Lisabon si nemůže dovolit jednání dlouho natahovat, protože podle původně dohodnuté cestovní mapy by se měl vrátit na trhy již na podzim tohoto roku. Nevyjasněné vztahy s Trojkou (MMF, ECB, EK) mohou přitom návrat k tržnímu financování zkomplikovat. Výnos desetiletého portugalského dluhopisu i tak vzrostl jen nepatrně a ostatním periferním dluhopisům se díky lepším výsledkům německého průmyslu dařilo dobře. Italský desetiletý výnos spadl na nejnižší úrovně od ledna, skoro jako kdyby byla tamní vládní krize vyřešená.
Optimismus trhů v tuto chvíli začíná být možná až trochu podezřelý. Rezistence investorů vůči posledním špatným číslům z USA a napětí na Kypru, v Portugalsku a v Itálii, pravděpodobně částečně souvisí s posledním rozhodnutím Bank of Japan skutečně naplno otevřít měnové kohouty. Řada investorů věří, že k agresivnějším krokům budou dotlačeny i ostatní centrální banky, především pak ECB. Včera se již ozval Španělský premiér Mariano Rajoy s výzvou, aby ECB měla širší pravomoci a byla aktivnější podobně jako “ostatní světové centrální banky”. Základní sazba ECB zůstává výše než v USA, Británii i Japonsku a eurozóna nemá žádný program přímého tištění peněz – kvantitativního uvolňování. Je jasné, že tlak ze zesláblých periferních ekonomik na ECB dál poroste. Bez změny mandátu centrální banky to ale půjde jen stěží.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
