Zatímco ECB vymýšlí, jakým způsobem stimulovat inflaci v eurozóně tak, aby konečně dosáhla dvouprocentního cíle, ČNB je tohoto problému stále ušetřena. Inflace se v ČR nachází v horní polovině tolerančního pásma, ať už se díváme na tu celkovou (2,7 %), čistou (2,5 %), jádrovou (2,7 %) nebo měnově politickou (2,8 %). Přitom tuzemská centrální banka ani nestačila završit tzv. normalizaci úrokových sazeb a finanční trhy implicitně předpokládají, že své sazby začne poměrně svižně snižovat. Očekávání na horizontu jednoho, dvou a tří let jsou přitom nemalá. Ponechme stranou přebytek likvidity, který se z části směřuje do státních dluhopisů a stlačuje stále výnosovou křivku dolů a tak vlastně i rozostřuje pohled na budoucí vývoj úrokových sazeb. Zvlášť v době, kdy jsou zahraniční investoři největší skupinou na tuzemském bondovém trhu, když drží přes 42 % tuzemských – zvlášť krátkodobých – dluhopisů a s ohledem na vývoj třeba německých výnosů, jsou tuzemské papíry stále velmi atraktivní bez ohledu na to, co ČNB v blízké budoucnosti udělá. Co by se tedy muselo stát, aby se očekávání rychlého poklesu úrokových sazeb v ČR naplnilo?
Vzhledem k tomu, že ČNB cíluje inflaci, tak by její prognóza musela jasně indikovat pokles inflace pod cíl na horizontu měnové politiky. To by se přitom mohlo stát třeba poté, co by koruna výrazně posílila a zlevnila by dovážené zboží, nebo by musely v ekonomice výrazně poklesnout inflační tlaky. Ty v posledních dvou letech vznikají především v oblasti bydlení, které zdražuje z titulu rostoucích cen nemovitostí, nájmů i energií. Takže v první řadě by se musela obrátit situace na trhu realit a energií. A jak se zdá, to asi nebude příliš pravděpodobná varianta, pokud nebudeme ve výhledech počítat třeba s rychlým nástupem recese, obdobné té po roce 2008 nebo 2013. Je ovšem pravděpodobná? Nálady i další měkké ukazatele z průmyslu jsou sice každý měsíc horší a horší, nicméně situace není zdaleka tak vyhrocená, jako tomu bylo například u zmíněné první recese. Navíc drama nenaznačují ani statistiky nových zakázek, i když ty vzhledem ke zpoždění už v tuto chvíli musíme brát spíše s rezervou. Proto možná více než kdy jindy začínají být statistiky z reálné ekonomiky zajímavé více než kdy jindy. Bohužel pro trhy i pro ČNB, začnou první čísla za červen přicházet až příští týden, tj. až po srpnovém zasedání bankovní rady. Takže nezbývá, než předpokládat, že centrální banka nechystá ve své nové prognóze založené na novém modelu žádné velké překvapení a nadále setrvá i scénáře krátkodobého zpomalení ekonomiky a stability sazeb.
Petr Dufek, analytik ČSOB
