CZK/€ 25.320 +0,18%

CZK/$ 23.408 +0,56%

CZK/£ 29.523 +0,28%

CZK/CHF 25.813 +0,21%

Text: Luboš Smrčka

25. 10. 2021

84 komentářů

Komentář: Máme tu krizi s osmiprocentním růstem

 

Foto: Shutterstock

„Rosteme jako z vody,“ hlásají titulky po upřesnění statistiků, že v druhém čtvrtletí 2021 se HDP zvýšil meziročně o 8,2 % a v porovnání se čtvrtletím prvním o jedno procento. Jak moc je to klamné! Klidně si řekněme: Tak strašně klamné, až se dá říct, že úplně lživé.

Loading



 

Porovnání meziroční je bez kousíčku významu, když si k tomu nepřidáme informaci, co se dělo ve stejné době loni. Nu dělo se to, že pokles byl skoro jedenáct procent. Takže těch nynějších osm a kousek nahoru není zase nic tak šokujícího. Ve skutečnosti jsme tím ani zdaleka nevyrovnali loňský propad. Daleko cennější údaj je růst o procento ve srovnání s předchozím čtvrtletím, to je alespoň trochu optimistické.

Trochu.

Je třeba se nějak férově porovnat se „zbytkem“ světa. A tady zjevně máme problém. Evropská unie zvýšila meziročně výkon ekonomiky o 13,2 procenta. To není překlep. Skutečně o 13,2 procenta. Tedy o pět procentních bodů více než my. A oproti prvnímu čtvrtletí o dvě procenta, takže dvojnásobně oproti nám.

Už ta čísla nevypadají tak krásně? Jistě. A to všechno ve chvíli, kdy inflace koruny je o polovinu vyšší (4,5 %) oproti inflaci eurozóny (3 %).

REKLAMA

Je třeba si položit inovativní otázku: Může být nějaká ekonomika v hluboké krizi ve chvíli, kdy čistě číselně její hrubý domácí produkt roste?

Není to takový nesmysl, jako se může zdát. Vezměme si, že celá tato krize byla vyvolaná primárně zcela neobvyklou a mimořádnou situací externího typu, nebyla a není strukturální. Přesto vybudila mnoho dějů, které mají strukturální charakter a které ohrožují stabilitu ekonomiky jako takové – a to přímo v kontinentálním smyslu slova. Stačí připomenout vývoj cen energií, což opravdu není české specifikum. Vedle těchto „velkých“ dopadů ale vidíme i různé projevy nerovnováh na národních úrovních. To je normální, protože větší hospodářské otřesy vždycky vyvolají reakce nejslabších článků systému, které povolí. Jenže v České republice se zdá, že těch slabých článků bylo nějak hodně.

Takže si lze představit stav, kdy silný a externí příčinou zaviněný pokles je sice následován růstem, ale tento růst je takového charakteru a výše, že by bylo fakticky přesnější hovořit o probíhající krizi.

A přesně takovou výjimečnou a neobvyklou chvíli nyní prožíváme. Při meziročním růstu 8,2 procenta procházíme vážnou krizí.

REKLAMA

Navíc proti ní nemáme už co nasadit. Po minulém a tomto roce a neuvěřitelném obřím schodku plánovaném na rok příští neexistuje žádný prostor pro další veřejné výdaje. Naopak – ty musí být rychle drasticky sníženy, jinak sklouzneme do dluhové pasti. Desetiletý dluh vlády zdražil na 2,3 procenta (tolik musíme nabídnout, abychom prodali dluhopisy). Zdánlivě to není moc – ve skutečnosti je to strašné a děsivé číslo a každý ekonom z toho prostě musí mít děs. K tomu si přidejme, že jakékoliv rozumné restrukturalizační opatření, které bychom mohli udělat, bude mít nulový krátkodobý vliv. Zlepšení se dostaví až v řádu let, v žádném případě ne měsíců.

Je to dokonalá ekonomická bouře, je to ve skutečnosti hluboká krize. Maskovaná ovšem krásným růstem 8,2 procenta.

