Neděle 15. září. Svátek má Jolana.

Pavel Jirák: Penzijní fondy jsou na krizi dobře připraveny

Penzijní fondy navzdory finanční krizi hlásí zisky. Jak je to možné? Jsou prostředky účastníků penzijního připojištění v bezpečí? Ptáme se Pavla Jiráka, předsedy představenstva a výkonného ředitele PF KB.

Současná situace na finančních trzích nepřeje investicím. Je penzijní připojištění i dnes bezpečné?

Investice do penzijního připojištění je naprosto bezpečná a je k tomu několik důvodů. Prvním je struktura portfolií penzijních fondů. Naprostá většina prostředků v penzijních fondech je investována do státních dluhopisů České republiky – mezi 60 a 70 %. Zhruba 12, 13, možná v tuto chvíli až 15 % je drženo v krátkodobých depozitech. Necelých 10 % je v akciích a podílových fondech a zbývající část v ostatních dluhopisech.

Druhým důvodem je struktura akcionářů, jimiž jsou vesměs kapitálově silné tuzemské nebo zahraniční finanční skupiny. Fondy jsou navíc pod přísným dohledem České národní banky, depozitáře a správců aktiv a každoročně garantují účastníkům nezáporný výnos. PF KB si nechává zpracovávat rating od agentury Moody´s, který byl koncem dubna 2008 potvrzen na úrovni Aa1.cz

Fondy se nepouštěly v masivním rozsahu do rizikových investic. Zatím nemám žádné zprávy, a ani to z oficiálních zdrojů nezaznělo, že by kterýkoli penzijní fond významněji investoval do dluhopisů Lehman Brothers, maďarské ekonomiky nebo Islandu apod. Domnívám se, že se účastníci penzijního připojištění o své prostředky bát nemusí.

Jaká opatření jste uskutečnili pro zmírnění dopadů současné hospodářské situace?

Hledali jsme všechna možná opatření, kterými bychom mohli zajistit dlouhodobost výnosů a bezpečnost vložených prostředků. Snížili jsme podíl akcií v našich portfoliích poměrně výrazně – musím říci, že z větší části jsme prodali cenné papíry v první polovině letošního roku, sice s nějakou ztrátou, ale s výrazně nižší, než bychom prodávali teď. Prodali jsme všechny komerční nemovitosti z našeho investičního portfolia, protože jsme očekávali jejich propad.

Velmi využíváme know-how v rámci skupiny Komerční banky a Société Générale. V penzijním fondu funguje investiční výbor složený z několika odborníků: ředitel Investiční kapitálové společnosti Komerční banky (správce aktiv PF), ředitel Komerční pojišťovny, za Komerční banku ředitel úseku investičního bankovnictví, zástupce úseku Financí (řízení aktiv a pasiv) a  úseku Řízení rizik… Snažíme se tedy maximálně odborně přistupovat k řízení investování penzijního fondu.

Využíváme i interní poradenství ve skupině SG, zejména z Francie – z korporátního a investičního bankovnictví a správy aktiv  Société Générale. V letošním roce jsme v prvním pololetí využili konzultanta v oblasti penzijních fondů z Dánska, abychom měli ještě nezávislý pohled.

Nedaří se ani dluhopisům ani akciím. Přesto penzijní fondy podle předběžných výsledků dosahují kladného zhodnocení za tento rok. Co stojí za kladným zhodnocením?

Za třetí čtvrtletí byly penzijní fondy v plusu, dosáhly zisku. Musím říci, že na stávající celosvětovou finanční situaci byly zisky poměrně dobré. Pochopitelně byly výrazně nižší než v uplynulých letech, ale přesto poměrně zajímavé.

Hlavní zdroj výnosů penzijních fondů tvoří úrokové výnosy z držby dluhopisů. V naprosté většině jsou dluhopisy drženy do splatnosti jednotlivými fondy a generují pravidelný úrokový výnos.

Na druhou stranu by i tyto dluhopisy měly procházet přeceněním. A jak upozornili autoři v časopisu Fond Shop, přecenění, čili aktuální tržní hodnota dluhopisů, penzijní fondy promítají nikoli do výsledovky, ale do rozvahy. Proč to?

Máte pravdu. Jenom mě trošku zaráží, že je to teď aktuální pohled na to, že penzijní fondy dělají něco, co se zdá, že třeba nedělaly v minulosti. Penzijní fondy ale postupují striktně podle zákonů, jak podle zákona o penzijních fondech, tak podle zákona o účetnictví, tak podle příslušných vyhlášek České národní banky. A to je situace, která trvá minimálně po tu dobu tří let, po které pracuji v PF KB. Nechci říkat, jak to bylo předtím, přestože jsem přesvědčen, že stejně.

To, co zmiňujete, je dané zákonem. Hodnota dluhopisu je přeceňována podle aktuální tržní hodnoty a opravdu ovlivňuje rozvahu, nikoli výsledovku. Pokud úrokové sazby stoupnou, dojde k poklesu ceny dluhopisů držených v portfoliu fondu, a tento pokles se v rozvaze promítne na položce „oceňovací rozdíly“. O tuto hodnotu se snižuje vlastní jmění společnosti.

Penzijní fondy postupují v souladu se zákonem. Je otázka, zda je to správný přístup, a zda je to ideální způsob účtování o dluhopisech. Jsem přesvědčen, že dluhopisy držené do splatnosti by se neměly přeceňovat vůbec. Mělo by být vytvořeno portfolio dluhopisů držených do splatnosti, třeba omezené na státní dluhopisy České republiky nebo nadnárodních institucí, jako je Evropská investiční banka nebo Evropská banka pro obnovu a rozvoj, a dluhopisy těchto institucí by neměly být přeceňovány.

Na druhou stranu, pokud nedochází k přeceňování hodnoty dluhopisů podle tržní ceny, tak se to může projevit negativně v případě většího odlivu klientů z penzijního fondu. Pak fond bude muset prodat dluhopisy za tržní cenu, a ztráta, která z prodeje plyne, dopadne na klienty, kteří ve fondu zůstanou.

To máte pravdu. Budu mluvit o našem fondu, abych nemluvil za ostatní fondy, ale jsem přesvědčen, že postupují obdobně.  Děláme si pravidelně hodnocení likvidity, vývoje cash-flow. Musím říci, že za několik posledních let nám každoročně přibývají klienti, každoročně máme výrazně pozitivní cash-flow finančních prostředků.

Máme ale vytvořené i krizové scénáře v návaznosti na finanční krizi, kdyby došlo k několikanásobnému zvýšení odlivu klientů. I kdyby se odliv klientů zvýšil několikanásobně, jsme schopni to pokrýt likvidními prostředky. V současnosti máme například přibližně 14 % prostředků umístěných do depozit.

Jako jedno z opatření jsme rovněž zkrátili duraci dluhopisů. Můžete investovat třeba do třicetiletých dluhopisů, ale můžete mít pokladniční poukázky, které jsou řádově splatné do jednoho roku. Zkrátili jsme duraci dluhopisů někam pod čtyři roky. Část našich dluhopisů je tedy splatná do roku nebo do dvou let. Kdyby došlo k výraznému nárůstu výběrů, tak nám bude tato část dluhopisů maturovat a můžeme na výběry zareagovat.

Na druhou stranu zkracováním durace dluhopisů v portfoliu se zkracuje i optimální investiční horizont pro umístění prostředků v penzijním fondu. A v penzijním fondu by si lidé měli spořit optimálně desítky let. Není toto opatření z tohoto pohledu trochu kontraproduktivní?

