CZK/€ 25.305 -0,06%

CZK/$ 23.413 +0,02%

CZK/£ 29.594 +0,24%

CZK/CHF 25.911 +0,38%

Text: Daniel Kuchta

23. 06. 2011

3 komentáře

Oni jsou zkrátka jiní. Lepší

 


 

České pomazánkové máslo se musí přejmenovat, protože kvůli nižšímu obsahu tuku by klamalo spotřebitele. Ale to, že například v německé Coca-Cole je sladidlem cukr a ve slovenské nebo bulharské je to isoglukóza, to už problém není. Proč? Protože lidé na východ od bývalé železné opony mají jiná očekávání a jiné chutě (?!).

Vliv velkých nadnárodních společností je zkrátka mnohem větší, než potřeba říkat zákazníkům pravdu nebo nabídnout všem stejný produkt pod stejným jménem a jako vysvětlení pak stačí jeden donebevolající nesmysl o jiných chutích. Zdá se, že budeme stále častěji a stále ve více oblastech svědky určité segregace, protože jsme si sice všichni rovni, akorát někteří jsou si trochu rovnější.

Když začalo vycházet najevo, že některé země jižní Evropy na čele s Řeckem nezvládají platit své dluhy, bylo nutné přijít s řešením, které bude vypadat důvěryhodně a rovněž ve veřejném zájmu. Lidé na jihu Evropy jsou zkrátka zvyklí na to, že dostávají nadprůměrné platy za podprůměrnou kvalitu práce, tak jim musíme pomoci. Že by začali šetřit? Ani nápad. A aby to znělo důvěryhodně, je potřeba vyvolat zdání, že zachraňujeme celou Evropu, protože zachraňujeme Euro.

Ve skutečnosti se však zachraňují velké německé a francouzské banky, které nalily do státních dluhopisů zemí PIIGS velké peníze s vidinou velkého, a hlavně bezpečného zisku. V normální ekonomice společnost a její management pyká za svoje špatné rozhodnutí ztrátou. V dnešní ekonomice za špatná rozhodnutí managementu bank platí normální lidé.

Poslední iniciativa, s níž přišla německá kancléřka Merkelová a francouzský všeuměl Sarkozy vyznívá stejně tragikomicky. Banky by se měly spolupodílet na vyřešení situace a vzdát se části investovaných peněz, což zní logicky. Výsměchem je ale pouze dobrovolná účast a navíc banky, které se něčeho takové účastní, chtějí záruky od státu.

REKLAMA

Podobného případu jsme byli svědky po vypuknutí krize, když se začal hroutit finanční systém a bylo potřeba udělat rázné kroky a najít viníka vzniklé situace. Všichni věděli, že hlavním důvodem byla honba za zisky velkých bank, jejichž chamtivost ve spojení se špatnými rozhodnutími přivedla finanční systém až na okraj propasti. Některé banky však byly příliš velké na to, aby padly, a tak milionové padáky jejich neschopných manažerů zaplatí lidé na vyšších daních nebo inflaci.

Za normální situace své dluhy platí dlužník, v případě velkých bank, které jsou zkrátka jiné, platí všichni ostatní. Politické špičky si přeci tak silného partnera nemohou dovolit nechat padnout.

Zdánlivě tyto věci spolu vůbec nesouvisí, lidé to ale vidí jinak. Političtí lídři by si v každém případě měli dát pozor na to, jak dlouho jim bude její výstřelky veřejnost akceptovat a přecházet je stoickým mlčením. Historie nás naučila, že k tomu, aby se věci daly do pohybu, někdy stačí pouhé maličkosti. V konečném důsledku se ale ukáže, že těch maličkostí bylo mnoho a ty poslední byly už jen pouhými kapkami, které přetekly přes pohár trpělivosti.

Všichni víme, jak to dopadlo, když se naposledy naší západní sousedé začali stavět do role lepší společnosti s tendencí mít různý přístup k různým národům a rasám. O násilném řešení dnešní situace někteří lidé již nějakou dobu otevřeně mluví a nezdá se, že by svá slova nemysleli vážně.

Loading

Vstoupit do diskuze 3 komentáře

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Miloslav Šimek

    24 června, 2011

    „Ve skutečnosti se však zachraňují velké německé a francouzské banky, které nalily do státních dluhopisů zemí PIIGS velké peníze s vidinou velkého, a hlavně bezpečného zisku…“
    Howgh!

    Odpovědět

  • Návštěvník

    27 června, 2011

    http://www.rozpad.cz

    Odpovědět

  • Jan Manak, BNP Paribas IP

    6 července, 2011

    Vážený pane Kuchto,
    rád čtu Vaše články, ale v tomto případě se obávám, že jste uvařil dort pejska a kočičky.
    Nerozumím, co má společného praxe nazývat různé výrobky stejným názvem v různých zemích EU (což s Vámi odsuzuji), počátek fašizmu (na který se na konci odkazujete) a záchrana Řecka, alias záchrana francouzských a německých bank. Já tu vazbu nevidím.
    Obávám se, že věta
    “ Lidé na jihu Evropy jsou zkrátka zvyklí na to, že dostávají nadprůměrné platy za podprůměrnou kvalitu práce, tak jim musíme pomoci. Že by začali šetřit? Ani nápad…“
    zavání principem kolektivní viny. Myslím, že některé satelitní země EU udělaly poměrné výrazné škrty a zlepšily kvalitu svých veřejných financí.
    K tomu, co aspoň já považuji za jádro vašeho článku:
    Nechci být považován za potrefenou husu, nicméně v souvislosti s držením řeckých bondů se často zmiňuje jméno mateřské banky BNP Paribas, potažmo hrozba agentury Moodys, že jí může snížit rating o jeden stupeň.
    Média přehlédly, že ratingová agentura Fitch potvrdila kreditní rating AA-. I kdyby došlo na hrozbu Moodys, rating BNPP by stále zůstával nad úrovní ratingu České republiky.
    Nemám žádný insider ohledně držení řeckých dluhopisů ze strany mateřské banky. Mohu pouze odkázat na The Economist z 25/6. 5 miliard EUR řeckých dluhopisů (ke konci roku 2010) reprezentuje 9% Tier 1 kapitálu banky. Tržní kapitalizace banky představuje cca 63 miliard EUR.
    Čili pokud je podle Vás motivem schválení balíku prostředků pro Řecko „záchrana francouzských a německých bank“, rád bych z tohoto tvrzení vyňal mateřskou BNPP. Naše skupina sice patří (přesněji na konci roku 2010 patřila) k největším „neřeckým“ soukromým věřitelům, ale vzhledem k velikosti naší bilance by izolovaný default Řecka na své závazky banka unesla i bez pomoci Vámi zmíněných evropských politiků.
    Mimochodem, článek v Economistu správně upozorňuje, že vyčíslení držení dluhopisů navíc ke konci loňského roku neříká vše o rizicích evropských bank.
    Další stranou této mince jsou pojistné produkty typu Credit Default Swap, které mohou riziko krachu emitenta přenášet z držitelů dluhopisů na jiné subjekty. Podle toho, zda jakákoliv banka pojistku vypsala nebo koupila, může být expozice vůči schopnosti Řecka splácet výrazně odlišná od struktury dluhopisů v portfoliu.
    Příspěvek vyjadřuje můj soukromný postoj a nemusí se shodovat s oficiálním názorem společnosti.

    Odpovědět