Pátek 16. listopadu. Svátek má Otmar.

ECB – zpátky v roce 2011

Investice 09.11.2018 | 15:17 0 Komentářů

Nejsou tomu ani dva týdny, co Draghi na tiskovce překvapil lehkostí, se kterou ignoroval (dle mého názoru) jasné náznaky, že ekonomika Eurozóny ztrácí dech. Připustil totiž pouze to, že růstová dynamika „zvolnila“, odmítl však spekulovat o tom, že by to byla předzvěst blížícího se „poklesu“ ekonomiky.

Na rizika Brexitu a tahanice mezi Římem a Bruselem ohledně italského fiskálu pak bez dalšího odpověděl pouze tím, že „věří, že se nakonec najde rozumná dohoda“. A protože „domlouvané mzdy se zvyšují, trh práce se dále zlepšuje a míry využití kapacit rostou“, nemá dle něj ECB důvod pochybovat, že se „inflace vrací k inflačnímu cíli…“.

Já pár důvodů pochybovat mám. A myslím si, že by o tom, že se inflace k inflačnímu cíli již postupně vrací, měli pochybovat i ve Frankfurtu.

Zaprvé, (jádrová) inflace se již léta nikam neposouvá. Předběžná říjnová data, zveřejněná minulý týden, ukázala, že jádrová inflace zůstala kolem 1 %, tedy hodnoty, kde se bez trendu pohybuje již posledních pět let.

Zadruhé, předběžná data o růstu HDP ve třetím čtvrtletí byla velkým zklamáním. Ekonomika totiž rostla nejpomaleji za více než 4 roky, když tempo růstu dosáhlo pouze 0,2 % q/q, tj. tempem polovičním oproti druhému čtvrtletí a polovičním oproti očekáváním. Špatně si vedla Itálie (stagnace) a zřejmě i Německo, růst ve Francii jako v jediné velké ekonomice Eurozóny oproti 2. čtvrtletí urychlil, růst ve Španělsku zůstal stejný (+0,6 % q/q).

Zatřetí, předstihové indikátory nenaznačují, že by se růst měl hned tak zlepšit. Index PMI ve zpracovatelském průmyslu se propadl na dvouleté minimum, poprvé od června 2013 klesly exportní objednávky a poprvé od listopadu 2014 i objednávky celkové.  V sektoru služeb jsme v říjnu také viděli dvouleté minimum, očekávání pro nejbližší rok se propadla nejníže od konce roku 2014.

Přes to všechno se ECB nadále tváří, že se nic neděje a že kvantitativní uvolňování, jehož konec ohlásila v červnu, v prosinci prostě skončí ať se děje cokoliv. A zřejmě tomu tak nakonec i bude –  protože je to politické rozhodnutí.

Minulost se opakuje. Pamatujete, jak koncem roku 2010 vzrostla cena ropy a jak se ECB v reakci na z toho pramenící růst inflace rozhodla zvýšit sazby, byť již dluhová krize vystrkovala růžky? Paralele s dneškem se nebrání lehce: i dnes je celková inflace nejvýše za 6 let, i dnes jen díky ropě. Brexit, obchodní válka či spor Itálie a EK jsou pak faktory, které můžou růst lehce poslat do červených čísel (od nichž už beztak není daleko), podobně, jako v té době začínající dluhová krize. ECB však nehledí doprava, doleva a s utažením (tentokráte ve formě konce kvantitativního uvolňování) prostě počítá.

ECB je tak dle mého znovu v roce 2011. Ignoruje rizika, přeceňuje inflační výhled. Nepřekvapilo by mě, kdyby v roce 2019 dopadla stejně jako v roce 2012.

Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.