Vše je v zásadě spojeno s úvahou, že tak jako v minulosti nutila uvolněná politika Fedu a ostatních centrální bank z vyspělých zemí akumulovat emerging markets devizové rezervy a proti nim “tisknout” nové peníze, tak dnes nastává s jejich prodejem proces přesně opačný. Připomeňme, že k velkému prodeji devizových rezerv v posledních 12 měsících byla donucena nejen Čína, ale především země závislé na cenách komodit jako jsou Rusko, Saudská Arábie, Malajsie či Brazílie. V těchto ekonomikách (z emerging markets) poklesly devizové rezervy za poslední rok o nějakých 600 miliard dolarů.
Otázka tedy zní, zdali prodej takového objemu devizových rezerv musí nutně znamenat ono “kvantitativní utahování”, neboli de facto proces, kdy centrální banka prodejem (FX) fakticky stahuje peníze z oběhu? Odpověď zní – přijde na to. Pokud by centrální banka (z emerging markets) fungovala jako tzv. currency board, kdy existuje neodvolatelná fixace domácí měny na jinou měnu (dolar či euro), tak skutečně vynucený prodej FX rezerv způsobí radikální utažení měnové politiky. V praxi však emerging markets tak přísné měnově-kurzové režimy nemají, takže “kvantitativní utahování” tak drsné nebude, neboť centrální banka v Rusku či třeba Saudské Arábii bude restriktivní dopad prodeje rezerv “sterilizovat” tak, aby nebyl tlak na zpomalení domácí peněžní zásoby tak výrazný.
Přesto k dokonalé “sterilizaci” monetární restrikce vyvolané prodejem FX rezerv v emerging markets nedojde a výsledkem může být ještě větší tlak na zpomalení domácí poptávky. A to je i jeden z důvodů, proč jsou globální trhy ze zpomalení v emerging markets tak nervózní. Kdyby se jednalo “jen” o tradiční otřes vyvolaný přípravou na utažení měnové politiky Fedu, tak nejde asi o nic dramatického. Avšak pokud kolaps cen komodit fakticky nastartuje “deleveraging” bubliny v emerging markets, mohou být problémy v této části globální ekonomiky vážnější.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
