CZK/€ 25.305 -0,06%

CZK/$ 23.413 +0,02%

CZK/£ 29.594 +0,24%

CZK/CHF 25.911 +0,38%

Text: Radovan Novotný

21. 12. 2010

2 komentáře

Ustály by banky masivní výběr hotovosti?

 


 

Cantonův „run na banky“

Francouzský fotbalista Eric Cantona, proslulý hráč anglického klubu Manchester United, nedávno vyslovil výzvu, aby lidé ve stejný den vybrali své vklady z bank. Cantona ve své výzvě vyslovil několik myšlenek.

Je nespravedlivé, aby důsledky finanční a hospodářské krize nesli řadoví občané: "Nemyslím si, že můžeme být spokojeni s pohledem na mizérii kolem nás. Ale je tu šance něco udělat." Potrestány musí být podle Cantonovy představy banky, které mohou za finanční krizi: "Systém stojí na jejich síle. Takže je musíme zničit. Stačí, aby si tři miliony, deset milionů lidí vybralo své peníze. Banky to neustojí a padnou. To bude skutečná revoluce." Cantona říká, že je tak jednoduché udělat revoluci bez zbraní, stačí když si všichni vyberou své peníze z bank: "Musíte prostě jít do banky ve vaší zemi a vybrat vaše peníze. Není to komplikované. A pokud to udělá hodně lidí, systém padne. Žádné zbraně, žádná krev nebo něco podobného."

V říjnu 2010 začalo po Internetu kolovat video s Cantonovou výzvou. Výzva byla následně podpořená diskusí na Facebooku a hnutím Bankrun 2010 vyslovujícím revoluční myšlenky v podobě útoku na banky. K masivnímu synchronizovanému výběru hotovosti, který byl plánován na 7. prosince 2010, nedošlo. Systém se nezhroutil. Mohl by se systém v případě skutečně synchronizovanému výběru hotovosti zhroutit?

Nedostatek oběživa banky nepoloží, protože nejde o nedostatek peněz

Pokud by všichni začali náhle proměňovat své bezhotovostní peníze na hotovost, a to ve shodě s masami dalších vkladatelů, kolaps by čistě teoreticky mohl nastat. Jenže podobný kolaps by mohl nastat, kdyby se masa lidí domluvila a vtrhla do nějakého nákupního centra, využila služeb jednoho úřadu, jednoho obchodníka a podobně. Kapacity a možnosti čehokoli jsou z podstaty vždy nutně omezeny a limitovány.

Již dnes existují podmínky pro výběry hotovosti, velké výběry musí být v bance hlášeny dopředu. Konkrétní bance to umožňuje lépe řídit a plánovat hotovost v rámci své pobočkové sítě. Z pohledu celkově dostupného oběživa  ovšem není v žádné měně k dispozici tolik hotových peněz, aby byly vyplaceny najednou všechny bezhotovostní zůstatky účtů. Kdyby vypukla panika a vyvstala neracionální touha po hotovosti, na všechny výplaty vkladů by se hotovost nedostala.

REKLAMA

Z pohledu zvládnutí neracionální masové touhy po hotovosti by musela vzniknout dodatečná opatření, která by systém stabilizovala. Asi nejenom úřad centrální banky by udělal vše pro to, aby byly problémy vyplývající z davového šílenství, paniky a neracionální touhy po hotovosti zvládnuty. Výplaty v hotovosti by tak pravděpodobně byly ústředním nařízením omezeny, vznikly by limity na výběry hotovosti (třeba na osobu a den). Možná by se také zvedl poplatek za výběr v hotovosti, třeba i odstupňovaně podle výše částky (a naopak bezhotovostní platba by teoreticky mohla být přechodně zvýhodněna). Je také možné, že by vzrostly úroky na depozitech, aby byla podnícena motivace k vkládání prostředků do bank.

