Čínský drak je totiž příliš závislý na dluhově financovaných investicích – investice tvoří necelých 50 % HDP a vnitřní dluh narostl za posledních pět let ze zhruba 100 % HDP na dnešních 250 % HDP. Navíc se zpomalující ekonomikou dluhová dynamika v posledních letech paradoxně spíše zrychlovala. To jsou varovné signály, které ukazují na blížící se vrchol úvěrově-investiční bubliny.
Čína si zdá se tento problém uvědomuje a ráda by svojí závislost na dluhově financovaných investicích omezila. Nejradši by viděla, aby investice plynule nahradila zrychlující spotřeba domácností, která by byla tažena zrychlujícími mzdami. To se do jisté míry děje, ale málokdo na trzích dnes věří, že přechod k novému ekonomickému modelu bude “bezbolestný”.
Problém je, že prudké ochlazení investiční aktivity (typické pro vrchol bublliny) s sebou může přinést rychlý nárůst nezaměstnanosti a tlak na slabší juan – nic z toho spotřebě domácností zrovna nehraje do karet. Čínské autority jsou tak trochu v takticko-strategické pasti. Na jedné straně chtějí o něco slabší růst (méně závislý na úvěrech a investicích), na druhé straně se právem bojí rychlého ochlazení ekonomiky. Výsledkem je podle posledních čísel zatím pokračující stimulace úvěrů a investic. Ta může vylepšit očekávání trhů na nejbližších šest měsíců. Otázkou je, zda kombinace rostoucího vnitřního dluhu a tenčících se devizových rezerv nezadělává na daleko výraznější problémy pro rok 2017.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
