CZK/€ 25.305 -0,06%

CZK/$ 23.413 +0,02%

CZK/£ 29.594 +0,24%

CZK/CHF 25.911 +0,38%

Text: Daniel Kuchta

29. 08. 2011

12 komentářů

Zlatý standard se nevrátí

 


 

Společně s tím, jak se současná krize protahuje a v posledních týdnech ještě zhoršuje, roste počet těch, kteří by se nejraději vrátili k navázání měn na některou komoditu. V úvahu přichází nejspíše zlato, na které již měnový systém v minulosti navázán byl a vzhledem k jeho vlastnostem a „image“ je to docela logická volba.

Zastánci tohoto přístupu v podstatě tvrdí, že současný systém je pouze poměrně dlouho fungující experiment, jehož čas se možná naplnil. Zlatý standard byl definitivně zrušen před čtyřiceti lety, ale dlouhou dobu před tím plnilo zlato (a před ním také stříbro) úlohu krytí poměrně spolehlivě. Úlohu stabilizátora ekonomiky a zejména „strážce“ množství peněz v oběhu by mohlo plnit i v budoucnu.

Bohužel k tomu asi nedojde. Proti jsou totiž jak mnozí ekonomové, tak zejména politici, kteří budou mít nakonec poslední slovo. Kritici z řad ekonomů mají mnoho argumentů, které jsou ale většinou postaveny na hliněných nohách.

Pokrok bez cyklů?

Je zvláštní, že největší odpůrci zlatého standardu argumentují především tím, že by šlo o prvek, který by měl na svědomí zvýrazňování cyklů. Hlavním argumentem je také velká recese ve třicátých letech, která byl způsobena právě využíváním zlatého standardu (i když v té době už vlastně nešlo o klasický zlatý standard). Ano, krize existovaly i za zlatého standardu, ale existují i bez něj. Snad není nutné připomenout, že cykly fungují také v ekonomice, kde peníze nejsou kryté zlatem a recese jsou způsobeny právě neodpovědným chováním souvisejícím s možností tisknout peníze jako na běžícím pásu. Takže lze říci, že krize existují nezávisle na tom, jestli máme zlatý standard, nebo ne, akorát bez něj jich je více a mají stále horší následky.

Jedním z argumentů, proč není zlatý standard dobrým řešením, je také často zmiňovaný hospodářský a ekonomický pokrok, který se díky jeho zrušení za poslední desítky let podařilo dosáhnout. Otázkou je, jestli je tento pokrok skutečně pro lidstvo takovou výhrou. Život je díky pokroku možná pohodlnější, ale určitě ne kvalitnější. Všeho máme více, přičemž si to můžeme dovolit častěji a máme pocit, že je nám lépe. Ve skutečnosti je to spíše naopak. Kvalita ustoupila množství a potřebě (nebo nutnosti) častěji věci obměňovat. Z lidí se stali otroci peněz (centrální banky vlastně jen využívají skutečnost, že je chceme stále víc a jsme ochotni pro to udělat cokoli) a pochybného pokroku a ještě jsou za to rádi.

REKLAMA

Centrální banky se vlivu nad penězi nevzdají

Dalším nedostatkem zlatého standardu, který by mohl mít v určitých situacích negativní vliv, je omezení vlivu centrální banky. Není úplně jasné, co tím autor této myšlenky myslel, ale vliv centrální banky se právě v posledních letech ukazuje jako přinejmenším sporný. V USA je centrální banka schopna akorát přidávat další a další kolo kvantitativního uvolňování, čínská centrální banka není schopna omezit překotný růst, bubliny na trhu s nemovitostmi a inflaci zejména u potravin a ECB není schopna prakticky ničeho. Co se týče boje centrální banky s inflací, je jasné, že od vzniku centrálních bank ve světě je jediným výsledkem pouze trvalý růst inflace.

Také obhajoba centrální banky jako „věřitele poslední instance“, je trochu nesmysl. Prakticky to znamená možnost zachraňovat banky, které se díky neschopnému managementu dostaly do problémů (opět vlastně díky systému s neomezeným množstvím peněz), jako jsme to viděli v minulých letech. Zároveň funguje jako zachránce vlády, která řeší problémy s dluhy dalšími dluhy a nedělá jí problém přistoupit ani k monetizaci státního dluhu (kdo dnes věří v nezávislost centrálních bank, je idealista). Další plánované QE je toho důkazem.

Prakticky celá kritika zlatého standardu stojí na tom, že vláda a centrální banka jsou institucemi, které jsou schopny čelit krizím lépe než samotný trh. A to je nesmysl. Vždy se říká, že udržení systému je spíše o lidech, ale v konečném důsledku by něco jako zlatý standard alespoň vyžadoval určitou míru odpovědnosti, přičemž dnešní systém to už z principu neumožňuje.

Dalším argumentem kritiků je nedostatek zlata a také možné náhodné nálezy velkého množství, které by vedlo k možné inflaci. To, jak centrální banky v systému nekrytých peněz bojují s inflací, je zmíněno výše. Je určitě mnohem méně pravděpodobné, že se najdou nové tuny drahého kovu než další kola kvantitativního uvolňování. Problém s nedostatkem zlata je spíše problémem velkého množství peněz v oběhu, čímž se opět dostáváme k tomu, že jejich množství je potřeba omezit, k čemuž by bylo využito krytí peněz.

REKLAMA

Ano, problémem tak zůstávají opět dluhy ve fiktivních penězích, díky čemuž by podle všeho musela cena zlata významně posílit. Ale to jen ukazuje, že ekonomika nějakou „brzdu“ jednoduše potřebuje, protože jinak jednoduše zahubí sama sebe. Problémem dnešních peněz je, že za pochybnou důvěru, kterou ztělesňují, si kupujeme reálné statky. Samotné peníze žádnou reálnou hodnotu nemají a ani nemohou mít, protože jsou vyráběny z ničeho.

Trochu se divím, že se neobjevuje argument o tom, že i dnešní zásoby zlata v mnohých bankách jsou tak trochu pochybného charakteru a často se pochybuje o jejich čistotě. Rovněž u investičních produktů, které mají být navázány na zlato, existují pochyby o tom, v jakém rozsahu jsou skutečně kryté zlatem. Obě tyto argumenty ale rovněž ukazují na problém s lidským faktorem.

Všechny argumenty ale nakonec přehluší jeden, a to je moc, kterou dávají virtuální nebo papírové nekryté peníze státu. V dnešní situaci je velmi těžké si představit, že se zlatý standart vrátil, a to v jakékoli formě. Nikdo si neumí představit, jak by fungovala ekonomika svazovaná přísnými pravidly zlatého standardu. Důvodem je lenost a pohodlnost, kterou fiat money přinášejí, a zmiňovaný vliv, který neomezený tisk peněz přináší státu, resp. centrálním bankéřům. Při dnešním vlivu politiky na ekonomiku už o takových věcech nerozhodují ekonomové, ani logické myšlení, ale politici (i zlatý standard definitivně zrušil politik). Politici se nekrytých peněz dobrovolně nevzdají a je úplně jedno, jestli by byly argumenty zastánců zlatého standardu jakkoli přesvědčivé. Ke zlatému standardu se zkrátka nenásilnou cestou nedostaneme (ale i papírové peníze nám byly "vnuceny násilím").

Loading

Vstoupit do diskuze 12 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář: Radek Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Zdenek

    31 srpna, 2011

    nezabránil bankrot států v minulosti, a těch bylo. Španělsko vozilo zlato z Ameriky a přesto bylo mistr světa v bankrotech. Byly ve středověku, po Francouzské revoluci, po válkách… Pouze několik států se mu vyhlo, ale že by zlato, nebo jeho standard zachránilo státy před bankrotem, je nesmysl.

    Odpovědět

  • Speant

    31 srpna, 2011

    Vzdyt to taky nikdo netvrdi.

    Odpovědět

  • Spekulant

    31 srpna, 2011

    Podle me je fuk jestli se politici rozhodnou pro zlatej standard nebo ne. Vic zalezi na tom co budou delat LIDI. Pokud nadale bude pokracovat tisknuti penez a tim se bude nicit nasporene bohatsvi, tak lidi zlato kupovat budou a treba dojde i k tomu ze se za urcity veci bude vyzadovat ekvivalant zlata. Treba xxx unci zlata za barak (placeno papirkama ale prepocitano na unce) a ne xxx penez za barak. Lidi nezapominejte USA a celej zapadni svet neni CELA nase planeta. Dneska maj vliv i asiate, kteri maji zlato jako penize po stovky let (lid).

    Odpovědět

  • Radek

    31 srpna, 2011

    Zlatý standard považuji osobně za nesmysl. V prvé řadě zlato není nic jiného než další komodita.
    Výsledkem zlatého standardu by byla pravděpodobně spíše deflace – zlata nepřibývá (těžbou a nákupem do sejfů centrálních bank) tak rychle, jako světová produkce zboží. Tedy při růstu světového produktu (pokud by byl zlatý standar celosvětový, jinak to platí na úrovni národních/kontinentálních ekonomik stejně) řekněme o 2 % by musel vzrůst objem zlata o 2 %, aby nedošlo k deflaci. Pokud by zlato zůstalo konstantní, veškeré zboží by muselo v průměru o 2 % zlevnit. To by mělo poměrně vážný dopad na úvěrový trh (když budu držet hotovost doma a přesto mi bude zhodnocovat, proč bych ji dával do banky?).
    A těch nevýhod vidím víc.

