Skutečně těžko házet dopředu flintu do žita, ale zatím je minimálně ve dvou bodech shoda hodně daleko. První je požadavek na výraznější osekání řeckého dluhu (o 60 %), se kterým soukromí investoři (především banky reprezentované IIF) nechtějí souhlasit. Banky jsou ochotné kývnout na 40%ní snížení dluhu, které by samo o sobě Řekům stěží stačilo. Spekuluje se ale o tom, že obě strany (vyjednavač za eurozónu a IIF) hrají pouze taktickou bitvu a že nakonec za pět minut dvanáct kývnou na kompromisní variantu (odpis dluhu o 50 %).
Druhý problém je složitější a na nadcházejícím summitu pravděpodobně těžko řešitelný. Trhy po právu doufají, že dojde k výraznějšímu navýšení záchranných fondů (EFSF). Poté, co ale padl návrh Francie na tisk peněz do eurovalu z kapes ECB, je Evropa v hledání náhradního řešení bezzubá. Není se ani čemu divit, protože jiná cesta, jak v tuto chvíli rychle a efektivně nafouknout záchranné fondy zkrátka neexistuje. Dokud si to Německo a především sama ECB nepřizná, žádné finální řešení dnešní krize se před námi nerýsuje.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny