Podíváme-li se na dnes ráno na publikovaná data, tak nezbývá než konstatovat, že z jádra eurozóny přicházejí relativně dobré zprávy, neboť jak Německu, tak Francii se daří dosud unikat recesi. Zatímco v případě Francie je možné konstatovat, že ekonomika se prozatím vyhnula propadu skutečně jen o fous (HDP mezikvartálně v obou čtvrtletích roku stagnoval), pak u našeho velkého západního souseda je makroekonomická situace růžovější.
Růst sice zpomalil z 0,5 % na 0,3 % (v mezikvartálním vyjádření), resp. z 1,2 % na 1 % (meziročně), avšak zůstává viditelně kladný a patří k nejsvižnějším v celé měnové unii. V případě Německa, jakožto lokomotivy Evropy, tedy platí, že ekonomika brzdí, ale zatím necouvá.
Samozřejmě – výhled pro druhou polovinu roku vypadá bledě, resp. podstatně hůře, než to co eurozóna předvedla v polovině první, avšak mluvíme-li o hospodářském růstu jádra eurozóny, pak je jasné, že žádná katastrofa se zatím nekoná. Svůj podíl na tom může mít nejen velmi uvolněná měnová politika ECB, ale také slabší kurz eura, který dokáží exportně orientované ekonomiky Německa a Francie využít.
Vedle údajů o HDP bude dnes druhou ostře sledovanou záležitostí to, zdali se Řecku povede upsat tříměsíční pokladniční poukázky za více než 3 miliardy euro. Utržené peníze mají nahradit peníze od MMF a EU, které měly vykrýt splátku vládního dluhu, která má naběhnou 20. srpna a na níž s ohledem na hluboce deficitní rozpočet nemá řecký stát vytvořenou žádnou rezervu. Asi netřeba dodávat, že upsání dotyčné sumy (převážně ze strany řeckých bank) může přinést spolu s celkem přijatelnými daty o HDP prodloužení letní pohody na trzích s rizikovými aktivy.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
