Středa 03. března. Svátek má Kamil.

Dohoda USA o rozpočtu je špatná, ať na to berete z jakékoliv strany

05.08.2011 | 09:08 0 Komentářů
Steen Jakobsen, 3.8.2011

Shoda o novém dluhovém stropu USA dosažená za pět minut dvanáct je ukázkou politické dohody, která je jen dalším zjevným příkladem řešení, které dominuje každé finanční krizi od roku 1987, kdy Greenspan reagoval na krach akciových trhů. Jediným účelem této dohody je pojmout prezidentské volby jako referendum mezi anti-daňovým přístupem republikánů a pro-daňovým přístupem demokratů. Nic víc, nic míň.
Dokonce i během rozhovorů, které předcházely dohodě, šlo vždy jen o politický postoj – nikdy nešlo o detaily. Nyní bude třeba dohodnout podrobnosti s vice-prezidentem Bidenem a velký úkol čeká tzv. Super Kongres – musí stihnout vyřešit případné neshody!
Jediná super věc na Super Kongresu je, že politici ho oslavují jako vítězství lidstva, i když i devítiletému dítěti je jasné, k čemu je: přesunout všechny náklady do dalšího volebního období. Je jasné, že Super Kongres se neshodne na ničem, ani když to bude schválené a před podpisem. Tento pat mají na svědomí demokraté, kteří nechtějí škrtat, a republikáni, kteří jsou proti zvýšení daní. Navržené úspory nejsou v souladu se základním scénářem, který počítá s růstem zadlužení o 10 bilionů dolarů v příštích 10 letech (a to za předpokladu silného růstu), navíc úspory navržené v tomto novém plánu pouze snižují rychlost zadlužování, ale ve skutečnosti samotný dluh nesnižují. Přijde mi, že politici uvažují následujícím způsobem: když se řítíte k útesu, je lepší zpomalit rychlost ze 100 mil v hodině na 80 mil – paráda, vše vyřešeno!
Neprovázanost politické debaty s ošklivou finanční realitou je v USA naneštěstí patrná stejně jako v problémové Evropě, Rusku a Asii. Příčinou se zdá být nepochopení vědy zvaná Ekonomie. Nepodařilo se jim identifikovat příčinu slabého růstu, úvěrových bublin a apatie ve volebním systému.
Pro řízení ekonomiky nejsou k dispozici tzv. best practices, tedy přístupy, které fungují. Ano, v časech, kdy je třeba zrychlit, se plánovaná ekonomika dostane z bodu A do bodu B rychleji, ale v časech, kdy má vítr v zádech, alokuje taková ekonomika zdroje a kapitál neefektivně, a podporuje systém, který už není udržitelný. Tržní ekonomika by naproti tomu měla být teoreticky schopná alokovat zdroje tak, aby výnos z nich byl co nejvyšší. Až sem je to jasné.
Experiment americké centrální banky s nulovými sazbami v reálu ukázal, že ekonomické modely nefungují. Politika nulových sazeb (zero interest policy – ZIRP) se na první pohled zdá dobrá – výnosy se zdají být nekonečné. Uvnitř se ale skrývá problém. To, co

Zdroj: Saxo Bank

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.