Jsem rád, že to zmiňujete. Je pravda, že durace  aktiv, která je u nás pod čtyři roky, je výrazně kratší než splatnost závazků, respektive průměrná doba trvání účastníků našeho penzijního fondu, která je v současnosti na úrovni devíti let. Tam je určitý nepoměr.

Tyto kroky vychází z legislativy, ze současné situace na trhu a z konstrukce penzijního připojištění jako produktu.

Penzijní připojištění v ČR je bohužel postavené jako krátkodobý, přinejlepším střednědobý produkt. Narozdíl od Evropy není problém převést prostředky od jednoho fondu ke druhému, v podstatě si po jednom roce můžete prostředky vybrat ve formě odbytného, byť s postihem ve formě vrácení státního příspěvku.

Bohužel evidujeme celou řadu případů, kdy si účastníci vybírají prostředky po roce, vrátí státní příspěvek, ale mají příspěvek zaměstnavatele, a i když ho zdaní, mají po krátké době finanční prostředky k dispozici navíc.

Bohužel produkt neplní ani svou roli významného doplňku ke státním penzím. Vy jste to zmiňoval i ve vašem článku, zhruba 95 % účastníků si prostředky vybírá jednorázově, když splní podmínky pro výplatu starobní penze. I tlak ze strany České národní banky je, aby penzijní fondy razantně snížily riziko, měly minimální míru rizika a aby výrazně zvýšily kapitál, mimo jiné i na pokrytí případných výkyvů státních dluhopisů.

Myslíte, že zvyšování kapitálu, které v nedávné době uskutečnilo několik penzijních fondů, souvisí s požadavkem České národní banky, nebo je to reakce na pokles akciových trhů a na krytí aktuálních ztrát?

Vrátím se k oceňování dluhopisů. Problém se zdánlivě objevil teď, ale je to z toho důvodu, že posledních deset let od roku 1997, kdy došlo k výraznému nárůstu úrokových sazeb z důvodu finanční krize v České republice, úrokové sazby klesaly. To znamená, že cena dluhopisů v portfoliích fondů rostla – a oceňovací rozdíly byly pozitivní. A zvyšoval se tím i vlastní kapitál.

Když se úrokové sazby dostaly na své minimum v roce 2005 a začaly zase růst, ceny dluhopisů začaly klesat, a najednou se objevil problém záporných oceňovacích rozdílů dluhopisů.

Fondy z obavy z dalšího růstu úrokových sazeb zkracovaly duraci dluhopisů. Jsem přesvědčen, že by fondům pomohlo k dlouhodobějším investicím, kdyby mohly držet alespoň část dluhopisů do splatnosti bez přeceňování.

Druhá věc jsou investice do akcií. Zde je hlavním omezením fakt, že fondy musí každoročně garantovat nezáporný výnos. Pokud budu investovat – jak je běžné v západní Evropě – mezi 30 – 50 % prostředků do akcií, akciové trhy se mi propadnou byť jen o 10 % a já akcie prodám, tak budu mít problém, abych se v tom konkrétním roce dostal alespoň na nulu.

Uvedu to na konkrétním příkladu: pokud by fond investoval řekněme 30 % prostředků do akcií, což současná legislativa umožňuje, propadnou se stejně jako v letošním roce o 50 % a já akcie prodám, tak najednou mám 15% ztrátu, kterou z výnosu dluhopisů, i kdyby měly 5% výnos, nedoženu. Dostanu se do ztráty, tu pokryji z rezervního kapitálu, což by ale nemuselo stačit, a musel by ji pokrýt akcionář.

Druhou možností je akcie v portfoliu ponechat, pak se mi ale o 50 % sníží jejich hodnota, budu mít záporné oceňovací rozdíly a tím se mi sníží vlastní kapitál, který by měl akcionář doplnit. Z toho vyplývá, že masivnější investice do akcií jsou pro penzijní fondy v ČR příliš rizikové.

Děkuji za rozhovor.

Jste spokojeni s výnosy penzijního připojištění?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.