Sobota 21. září. Svátek má Matouš.

Naivní optimismus, ignorance, nebo záměrné dezinformace?

Známý investor a ekonomický publicista Barry Ritholtz se směje těm, kteří věří v budoucí růst ceny zlata. Nejde ale ani tak o cenu zlata, jako o argumenty, kterými obhajoval své názory. Ekonomická stabilita, silný americký dolar, absence geopolitických rizik, neohrožené papírové měny – to všechno má být hřebíkem do rakve zlatých brouků a optimistů.

Návrat ekonomické stability

Světová ekonomika udělala v posledních letech obrovský krok kupředu a investoři jsou si vědomi toho, že všechny krize, i ty nadcházející, se stále vyřeší. 

USA, Japonsko, i Velká Británie (ale nejenom ty) tisknou enormní množství peněz s cílem vyvolat alespoň minimální nominální růst cen. Evropa se k tomuto kroku pouze chystá, protože zjišťuje, že to bez něj nejde.

Pokud je na tom ekonomika lépe, je to jen díky tomu, že je nadopovaná steroidy ve formě extrémně uvolněné měnové politiky centrálních bank. To samé platí pro akciové trhy. To ale neznamená, že je to dobře. Jde o dočasné opatření, které odsouvá problémy do budoucna a díky kterému nebyla krize až tak vážná, jak se na první pohled mohlo zdát. Nejbližší krize a propad na trzích, které určitě přijdou, tak budou díky tomuto odsouvání problému jen horší. I když je pravdou, že nakonec se z toho ekonomika nejspíše opět dostane.

Rally amerického dolaru

Podle dolarového indexu je americký dolar od roku 2008 nejpevnější světovou měnou. 

Ano, pokud bychom porovnávaly hodnotu ze začátku června 2014 oproti hodnotě z června 2008, došlo k růstu ze 72,9 na 80,6. Pokud bychom jako původní hodnotu brali začátek prosince 2008, došlo k poklesu z hodnoty 87,1. Vývoj dolarového indexu v posledních pěti letech vypadá všelijak, jen ne jako rally. Jediným pozitivem může být snížení jeho volatility, což znamená od začátku roku 2012 pohyb v pásmu od 79 do 84 bodů.

Pokud bychom porovnávali dolar s jinými měnami, tak od roku 2008 posílil vůči problematickému euru a zejména libře, naproti tomu vůči japonskému jenu, a zejména švýcarskému franku (i přes jeho oslabování národní bankou), ztrácí.

Nízká inflace v USA

Navzdory předpovědím o hyperinflaci je růst cen v USA stále jen velmi mírný a květnové údaje o růstu cen jsou podle očekávání Fedu.

Ano, díky způsobu výpočtu CPI je růst cen stále na nízké úrovni, i když mnoho lidí tento pocit v poslední době nemá. Nízká čísla zatím omlouvají nekončící kvantitativní uvolňování a odsouvání zvyšování úrokových sazeb na neurčito. Pokud se ale inflace dostaví, je možné, že Fed k jejímu omezování a růstu úrokových sazeb velmi promptně nepřikročí, protože by to mohlo způsobit více problémů než užitku. A faktem je, že když inflace není, neznamená to, že se jí brzy nedočkáme.

Absence globálních geopolitických rizik

Všechna geopolitická rizika, o nichž svět mluví, mají pouze regionální vliv. Světová politická scéna je stabilní a trhy mohou zůstat v klidu. 

Pokud je stabilita definována eskalujícím konfliktem v Iráku, který stojí za zdražováním ropy, nebo rostoucím napětím mezi Ruskem a západním světem kvůli Ukrajině, pak můžeme být skutečně klidní.

To, že běžného Američana nezajímá, co se děje mimo severoamerický kontinent (u mnohých možná spíše platí za hranicemi jejich státu), není novinka. Takže pokud nepadají mrakodrapy v New Yorku, jsou všechny konflikty lokální.

Konec papírových měn v nedohlednu

Mario Draghi, resp. ECB udělá pro udržení eura vše, co bude třeba, a americký dolar je „neohroženou hlavní světovou rezervní měnou“.

Je-li kvantitativní uvolňování pro stabilizaci eura to nejlepší, má Ritholtz pravdu. Skutečnost je však taková, že pro mnoho zemí je udržení eura otázkou neakceptování nákladů, které by návrat k původním měnám mohly znamenat. Euro je tak pro mnohé spíše menším zlem.

Že je dolar stále rezervní měnou, je také možná pravda. Ale Ritholtz si, opět možná záměrně, nevšímá toho, že mnoho zemí stále častěji využívá při uzavírání ekonomických dohod své vlastní měny. Udržitelnost fiat měn v dnešní formě, resp. jejich konec, je otázkou času. Jde spíše o to, kdy se objeví jiná alternativa, kterou budou všichni akceptovat.

Dezinformace na denním pořádku

Uvědomuji si, že Barry Ritholtz patří (nebo kdysi patřil) mezi 15 nejdůležitějších ekonomických žurnalistů na světě a jeho postřehy a názory publikují známá jména ve finančním oboru, jako jsou CNBC, Bloomberg apod. Je to známý analytik, jehož názor ve finančním světě něco znamená a dokonce provozuje svou vlastní investiční společnost. Ale přesto si myslím, že Barry Ritholtz díky svému jménu, zkušenostem a určitému postavení měl v budoucnu vážit svá slova. Jeho tvrzení působí jako od amatéra, který buďto ignoruje fakta, nebo je interpretuje takovým způsobem, aby seděly jeho pohledu na věc.

A Barry Ritholtz není jediný takový případ, vědomé dezinterpretace a lži jsou dnes prakticky běžnou věcí. Problém je, že tyto odborníky někdo možná bere vážně, přičemž ve svých úvahách vychází z úplně mylných, nebo záměrně zkreslených informací.

Je finanční krize z roku 2008 již zažehnána?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.