19. 06. 2018
Dolar na letošním maximu
Dle očekávání se letošní první pololetí neslo ve znamení dolaru. Sice opatrně, zprvu neochotně, ale nakonec přece se dolar vůči euru dostal k vyhlížené hodnotě 1,15, což znamenalo, že vůči koruně je nyní nejdražší za téměř rok. Tečkou za letošním vzedmutím byl minulý týden, kdy proti euru zaznamenal největší denní posílení od referenda o vystoupení Británie z EU před skoro dvěma lety. Zasedal FED, tak snad proto, ptáte se…
Ne, nebylo to zasedání FED-u, které skončilo ve středu. To sice na první pohled mohlo budit velice jestřábí dojem, ale na ten další pohled zas tak výjimečně jestřábí nebylo. Ano, FED zvýšil očekávání pro letošek na celkem 4 utažení (což je o jedno více, než kolik čekal ve své předchozí prognóze), na druhé straně však o jedno utažení snížil očekávání pro rok příští. Jinými slovy, celkové očekáváné utažení pro 2018 a 2019 se nezměnilo. FED také sice odstranil z prohlášení ujištění, že sazby „nějakou dobu“ zůstanou pod svými dlouhodobými hodnotami, částečně však jestřábí zprávu v tomto aktu obsaženou vyvážil slovy, že jeho inflační cíl je symetrický, tedy že inflace nad cílem automaticky negarantuje rychlé utažení měnové politiky. Dolar však na nic z toho nereagoval a po zasedání, které skončilo minulou středu, zůstal proti euru kolem 1,18. Přitom zde si trh důvod pro silnější dolar mohl najít lehce.
Ve čtvrtek však již zavíral o skoro tři (!) centy výše (1,15). Důvodem bylo zasedání ECB, které evidentně trh zklamalo. Nechápu však proč. ECB přitom na konec letošního roku ohlásila konec svého (čtyřletého) programu kvantitativního uvolňování, což dle mého názoru nebylo ex ante nikterak dané vzhledem k inflaci (jádrová v posledních třech letech mezi 0,7 % a 1,1 %, tj. hluboko pod 2 % a bez trendu) a ztrátě růstové dynamiky v letošním prvním pololetí. Ani zbytek zasedání nebyl holubičím festivalem. Jediné, co mě napadá jako původce zklamání eurodolarového trhu, je odsunutí termínu prvního zvýšení sazeb „za léto 2019“. To však hlava nebere – jednak mezi červnem 2019 a řekněme zářím 2019 není velký rozdíl a je to daleko (a tudíž nejistota je tak velká, že bodový odhad nemá valnou hodnotu), což vzhledem k makroekonomickým fundamentům prvního pololetí těžko mohlo překvapit.
Stalo se. Vzhledem k nelogičnosti tohoto posílení, k tomu, že dynamika růstu dle mého právě dosahuje dna a k tomu, že 1,15 je adekvátní vzhledem k očekávanému rozsahu měnově-politické divergence na protějších březích Atlantiku, však vidím 1,15 jako letošní dno. Pro druhou polovinu roku se bude eurodolar pohybovat někde mezi touto hranicí a 1,18. Pokud tedy někdo s nákupem dolarů na léto zaváhal, nyní je to už jedno, kdy nakoupí.
Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a. s.
REKLAMA
