, význam má však pouze tehdy, pokud se pomocí ní snižuje celkové riziko portfolia. Fond s pouze několika desítkami cenných papírů může být lépe diverzifikovaný než takový, který obsahuje několik stovek akcií nebo jen dluhopisů. „Velkou výhodou investice do fondů, které investují do více tříd aktiv je také fakt, že manažer fondu se stará o rebalancování portfolia v čase. Pokud se tedy akciová složka v portfoliu zvýší například o 10 %, prodáme její část a nakoupíme dluhopisovou složku, abychom se dostali zpět na stanovenou výši poměru mezi akciovou a dluhopisovou složkou. Podobný princip funguje i obráceně. Takový mechanismus investování doporučuji všem dlouhodobým investorům,“ radí Jaroslav Hlavica ze společnosti BrodIS.
S myšlenkou na nečekané události
Další podmínkou, kterou musí investor zohlednit při jakémkoli investování, je likvidita investičního nástroje. Jako likvidita je chápána možnost změnit v případě potřeby daná aktiva na hotové peníze, a to bez zásadních ztrát. Velice podstatná je také rychlost, s jakou je možno tuto změnu uskutečnit. Při dlouhém investičním horizontu se sice s častým prodejem investičních nástrojů nepočítá, ale je dobré mít jistotu, že když investor bude potřebovat své prostředky zpět, nebude na ně muset čekat nepřiměřeně dlouhou výpovědní lhůtu. Chytrý investor si část svých prostředků ponechává jako finanční rezervu. Ta může mít podobu hotových peněz nebo takových investic, jejichž likvidita je dostatečně vysoká. Je tak zajištěn pro případ nečekaných událostí.
Prospěšné měnové riziko
Před zahájením investic je také nutné si uvědomit veškerá rizika, které s tímto krokem souvisí. Jedním z nich je otázka, v jaké měně budeme investovat. Domácí investoři mají poněkud zhoršenou situaci v tom, že opravdu kvalitních investičních nástrojů v české koruně je poměrně málo. Pokud se nějaké najdou, často investují většinu svých peněz v zahraničí, což se týká především akcií. Investor tak podstupuje měnové riziko, které je dáno možným pohybem měnového kurzu. U konzervativnějších nástrojů se může jednat o problém, naopak pro dynamičtější nástroje s delším investičním horizontem může být pohyb na měnových trzích dokonce žádoucí. Může totiž ochránit hodnotu majetku a snížit riziko při podobných událostech, jakými bylo například nedávné oslabení koruny v důsledku intervence České národní banky.
