Pondělí 16. září. Svátek má Ludmila.

Technika nebo fundamenty? Rozhoduje chladná hlava

Věčný souboj názorů na to, kdo má pravdu a tím i větší úspěšnost, prakticky nemá konce. Jedni sázejí na cenu, grafy a indikátory, druzí na informace, výsledky a ukazatele z nich vycházející. V konečném důsledku je to však stejně nejspíš jedno. Největší vliv na úspěšnost investorů a obchodníků má vždy jejich hlava.

Někteří na svůj přístup nedají dopustit a zastánce druhého směru mají za blázny, ti chytřejší na to jdou tak, že obě způsoby kombinují. Je složité říci, jestli je lepší fundamentální, nebo technická analýza, a to nejenom kvůli tomu, že každá je postavena na něčem jiném (i když cíl je stejný). Někdy se tvrdí, že fundamentální analýza je vhodná pro investory s delším investičním horizontem a technika je spíše pro krátkodobé spekulanty. Ve velkém množství případů to také platí, ale i dlouhodobější investor se může řídit grafy a i spekulant může stavět svou strategii na fundamentech. Nejčastěji je to v případě těch investorů, kteří využívají kombinaci obou přístupů.

Fundamentální analýza je starší, a i v rámci ní existují různé přístupy. V poslední době je ale stále více zjevné, že dnešní doba jí velmi nenahrává. A není to ani tak nedokonalostí samotného přístupu, jako spíš o chováním firem. I když má dnes člověk pocit, že informace hýbou světem a zjistit lze prakticky všechno o všech, opak je pravdou.

U fundamentální analýzy si zkrátka nemůžeme být jisti tím, jestli jsou údaje publikované společnostmi pravdivé, nebo ne. Tuto zkušenost má snad každý, kdo se snažil investovat do akcií a snažil se dozvědět o fungování jednotlivých společností maximum. Drobný investor prakticky nemá šanci zajistit si dostatek relevantních údajů, aby byl schopen s jistotou určit, jestli je na tom společnost dobře, nebo ne. Pokud se chce investor spoléhat na analytiky velkých firem, o nichž si myslí, že mají k dispozici více údajů, je na tom ještě hůře (jejich cílové ceny jsou často nesmysly vycucané z prstu). V poslední době navíc do dění vstupují centrální banky, které deformují mnoho faktorů ovlivňující fundamentální analýzu.

Technická analýza nemá takovou historii, přičemž jejímu širšímu rozšíření pomohl zejména technologický rozvoj v posledních desetiletích. Její nejčastěji zmiňovanou slabinou je spoléhání se na data i chování trhů v minulosti. Na druhou stranu historie nám už mnohokrát ukázala, že opakování se událostí (těch špatných, i těch dobrých) nemá na investory prakticky žádný vliv a stejné vzorce chování se neustále opakují.

Technická analýza, i přes všechny své nedostatky, dává investorům prakticky všechno, co od ní očekávají. Investor vidí na grafu cenu a z ní se dozví prakticky všechno, co potřebuje. Jestli bude vycházet pouze z cenových formací, nebo bude dále využívat různé indikátory, oscilátory, apod., je už na něm. Pro některé obchodníky je to o hledání jednoduchosti a soustředění se na cenu, která je základem, přičemž všechno ostatní je spíše rušivým elementem. Někdo zase využívá několik indikátorů, přičemž jejich kombinace mu pomáhá filtrovat špatné signály.

Ani jeden z přístupů nemůže dát investorovi stoprocentní jistotu o budoucích výsledcích. Pokud někdo až příliš spoléhá na jakoukoli analýzu, je odsouzen k neúspěchu. Rozhodujícím faktorem zůstává disciplína a konzistence, zdravý rozum a chladná hlava, která nakonec vystříhá investora před špatnými rozhodnutími. Velmi dobrým příkladem jsou období, kdy dochází k nafukování bubliny, nebo když jsou trhy na dně. V období, když se nafukuje na trzích bublina, mnoho investorů zaslepených optimismem neřeší fundamenty, nebo grafy, ale jednoduše se přidávají k davu, který nakupuje. A stejně je tak tomu v dobách, kdy je trh na dně. Levné akcie pár let po splasknutí bubliny nakupuje možná tak Warren Buffett, všichni ostatní jsou mimo, protože vidí jen propady, špatnou náladu a červená čísla. V takových případech je nám jedna i druhá analýza tak trochu k ničemu, protože fungují s velkým zpožděním.  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.