Mezi členy bankovní rady nepanuje ohledně zavádění záporných sazeb žádná velká euforie. Většina z nich si ale nakonec dokáže představit jejich zavedení ve chvíli, kdy by kvůli příliš vysokému rozdílu mezi českými a eurovými sazbami Česko čelilo rychlému přílivu spekulativních peněz, které by prodražovalo ČNB obranu slabé koruny. Jak silný by takový příliv musel být, zůstává otázkou. Pravděpodobně bychom alespoň po dva měsíce v řadě museli vidět měsíční příliv silnější než v lednu 2016 nebo v září 2015, kdy do Česka teklo přes 2 miliardy eur měsíčně (v rekordním srpnu 2015 to byly více než 4 miliardy eur). To v tuto chvíli nevidíme – příliv peněz v únoru byl o poznání slabší a v březnu i na začátku dubna pravděpodobně ještě zeslábl. Z toho vyplývá, že na nejbližším květnovém zasedání zatím zůstávají záporné sazby v “postavení mimo hru”. Vrátit na scénu se mohou s blížícím se koncem intervenčního režimu, ve chvíli, kdy mohou automaticky růst spekulativní sázky na silnější korunu. V takovou chvíli (tj. relativně těsně před exitem) je taktické zavedení záporných sazeb v Česku nejpravděpodobnější (my dáváme záporným sazbám 40% pravděpodobnost).
A jak by to mohlo eventuálně vypadat? Guvernér Rusnok poprvé otevřeně řekl, že se v takovém případě kloní ke švýcarské variantě více sazeb tak, aby negativní sazbou byly primárně zatíženy nové vklady. Primárním cílem takového opatření je odradit příliv nových peněz, ale současně příliš nepoškodit stávající vkladatele a finanční systém. Jak švýcarský systém funguje v praxi? Banky mohou ukládat u centrální banky za nulovou sazbu “pouze” dvacetinásobek povinných minimálních rezerv (vypočtených před zavedením záporných sazeb). Od této částky se ještě odečítá jakýkoliv nový přírůstek hotovosti na účtech banky. Nevýhodou takového systému je bezesporu komplikovanost a horší čitelnost úrokové politiky centrální banky. Zdá se ale, že pro švýcarskou cestu, mají v tuto chvíli v nejvyšších patrech ČNB slabost.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
