Jedním z důvodů jsou pozitivní středoevropská makro-čísla – ekonomiky tento rok pojedou slušným tempem (2–3%) a bilance se zbytkem světa (především v případě Maďarska) se v uplynulých letech výrazně vylepšila. Druhým neméně důležitým faktorem je probíhající kvantitativní uvolňování v eurozóně a politika záporných úrokových sazeb u většiny evropských centrálních bank (Švýcarsko, Švédsko, Dánsko i eurozóna). V takovém prostředí jsou jakékoliv kladné výnosy silným magnetem na peníze. Polská centrální banka navíc trhům před časem komunikovala, že neplánuje úrokové sazby dál snižovat (z dnešních 1,5%). Je otázka, zda si to nakonec při výraznějším přílivu peněz ze zahraničí bude moci dovolit – silný zlotý může dál prohlubovat propad cen (v únoru –1,6% y/y) a tlačit dolů inflační očekávání. Obrana před dovozem měnové expanze z eurozóny tak v tuto chvíli vypadá jako předem prohraný boj.
Optimismus se v tomto týdnu přelil i na českou korunu. Ta, zdá se, zatím moc vážně nebere verbální šermování bankovní rady a hrozbu posunutí kurzového závazku na slabší úrovně. I když slovy centrálních bankéřů “pravděpodobnost takového kroku vzrostla”, je podle nás stále relativně nízká. Trhy ale pravděpodobně nejistota odradí od testování 27,00 EUR/CZK a koruna může být více citlivá před květnovým zasedáním ČNB a zveřejněním nové prognózy.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery