CZK/€ 25.305 -0,06%

CZK/$ 23.413 +0,02%

CZK/£ 29.594 +0,24%

CZK/CHF 25.911 +0,38%

Text: Pavel Kohout

24. 01. 2008

20 komentářů

Sbohem a díky, pane Friedmane

 


 

Friedman se zabýval řadou problémů z makroekonomie, mikroekonomie, ekonomické historie a statistiky. Za svoji průlomovou práci k problematice vztahu inflace a nezaměstnanosti získal v roce 1976 Nobelovu pamětní cenu za ekonomii.

Byl první, kdo popřel dogma Phillipsovy křivky – teorii, podle které vláda může snižovat nezaměstnanost zvyšováním inflace. Friedmanova práce znamenala novou éru měnové politiky – éru, která trvá doposud.

Jeho nejznámějším přínosem však byla teorie monetarismu. Friedman oživil zájem o objem peněz v ekonomice a jeho vliv na inflaci.

Před Friedmanem převládaly názory, které bychom dnes označili za naivní: že inflace je způsobena příliš lakomými obchodníky, kteří zdvihají ceny, anebo příliš agilními odboráři, kteří naléhají na příliš rychlý růst mezd.

Nikoli, prohlásil Friedman, ani obchodníci ani odboráři nenesou za inflaci primární odpovědnost. Inflace je v první řadě a především měnový jev – vytváří ji centrální banka.

Když centrální měnová instituce uvolní do oběhu příliš mnoho peněz, ceny zcela přirozeně rostou, bez ohledu na to, jak moc lakomí jsou obchodníci či odboráři.

REKLAMA

Naopak, když centrální banka objem peněz příliš drasticky přiškrtí, následuje nevyhnutelně recese či dokonce krize spojená s deflací.

Milton Friedman vlastně kvantitativní teorii peněz – základ monetarismu – nevynalezl. Pouze ji propracoval do skutečně exaktní matematické podoby a podložil pečlivě zpracovanou a statisticky dokonalou měnovou historií Spojených států.

V rámci této studie publikoval novou teorii vzniku Velké deprese ve 30. letech. Dlouho se věřilo, že za hospodářskou krizi mohla lakota a krátkozrakost spekulantů, a že krize byla vlastně jakýmsi trestem za pýchu kapitalistů.

Friedman tuto moralizující teorii rozbil pečlivě vyargumentovanou kritikou měnové politiky Federálního rezervního systému.

Ukázal, jak americká centrální banka ve 20. letech úmyslně nafukovala měnovou bublinu. Nárůst měnové zásoby vytvořil spekulativní bublinu na trzích akcií, nemovitostí i úvěrů.

REKLAMA

Neobratná a zbrklá změna trendu měnové politiky vyvolala v roce 1929 nejprve neslavně proslulý Černý pátek, který byl vzápětí následován bankovní krizí, úpadkem cen nemovitostí, dále obrovským nárůstem nezaměstnanosti a chudoby.

Friedman přesvědčivě ukázal, že celá tato hluboce bolestná zkušenost nebyla způsobena selháním trhu, ale selháním centrálních institucí.

Nejprve selhal Federální rezervní systém, který praktikoval přesně opačnou měnovou politiku, než jakou měl dělat; poté selhala Rooseveltova vláda, která zvýšila daně, čímž krizi prodloužila a prohloubila.

Definitivní konec krize přišel teprve se začátkem druhé světové války, která zaměstnala americkou ekonomiku skutečně naplno. (Bylo to za cenu nárůstu federálního dluhu na více než 100 % objemu hrubého hospodářského produktu v roce 1945, ale to je zase jiný příběh.)

Friedmanova hypotéza byla původně považována za výstřední a kontroverzní názor, dnes je však standardní teorií. Naopak moralistní odsudky chamtivých kapitalistů jsou nyní považovány za naivní.

REKLAMA

Friedmanovu kritiku Federálního rezervního systému uznal na jeho 90. narozeninách v roce 2002 i nynější předseda Rady guvernérů této instituce Ben Bernanke: "Pokud jde o Velkou depresi: máte pravdu, zavinili jsme ji my."

Teoretické a praktické práce o státních zásazích do měnové politiky vyvolaly ve Friedmanovi hlubokou skepsi vůči schopnostem státu řídit ekonomiku a korigovat výkyvy hospodářského cyklu.

Ve 30. letech začínal Milton Friedman jako pracovník aparátu ministerstva financí. Byl tehdy nadšeným přívržencem Rooseveltovy politiky a v zásadě levičákem. Seriózní studium faktů spojené s pronikavým kritickým intelektem a matematickým vzděláním jej však vyléčilo z iluzí.

Od 50. let Friedman proslul jako ekonomický liberál, propagátor svobodného trhu a krajně omezených zásahů státu. Friedmanův liberalismus byl vždy podložený fakty a intelektem, neměl charakter dogmatismu či doktrinářství.

Z hlediska dnešního investora je z Friedmanova díla zvláště důležité pojednání o vlivu měnové zásoby na akciové trhy. Peněžní likvidita bývá někde zlehčována jako "technický" faktor. Při analýze faktorů, které podstatně ovlivňují vývoj cen akcií, je však likvidita fundamentálním faktorem.

Příklad: Výkonnost většiny evropských akciových indexů během posledních dvou až tří let byla znatelně vyšší než výkonnost obdobně konstruovaných amerických indexů.

Index MSCI EURO od konce roku 2002 ke dni 16.11. 2006 "udělal" celkem 76,9 % (v eurovém vyjádření), zatímco index MSCI USA za stejnou dobu 60,1 % v dolarech.

Ve vyjádření per annum to odpovídá hodnotám 15,8 %, respektive 12,9 % ročně. Roční rozdíl 2,9 % lze velice dobře vysvětlit rozdílem v růstu měnové zásoby, která v eurozóně rostla zhruba o tři až čtyři procenta rychleji než v USA.

To je jen malá, navíc krajně zjednodušená ilustrace významu likvidity na kapitálových trzích. Vliv měnové zásoby na trhy dluhopisů a nemovitostí je neméně významný.

Bez Friedmanova díla by dnes svět byl patrně chudším a méně přívětivým místem k životu. Bez něho bychom možná doposud klopýtali po různých třetích cestách, trpěli bychom vysokou inflací, platili bychom skoro všichni milionářské daně, zažili bychom určitě nejeden burzovní krach způsobený špatnou politikou centrální banky a neměli bychom solidní konvertibilní měnu.

Vynikajících ekonomů má svět mnoho, ale Milton Friedman byl jenom jeden. Sbohem – a díky.

Loading

Vstoupit do diskuze 20 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Jan Traxler

    23 listopadu, 2006

    Ano, kéž by svět měl více takových ekonomů. Nezbývá než se připojit… Sbohem.

    Odpovědět

  • Vladimír Kutálek

    23 listopadu, 2006

    Jen krátké upřesnění: Nobelova cena za ekonomii neexistuje. Mohl nanejvýš obdržet: „Cenu Centrální Švédské banky v ekonomické vědě na památku Alfréda Nobela“. Alfred Nobel ekonomii nepovažoval za vědu…

    Nechci nijak snižovat jeho práci, jen mám rád přesnost. Můj asi minoritní názor je, že ekonomie nesplňuje ze své podstaty definici vědy.

    Odpovědět

  • Jan Traxler

    23 listopadu, 2006

    Je mi Vás líto, Vladimíre. Nechtěl bych mít Vaši povahu. Tímto příspěvkem jste nám o sobě řekl mnohem více než jakýmkoliv představováním se.

    Odpovědět

  • Jan Lener

    23 listopadu, 2006

    Přesně tak.

    Odpovědět

  • Vladimír Kutálek

    23 listopadu, 2006

    To jsem rád, že mě tak dobře znáte po přečtení pár vět. Nechtěl jsem to rozvádět a ani nebudu, jen tolik mám úctu k mrtvým a myslím si, že by se Nobelovi možná nelíbilo, že se jménem jeho ceny označuje něco, co on nechtěl. Pokud máte námitky k mému názoru, že ekonomie není věda, rád s Vámi prodiskutuji tuto otázku emailem nebo kdekoliv na netu veřejně, jen dál rozvádět tohle téma v diskuzi pod nekrologem, mi nepřijde vhodné. I ta poznámka o přesném jménu ceny, kterou obdržel byla po dlouhém přemýšlení.

    Odpovědět

  • Aleš Koryčan

    23 listopadu, 2006

    Nejsem člověk vysokoškolsky vzdělaný, přikláním se ale k názoru, že ekonomie není věda. Dle mého je ekonomie řemeslo.

    Odpovědět

  • Fárek

    23 listopadu, 2006

    Kdepak, je to sport. Ne, vážně, co je tohle za podivné názory? Neteř studuje na Fakultě sociálních věd ekonomii. Ještě se tam vyučuje sociologie a žurnalistika. Že by žurnalistika byla věda? Jinak si ten plurál neumím vysvětlit.

    Odpovědět

  • Jan Lener

    23 listopadu, 2006

    Pánové, je hanba pod takovýto článek vkládat tuto diskuzi. Prosím Honzu Majera o smazání.

