Podnikatelé nebo osoby samostatně výdělečně činné rádi šetří náklady tím, že zboží pro svou soukromou potřebu nakupují s využitím svého identifikačního čísla (IČ). Koupě na IČ skýtá určité na první pohled lákavé výhody, především možnost snížení daňového základu.
Z hlediska spotřebitelských práv má ovšem koupě na IČ nepříjemné dopady, a to zdaleka nejen proto, že nákup zboží pro soukromou potřebu na IČ není v souladu se zákonem.
Co se stane, uvedete-li na objednávce zboží v e-shopu, na faktuře či kdykoli jindy při uzavírání kupní smlouvy u svého jména i své IČ, tedy číslo, které jste ze zákona povinni uvádět na všech listinách a dokumentech souvisejících s výkonem podnikání?
V případě kupní smlouvy dáváte druhé smluvní straně, tedy prodejci, najevo, že danou smlouvu uzavíráte jako podnikatel. Zákony pohlížejí na podnikatele úplně jinak než spotřebitele, který zboží pro soukromou potřebu nakupuje bez IČ (bez ohledu na to, zda je tento spotřebitel zároveň podnikatelem). Jako podnikatelé uskutečňujete své nákupy v režimu obchodního zákoníku, jako spotřebitelé v režimu zákoníku občanského.
Viděno optikou obchodního zákoníku jsou podnikatelé protřelými hráči na nelítostném trhu, kteří jsou si plně vědomi svých práv a povinností a umí se o sebe postarat. Naproti tomu občanský zákoník považuje spotřebitele v právním vztahu za slabší stranu a poskytuje jim rozšířený katalog práv, která mu poskytují určitou ochranu před nástrahami trhu. Koupí na IČ se této ochrany vzdáváte a z přívětivého režimu občanského zákoníku se přesouváte do přísného režimu zákoníku obchodního…
Dočíst článek do konce
