Přímý efekt sankcí do evropského hospodářství je zatím relativně malý. Pro velké evropské země jako Německo není Rusko klíčovou exportní destinací – je v pořadí až na třináctém místě a tvoří zhruba 3 % všech exportů. Výrazný propad vývozů do Ruska od počátku roku tak neudělal v německém zahraničním obchodě výraznou revoluci.
Co je ale nebezpečnější, je širší dopad geopolitického napětí na ochotu německých firem investovat.V druhém kvartále investice německých firem překvapivě rychle propadly a s nimi nakonec i celé hospodářství. Otázkou je, zda se dá opatrnost německých podniků svést jednoduše pouze na rusko-ukrajinský konflikt? Část viny jde bezesporu za slabým růstem poptávky v dalších dvou velkých ekonomikách eurozóny – v Itálii a ve Francii. Především nekončící stagnace francouzské spotřeby je pro řadu německých podniků nepříjemná – Francie je stále pro Německo exportní destinace číslo jedna.
Neochota Francouzů utrácet má přitom relativně málo společného s krizí na Ukrajině. Je důsledkem vysoké nezaměstnanosti a výrazného nárůstu zdanění v posledních letech. Druhým problémem mimo ukrajinskou krizi je slabá poptávka z Číny – čínské dovozy přes přijetí stimulačních opatření v posledních měsících stagnují a poslední data nevěští rychlí obrat k lepšímu. Sečteno, podtrženo, za posledním zhoršením vyhlídek pro eurozónu není jeden základní příběh ani jedno jednoduché řešení.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery
REKLAMA
