Ten se odrážel v rychlém růstu maloobchodu – hnacím motorem tedy byla pravděpodobně nadále spotřeba domácností. Na druhou stranu na počátku třetího kvartálu viditelně šlápl na brzdu průmysl. V posledních měsících ale zdá se situace vylepšuje a předstihové ukazatele v průmyslu (PMI, IFO) ukazují spíše na to, že by se situace na konci roku mohla vylepšovat a dynamika růstu v eurozóně lehce zrychlovat (mezikvartálně). To nahrává relativně optimistickému odhadu ECB na růst v tomto roce (1,7 % versus náš odhad na 1,6 %).
Relativní radost může mít ECB také z dnešního prvního odhadu inflace za měsíc říjen. Došlo k dalšímu nárůstu dynamiky na 0,5 %. I když je inflace stále daleko od dvouprocentního cíle ECB, je nejvýše od jara 2014. I menší nárůst inflace vyvolal přitom v roce 2015 poměrně výrazné výprodeje na eurových dluhopisech (viz následující graf).
Něco podobného se nedá vyloučit ani tentokrát. Bude ale hodně záležet na tom, jak si nově příchozí čísla přebere ECB. Na klíčovém prosincovém zasedání se bude muset rozhodnout, zda v roce 2017 pokračovat dál ve stávající politice QE (nakupování dluhopisů z trhu) anebo ji začne od března postupně utlumovat. I když by dobrý výkon ekonomiky a stoupající inflace měly hrát do karet spíše jestřábům, výsledek prosincového zasedání ECB zůstává otevřený. Holubicím se nemusí líbit především struktura dnešní inflace. Přes její nárůst, relativně pomalu dál rostou její jádrové složky – především služby. To ukazuje, že inflační tlaky z domácí ekonomiky zatím v eurozóně nejsou nijak silné. I proto asi německý bund zatím z dnešních čísel není tak nervózní. Až jak silné vlivné hlasy z ECB začnou příchozí čísla interpretovat, bude mít zaděláno na problém.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
