Kroměříž – Cirkus byl vždycky tak trochu svět sám pro sebe. Která jiná živnost taky potřebuje zimoviště? Teď jsme ale na okraji historické Kroměříže a jaro je v plném proudu.
Těsně před polednem tam v labyrintu maringotek a klecí kolem žlutého šapitó Cirkusu Humberto vládne zdánlivý klid. „Navrátil? Zavedu vás k němu,“ mžourá mladík na hosta v ostrém slunci.
Medvědi v sousední kleci se zatím lenivě protahují, až jim tlapy s obrovskými zahnutými drápy čouhají ven z mříží. Pár kroků kolem nich a mladíka polyká tma a vůně stanu. V jeho šeru už to jen tlumeně zvoní, jak parta chlapíků nosí mříže a skládá jednu ke druhé.
„Strejdó, je tu nějakej novinář.“ „Nemám čas.“