    Odpovědět

  • Jan Majer

    24 listopadu, 2006

    Honzo, souhlasím, ale ono to má taky svoji hodnotu. Sdělení se často se čtenářem míjí. V době, kdy žil Nobel, byla ekonomie v plenkách. Pan Kutálek z toho cosi vyvozuje, budiž.

    Odpovědět

  • Jan Majer

    24 listopadu, 2006

    Od pana Kutálka mi přišla mailem zpráva, že ho mrzí, jak to vyznělo. Nechtěl už do diskuse zasahovat, tak za sebe vkládám jeho vysvětlení, je myslím podnětné:

    „Není to z důvodu, že v době Nobela byla ekonomie v počátku. Je to z důvodu, jakým ekonomie je vystavěná. Na základě chování trhu se vyvozují závěry, které obvykle trvají jen do dostatečného rozšíření mezi lidmi, kdy se změní jejich chování a tím i trh… Nedokážu dostatečně přesně popsat definici vědy, i když bych pravděpodobně měl. Pravá věda by dle mého názoru měla být založena na faktech, pokusech a zopakovatelných experimentech. Ekonomie se snaží svázat do pravidel chaos, respektuje odvěkou lidskou touhu svázat chaos do pravidel. Přesně takovým způsobem vzniklo náboženství nebo astrologie, která byla svého času za vědu také považována a jak to tak vypadá, možná se opět začne. Ji za vědy nepovažuji a to měla docela slušnou pravdivost, protože náhodou objevila závislosti, které se teprve později vysvětlily správně. A patří ji místo v dějinách i lidem, který se jí živili, vůbec to nezlehčuje jejich přínos. Jen to prostě není věda. Stejně jako ekonomie. Ale tohle vše pod tento typ článku nepatří, měla tam být jen věcná oprava názvu ceny. Bohužel jsem si neodpustil osobní námitku pro označování ekonomie vědou… Stalo se.“

    Odpovědět

  • Pavel Zachrdla

    24 listopadu, 2006

    Pan Kutálek občas píše pro http://www.Mesec.cz. Zkuste jej získat i pro ICZ. S některými jeho názory možná souhlasit nebudeme, ale to neznamená, že by nebyly přínosné. Ono je vždy dobré se na problém podívat z několika různých stran. A to, že jej dodatečně mrzí, jak jeho příspěvek vyzněl, hodně o tomto pánovi vypovídá. To oceňuji.

    Odpovědět

  • Pavel Hanzl

    24 listopadu, 2006

    Zcela souhlasím, že pan Kutálek je slušný člověk. Přemýšlivé slušné lidi tady opravdu chci!

    Odpovědět

  • Aleš Tůma

    24 listopadu, 2006

    Ona je to taky otázka metody. Ekonomie se sice snaží hrát si na exaktní vědu, jenže lidé nejsou atomy. V tomhle je sympatická rakouská škola, která svoje závěry logicky vyvozuje z určitých základních axiomů. Ekonom tak může a priori říct „regulace ceny povede k nerovnováze trhu“. Nemůže ale vyslovit například větu „investiční pobídky zvýší celospolečenský užitek“, protože nic jako celospolečenský užitek nemůže spočítat. Nebo možná pan Kutálek nepovažuje ekonomii za vědu, protože se ekonomové neustále snaží něco předpovídat – to je skutečně spíš umění než věda:)

    Odpovědět

  • Jan Majer

    24 listopadu, 2006

    No to mám radost, pan Tůma nás čte! Jeho osobní stránky mám v liště mezi oblíbenými:-)

  • alt

    24 listopadu, 2006

    To je ironie? 😀

  • alt

    24 listopadu, 2006

    Whoops, překlik, to mělo být pod tou vaší reakcí, pane Majere:)

  • Jan Majer

    25 listopadu, 2006

    „alt“ je Aleš Tůma? Lepší je celé jméno, je to tady taková domluva mezi diskutujícími. Není to ironie, vždyť u nás i publikujeme články pana Tůmy. Píše vtipně a má dobré nápady. A zase – ne, není to ironie:-)

  • Aleš Tůma

    26 listopadu, 2006

    Jojo, „alt“ jsem já. Ok, díky, já se jen ujišťoval:D

  • Malý Bobeš

    23 listopadu, 2006

    Nechci se přít, ale pokud si dobře vzpomínám, tak letos „Nobelku“ za ekonomii obdrželi dva lidé – jeden byl Ind, který před lety začal půjčovat chudým malé částky na osivo, dobytek atd. a nyní patří mezi největší finanční instituce v Indii. A na druhého si bohužel nevzpomínám. 🙂

    Odpovědět

  • Anonym

    23 listopadu, 2006

    Souhlasím, ekonomii mám rád, Friedmana obdivuji, ale skutečná věda to není.

    Odpovědět