Vítězem je sice levicová koalice se ziskem 29,6 %. Na tu ale v dolní komoře parlamentu, a to je druhé překvapení, ztrácí koalice Silvia Berlusconiho se ziskem 29,2 %, jen něco málo přes sto tisíc hlasů. Jenom díky volebnímu bonusu bude mít nakonec levice většinu a pravděpodobně i možnost sestavit vládu. To se ale bohužel nedá říct o Senátu. I když zde levicová koalice získala větší procento hlasů (31,6 %) – v senátu na rozdíl od dolní komory není bonus pro vítěze. Levicová koalice proto potřebuje i podporu jiných stran.
Navíc, a to je třetí překvapení voleb, jí nebude stačit ani eventuální podpora strany Maria Montiho. Ten získal o poznání méně, než ukazovaly poslední předvolební průzkumy – pravděpodobně proto, že v Itálii v posledních měsících se zhoršením ekonomické situace výrazně stoupla averze vůči reformám spojovaným s osobou Mario Monti – Brusel – Berlín.
Levice se tedy při vládnutí neobejde bez senátní podpory Silvia Berlusconiho nebo Beppe Grilla. Oba dva to před volbami i po nich ostře odmítali. Výsledkem voleb je tedy klasický pat, kterého se trhy nejvíc obávaly. Jako kdyby Evropa zažila jisté deja vu – Řecko 2012. Tam podobně jako v Itálii vyhrála v předčasných volbách strana Syriza, jejímž hlavním programem byl odpor vůči současným politikům a úsporným opatřením diktovaným z Bruselu a Berlína. Patová situace nakonec vyústila po několika měsících nervozity v nové předčasné volby.
Takový scénář není vyloučen ani v případě Itálie. Na druhou stranu vítězná levice je v tuto chvíli přece jenom v o poznání lepší situaci než pravicový vítěz v Řecku 2012. Itálie navíc rozhodně nemá od nikoho nůž na krku, v tuto chvíli na ní žádný velký tlak vyvíjen není a ani nepotřebuje žádnou přímou pomoc zvenčí. Pro Řím tak existují i jiné cesty než pro Athény.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
REKLAMA
