Česká inflace ve stínu koronaviru

Ale popořadě. Vyšší inflace tentokrát asi nikoho nepřekvapila, stejně jako její důvody. Stále totiž platí, že za inflací musíme hledat především rostoucí náklady na bydlení (ať už jde o nájemné nebo dražší energie) a rostoucí ceny potravin. Spolu tyto dvě tradičně nejvýznamnější položky spotřebitelského koše vygenerovaly více než polovinu z aktuální 3,7% inflace. V posledním měsíci jim však začaly zdatně sekundovat i ceny dalšího spotřebního zboží, konkrétně oblečení a obuvi, které jsou aktuálně meziročně vyšší o 4,3 %. Jestli šlo o dřívější nástup jarní sezóny do obchodů, vliv vyšší poptávky nebo předzvěst budoucích zpožděných dodávek z Asie (nebo všechno dohromady) zatím jasné být zcela nemusí, ale na druhou stranu je patrné, že s nadcházejícím ochlazením spotřebitelského zájmu se i růst těchto cen brzy zpomalí.A podobně můžeme uvažovat do budoucna v souvislosti s elektronikou a dalším zbožím přicházejícím z asijských zemí, u kterého prodejci začínají pomalu hlásit výpadky.

Jsou to nepochybně relevantní faktory, které mají sílu zahýbat s českou inflací, avšak zdaleka se nevyrovnají těm, které „udeří“ v nejbližších týdnech. Tím prvním jsou nepochybně vyšší spotřební daně z tabáku a alkoholu, tím druhým – s obdobně silným potenciálem – je levná ropa a z ní vyplývající nižší ceny pohonných hmot. Dohromady by se totiž mohly tyto dva protichůdné jevy docela dobře negovat, a tak by se inflace mohla vrátit k cílové hodnotě dříve, než ČNB ve své nejnovější prognóze plánovala. Současná inflační epizoda by tak mohla brzy skončit a centrální banka by s touto vidinou mohla o to snáze odmáznout poslední (překvapivé) zvýšení sazeb na začátku února. Příležitost se naskytne už za dva týdny a první hlasy z bankovní rady takový krok buď nevylučují, nebo jsou mu přímo nakloněny. Bylo by to nakonec pozitivní gesto v době, kdy ostatní centrální banky vymýšlejí, co všechno ještě mohou udělat, aby zmírnily ekonomické dopady šířící se nákazy.

Petr Dufek
Analytik ČSOB