Pokud by nastal masový "run" na hotovost, je pravděpodobné, že by veřejně vystoupila některá autorita, která by prohlásila, že se není čeho obávat, že vklady občanů jsou v bezpečí. V případě stavu nouze by mohly být vyhlášeny "bankovní prázdniny", banky by prostě na několik dní zavřely své pobočky. Opakovaně by bylo vyslovováno ujištění, že nikdo o své vklady nepřijde a že vklady jsou garantovány státem. Pokud by touha po hotovosti přetrvala po delší dobu, znamenalo by to, že by musely být dodatečné peníze vytištěny. Tiskárna cenin by tiskla na tři směny, úřadům centrálních bank by se zvedly náklady na tisk bankovek, a firmy zabývající se tiskem peněz by získaly víc práce.

Jenže peníze nejsou jen bankovky a mince, peníze se při placení nepřesouvají jen fyzicky z peněženky do pokladny, ale i bezhotovostně z účtu na účet. Dokud fungují bezhotovostní platební kanály, rozdíl mezi hotovostními a bezhotovostními penězi se stírá. Kdo má na svém kontě evidovaný zůstatek, tomu může mu být na úkor jeho zůstatku jeho platba zúčtována. I kdyby byl výdej bankovek omezen, platební kartou bude stále možné platit. I kdyby skutečně zavládla davová touha po hotovosti, je velmi pravděpodobné, že lidé by hotové peníze po čase vrátili zpět do podoby bezpečných bankovních vkladů. Dnešní doba hotovosti nepřeje, vymoženosti jako je účet, platební karta a elektronické bankovnictví vítězí.

Doby, kdy jsme platili "keš"

Ať už chceme koupit nějaký výrobek, nebo využít nějakou službu, předpokládá se, že budeme schopni zaplatit a poskytnout nějakou protihodnotu. Čas od času někdo se zaplacením posečká, a bude ochoten prodat i na dluh. Hospodský štamgastovi napíše nám jeho útratu na "futro" a on zaplatí příště.

REKLAMA

V duchu pořekadla "bez peněz do hospody nelez" bude nákup na dluh spíše nepravděpodobný, a obchodník bude žádat hotovostní nebo bezhotovostní vyrovnání. Když jsme před dvaceti lety dostávali výplaty do sáčků, a platby prováděli složenkami na poště nebo sdruženou inkasní platbou obyvatel (SIPO), převažoval hotovostní způsob vyrovnání závazků. Jenže hotovost nemůže být úročena, někdo nám ji může ukrást, může nenávratně zmizet v plamenech požáru, a tak i v dobách socialismu bylo snahou peníze ukládat do státní spořitelny. Průvodním znakem spoření tehdy byla vkladní knížka, ať už výherní vkladní knížka nebo vkladní knížka úročená. Vkladní knížka na heslo byla vrcholem relativně bezpečného uložení úspor.

Jenže "to všecko vodnes čas", dnes žijeme v době bezhotovostní. Účetní operace probíhají elektronicky zadáním příkazu, ať už je to příkaz v platebním terminálu nebo v internetovém bankovnictví spuštěném na počítači zapojeného do počítačové sítě. Naprosto běžnou záležitostí se stalo, že své účty, dluhy, a úspory vyrovnáváme za pomocí elektronických platebních prostředků, jejichž použití nabízejí a zprostředkovávají banky. Banky vedou naše účty a zajišťují připisování vkladů, výběrů, zprostředkovávají naše platby třetím osobám a ve prospěch našeho účtu přijímají platby od třetích osob.

Platební karty a bezhotovostní placení vítězí

Dnešní zaměstnavatelé se brání vyplácení mezd v bankovkách a mincích, bezhotovostní vypořádání je pro ně jednodušší, levnější a bezpečnější. Příkaz k úhradě, který zaměstnavatel v bance dá, umožní, že z jeho účtu strhne příslušná částka, a bankovní systém zajistí připsání výplaty na účet zaměstnance. Když pracujeme, peníze za námi odvedenou práci dříve či později doputují na náš bankovní účet, kde čekají, až je použijeme k zaplacení našich výdajů.