    Odpovědět

  • Ovcan

    31 srpna, 2011

    Polozme si otazky. Je vubec potreba mit neustaly rust? Kam az chceme rust? Je vubec udrzitelny porad nekam rust? Vzdyt to vede k pletvani zdroju, ktery se nedaj tisknout. Proc se vyrabej pristroje s zivotnosti dva roky kdyz lze vytvorit pristroj s zivotnosti nekolik let? Jak je mozny ze tiskarna s naplnema je levnejsi nez naplne? Proc se likvidujou auta stary par let, kdyz dokazou fungovat desitky let? Proc se takhle plejtva, proc? No protoze svet ridej dementi co koukaj jen na par mesicu dopredu. Myslite si, vy zastanci nutnosti neustaliho rustu, ze planeta ma dostatek zdroju aby se kazdej clovek mel aspon tak jak se ma zapadni obyvatel? Ja vam reknu k cemu to povede a to k tomu ze vetsina bude drit bidu s nouzi protoze par generaci se zilo na ukor budoucnosti a spotrebovavalo se vic zdroju nez kolik je k dispozici.

    Odpovědět

  • Radek

    31 srpna, 2011

    Asi vám moc neříkají slova jako „recyklace“ či „vědecko-technický rozvoj“.
    Růst je podle mého názoru důsledkem pokroku ve vědě a technice, ničeho jiného (ano, ještě růstu populace, ale tím se nezvýší růst na hlavu).
    Stejně tak se můžete ptát, jestli je nezbytné, aby lidí přibývalo (to se teď řeší ohledně důchodové reformy a důchodů obecně).
    A pak už se můžeme ptát, co je smyslem lidstva – tím se ale dostáváme už na zcela jinou úroveň, do filozofie či náboženství.
    A jen pro přesnost: Nelze spotřebovat víc zdrojů, než kolik jich je k dispozici (stejně jako nemůžete sníst celé kuře, když ho máte jen půlku).

    Odpovědět

  • Nox

    31 srpna, 2011

    Osobne bych radeji misto rustu videl pokles. A tim myslim pokles potrebne energie a materialu, k vyprodukovani stejne veci/sluzby. Vzdyt za chvili na vyrobeni 1 paratka spotrebujeme 10-ti hektarovy les.

    Odpovědět

  • Radek

    31 srpna, 2011

    Nevím, co vidíte vy, ale podle mého názoru k tomu dochází. Firmy hledají efektivnější cesty k výrobě, jinak se stanou nekonkurenceschopnými.

    Odpovědět

  • Nox

    31 srpna, 2011

    Nevidim nic efektivniho na vetrnych elektrarnach v mistech, kde vitr fouka jen obcas, na obrovskem mnozstvi vzajemne nekompatibilnich napajecich konektoru vseho druhu nebo na vyrobcich, jejichz zivotnost je dimenzovana na dobu zaruky, popripade jeste podporena zeslabenim duezitych soucasti.

    Odpovědět

  • Miloslav Šimek

    1 září, 2011

    Velmi dobře! Každý řemeslník řekne, že materiál, co vydržel dříve 30let dnes vydrží tak polovinu. Vše se dělá kvůli spotřebě, přitom je to pitomost největšího kalibru, ale to zase někomu dojde za xx let. Před nějakými 10roky jsem říkal, že zadlužování je začátek konce, všichni se jen usmívali „o čem to mluví“ – dnes z toho mají politici těžkou hlavu a je to prý problém. Nemusel, kdyby viděli o kousek dál než na špičku nosu. Se spotřebou je to to samé. Nelze donekonečna růst (pokud se růst měří tak, jak se měří dnes), to je absurdní a demagogický ukazatel!

    Odpovědět

  • quikman

    1 září, 2011

    problém není fiat měna, ani ho nevyřeší zlatý standard. Proč se vracet zpět k něčemu, co taky nefungovalo? Problém je v lidech a jejich chamtivosti, která se zvlášť u politiků projevuje kriticky.

    Odpovědět

  • Jiří

    6 září, 2011

    Zlatý standard v dnešní době? Jak by to asi dopadlo? Nedokážu si představit, že by někdo prosadil zlaty standard, který by se musel připravovat desítky let.

    Odpovědět