Akciový výhled: Proč zůstávají evropské akcie pozadu?

V tomto výhledu na druhé čtvrtletí se zaměříme na Evropu a na vyhlídky evropských akcií. Smutnou skutečností je, že evropské firmy zažívají negativní reálný růst provozních výnosů, protože celý region nemá dostatečně rozvinutý technologický sektor, který by dokázal využít nástup digitálního věku.

Období po finanční krizi v roce 2008 je v mnoha ohledech výjimečné. Docházelo k bezprecedentním pokusům v monetární politice, což vedlo k negativním výnosům u řady aktiv po celém světě. Globální akcie přinášely úžasné výnosy i přes nejistý ekonomický růst podpořený hlavně americkými akciemi a americkými technologickými společnostmi, což vedlo k monetizaci našeho digitálního světa.

Role geopolitiky

V období po krizi z roku 2008 se projevila i řada evropských politických krizí – poslední z nich představuje brexit. Spojené státy a Čína se stále více neshodují v pohledu na svět, což vedlo k obchodní válce se značným dopadem na ekonomické aktivity. Navíc se v tomto období projevila nerovnováha vedoucí k nárůstu populismu. Kamkoliv se podíváme, svět se začíná spíše rozdělovat než sbližovat (což bylo hlavní téma v letech 1982 – 2008).

^REKLAMA

Pro globální akciové trhy tento rozpad znamená, že dochází k výraznému rozdílu zisků mezi evropskými a americkými společnostmi. Provozní výnosy (EBITDA) vzrostly od ledna 2009 u amerických společností o 50 %, zatímco evropské firmy zažívaly nulový růst. Evropské výnosy klesly v reálných číslech o 13 % – to lze nazývat evropskou krizí výnosů.

Vyhnout se evropským cyklickým zemím

K problémům Evropy se navíc přidává i její vysoká sázka na globalizaci prostřednictvím vyladěného exportu v čele s Německem. Evropa a zejména Německo měly ze současného uspořádání světa největší užitek a využívaly možností globálního obchodu pod americkým vojenským deštníkem (který jim snižuje nutnost vojenských výdajů).

Vzhledem k čínsko-americkému obchodnímu sporu je pravděpodobné, že nastupuje nový světový řád s rozdílnými pohledy na věc a s obchodní politikou ovlivněnou nacionalismem. V takovém světě bude Evropa a Německo prohrávat. Pro Evropu je jednou z možností snížit expozici vůči Spojeným státům a zvýšit ji vůči Číně, ale taková strategie s sebou nese značná politická rizika.

^REKLAMA

Evropští občané už více než rok pociťují, jak moc je Evropa závislá na globálním obchodu. Hlavní ukazatele OECD pro eurozónu od prosince 2017 klesají a od srpna 2018 se drží pod úrovní trendů (tj. pod 100) a kopírují hlavní ukazatele globální ekonomiky. Kvůli tomu jsou evropské akcie stále o 6,6 % pod nedávným maximem z ledna 2018.

Rozvrácený bankovní sektor a německý syndrom

Jedním z největších problémů Evropy je bankovní sektor. Celkové výnosy evropského bankovního sektoru jsou od ledna 2003 nulové; v reálných číslech jde o 28,5% pokles během 15 let. Je to nepříjemná paralela k japonským zombie bankám po krachu v devadesátých letech minulého století.

Evropští političtí představitelé včetně Evropské centrální banky nedokázali včas rozpoznat skutečný vývoj ekonomiky v období po krizi. Fed dokázal rychle přijít s kvantitativním uvolňováním a prudce zvýšil rezervy v systému, což pomohlo rekapitalizovat americký finanční systém. V Evropě však kvantitativní uvolňování přišlo mnohem později a zřejmě i příliš pozdě na to, aby něčemu pomohlo. Evropské banky jsou stále ještě podkapitalizované a špatná ziskovost omezuje přesun úvěrů.

Evropa se také rozhodla implementovat nákladnou regulaci bankovního sektoru, což vedlo k růstu nákladů v už tak oslabeném sektoru. Od krachu banky Lehman Brothers uplynulo 10 let a evropský bankovní sektor se stále nevzpamatoval – to bude nadále zátěž pro růst a návratnost kapitálu.

Poslední politický pokus v Německu o sloučení Deutsche Bank a Commerzbank je jasným signálem, jak je současný politický systém schopen vnímat podstatu problému. Banky jsou už tak dost velké a složité, což ohrožuje celý systém a Berlín chce zvyšovat koncentraci bankovního sektoru i přes široké protesty. Rozumné by bylo konkurenci zvyšovat a ne ji omezovat.

Peter Garnry, vedoucí kapitálové strategie Saxo Bank