Něco vybíráme z bankomatu, abychom získali hotovost pro placení každodenních výdajů, mnoho svých peněz utrácíme bezhotovostně. Jednorázovými nebo trvalým příkazy se nám strhnou z účtu peníze za účelem platby "složenek", tedy všech pravidelných i nepravidelných plateb, a splátek různých závazků. Příkazem k úhradě můžeme bezhotovostně přeposílat peníze mezi svými účty, můžeme tímto způsobem pružně a rychle zaplatit třeba i někomu, kdo je vzdálený tisíce kilometrů.

V obchodech můžeme platit použitím platebních karet, banky nám utracené sumy strhnou ze zůstatku na účtu (v případě debetní platební karty), nebo nám to strhne z úvěrového rámce (v případě kreditní karty). Z našeho účtu se na účet obchodníka přesune příslušná suma peněz, obchodník nemusí zajišťovat přesun hotových peněz a odvod tržeb do banky, zmenší se množství k tomu potřebné vynaložené práce. Platební karty vítězí. Zatímco jednou ukradená hotovost je nenávratně ztracena, ztracená platební karta ještě s sebou nutně nenese ztrátu peněz.

Doba je prostě taková, část našeho bohatství je v podobě bezhotovostních peněz, které na rozdíl od bankovek nelze fyzicky uchopit. V žádné zemi dnes neexistuje dostatek oběživa v podobě bankovek a mincí potřebný k tomu, aby byly všechny vklady vyplaceny v hotovosti. I přes to, že velká část peněz fyzicky neexistuje, bezhotovostní systém placení nám umožňuje tyto peníze při placení použít. Z tohoto pohledu se některá fyzicky existující tištěná tisícikoruna neliší od tisícovky "elektronicky evidované jako zůstatek na účtu". Spolehlivost systému bezhotovostního placení, rozšíření platebních terminálů i ekonomické výhody vedou k tomu, že hotovost moc nefrčí, a placení kartami je běžnou součástí každodenního života.

Loading

Vstoupit do diskuze 2 komentáře

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Podhorský Petr

    23 prosince, 2010

    Dobrý den,
    o run na banky vůbec nejde. Toto je pouze prostředek jak pád finančního systému uspíšit. A je jedno, jestli je reálný nebo ne. Finanční systém se potápí sám a každým dnem je blíže svému konci. Hlavním důvodem je zadlužování a úroky. V současné době na světě není tolik financí, aby mohli splatit dluhy celého světa. A dluhy se díky urokům každý den zvětšují.
    Pro názornost jednoduchý příklad. Budeme hrát kuličky. Já jsem však jediný, kdo má pytlík kuliček. Abychom mohli hrát, půjčím každému 3 kuličky. Jako správný obchodník však budu chtít také urok a proto od každého komu jsem půjčil 3 kuličky na hraní, budu chtít vrátit 4 kuličky. Jedna kulička jako úrok. Je možné aby mi 4 kuličky vrátili od každého? Logicky samozřejmě není. V systému není tolik kuliček. Proto ani státy světa nemohou splatit svůj dluh. V systému na to zkrátka není dostatek financí. Proto se také státní dluhy prohlubují a budou se prohlubovat nadále. Až jednou dojde k bankrotu celého finančního systému.
    Pokud by Vás zajímalo více, doporučuji si pustit například dokument „Peníze jako dluh“ (Money As Debt). Najdete jej například na youtube.com a to i s českými titulky.

    Odpovědět

  • Martináč

    26 prosince, 2010

    Jasně, jenomže systém má skryté páky, jak situaci řešit. Například masivní inflací, stamiliony lidí přijdou o své úspory, nastanou velké nepokoje, nakonec ale vše pojede od znova. Anebo nějaká dobře promyšlená válečná strategie, kapitálů se přesune do zbrojařských firem s majoritní účastí státu.

    Odpovědět