Neděle 17. ledna. Svátek má Drahoslav.

Komentář ke konjunkturálnímu průzkumu za červenec 2019

Důvěra v českou ekonomiku se v červenci mírně zhoršila, když celkový indikátor klesl na 10,0 z předchozích 10,1 bodu. Podnikatelská důvěra (80% váha v celkovém indexu) klesla na 11,5 z 11,9, zatímco důvěra spotřebitelů (20% váha v indexu) vzrostla na 4,0 z dřívějších 2,8 bodu. Po poklesu je celkový indikátor níže než před rokem, ve skutečnosti na úrovni minim z jara a podzimu roku 2015.

I dnes zveřejněná data tak potvrzují zajímavý ekonomický paradox, který se kromě ČR objevuje i v řadě dalších středo a východoevropských ekonomik. Zatímco skutečná – tzv. „tvrdá“ – hospodářská data (ekonomický růst, míra nezaměstnanosti, míra inflace) jsou relativně solidní, „měkká data“ typu očekávání i důvěry jsou poměrně slabá. Jinými slovy – podnikatelům i spotřebitelům se zatím daří, jsou však skeptičtí k tomu, že by to takto mohlo pokračovat i do budoucna. Tento rozpor se odráží i na kapitálových trzích. Ceny akcií jsou vysoko, protože hospodářská data jsou relativně dobrá, zatímco dlouhodobé úrokové sazby jsou nízko, protože výhled je slabý. Poněkud netradičně tak letos vydělávají současně pesimisté (investoři do dluhopisů) i optimisté (investoři do akcií). Důležitá otázka, na které je možné vydělat (a odpověď by chtěl na trhu znát každý), však je, kdo bude mít nakonec pravdu. Já jako dluhopisový manažer si samozřejmě myslím, že důležitý je výhled a ten není dobrý. Kolegové od akcií jsou přesvědčeni, že pesimismus je přehnaný, důležitá jsou tvrdá data a nakonec se vše v dobré obrátí. Pozitivní vlastností ekonomiky je, že obyčejně stačí pár měsíců počkat a pravda vyjde najevo.

Michal Špaček,
Portfolio manažer NN Investment Partners

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.