Loading

Vstoupit do diskuze 84 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz


Související články

Komentář: Šílenství měnové politiky

Současná měnověpolitická „sezóna“ začala v roce 2022, kdy centrální bankéři v západních vyspělých ekonomikách začali zvyšovat sazby, aby bojovali proti inflaci. Trvalo jim několik let, než se dostali tam, kde jsou dnes. Zda bylo jejich úsilí úspěšné, nám pravděpodobně napoví několik příštích měsíců a další období.

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

18. 03. 2024

Analýza: Zpátky do reality – pravidelný příjem v roce 2024

Investování za účelem dosažení pravidelného příjmu se oproti předpandemické době nízkých úrokových sazeb a kvantitativního uvolňování radikálně změnilo. Poprvé po mnoha letech může být úrok na peněžním vkladu lákavou alternativou. „Uložení“ peněz v ultradefenzivní hotovosti však obnáší vlastní rizika a nenabízí žádnou příležitost ke kapitálovému zhodnocení. Rok […]

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

14. 03. 2024


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář: Nevěřící Tomáš Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Náfuka

    26 října, 2021

    Růst HDP je totální fake.
    Dlouhodobě a dnes tuplem.
    Nominální růst je očišťován o permanentně podstřelovanou inflaci.
    Je to jednoduché: napíšu si metodiku, podle které mi vyjde, že inflace je „jen“ 5%, přestože lidi kvičí, že jim životní náklady rostou o 10% a měnová zásoba se NAFUKUJE (to inflate) o 2O%pa.

    http://www.shadowstats.com/alternate_data/inflation-charts

    Politici se rádi chlubí růstem HDP a tak jejich podřízení ze Staťáku dělají, co mohou.
    Zároveň se politici neradi chlubí inflací a tak opět poskoci z ČSU dělají divy. Ostatně pro stát je právě jen skrytá inflace přínosem, vysoká inflační očekávání už ne.

    https://libinst.cz/jak-je-dulezite-jasat-pri-rustu-hdp/

    Odpovědět

  • Jenda

    26 října, 2021

    Tak vládcové vždy s oblibou snižovali obsah drahých kovů v mincích. Proto si ten měnový monopol vždy tak úzkostlivě stráží. V důsledku to pak vede k ekonomickému úpadku a následně pádu impérií – jasným příkladem je starověký Řím (a nápadně to připomíná EU).

    I dnes přeci státní zadlužování = tisk nových peněz a je to pro elity státu (a příživníky přisáté na státní cecek) skvělý dodatečný zdroj financování. Skrytá daň na úspory a na fixní (resp. o inflaci až dodatečně či nedostatečně valorizované) příjmy. Vždyť to vám v podstatě bezelstně potvrdí i zdejší nejdevótnější milenec státu Fulda.

    Kdyby na všechny ty vládní limuzíny, dotace, granty, davy státních zaměstnanců, války a zbrojení, předražené korupční státní zakázky, atd… měl stát získávat prostředky čistě jen zdaněním, jsou lidi dávno v ulicích.
    Tedy kdyby se stát choval transparentně a na všechny tyto své výdaje vybíral prostředky pouze daněmi, lidové davy s pochodněmi a kosami by už dávno zjednaly pořádek. Ideálně kdyby stát ty daně vybíral najednou, jedním ročním daňovým přiznáním – žádné skrývání a maskování různými typy odvodů, nepřímými daněmi (DPH, spotřebka, …), atd…
    Zkrátka kdyby lidi jasně na jednom ročním výpisu viděli, kolik je ten „skvělý“ erár stojí, do revoluce by zbývaly hodiny. Nedochází i ní tedy v podstatě jen podvodem, skrýváním a maskováním.

    A ještě lepší by bylo, kdyby každému jedinci nad hlavou svítila aura zobrazující, kolik platí, nebo kolik naopak dostává (kolik stojí ostatní). To by také vztahy ve společnosti dost projasnilo.

    Jediné štěstí eráru a na něj přisátých příživníků je, že to lidé nevidí. Alespoň ne jasně a přehledně. Taky se o to vehementně snaží…

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    26 října, 2021

    Vládci se toho měnového monopolu naopak zbavili, když přenechali tvorbu peněz soukromým bankám a jejich (převážně) soukromým klientům. 🙂 Ať si banky, lidé firmy natisknou účetních peněz, kolik právě potřebují, s tím, že je pak ale bankám v době splatnosti zase vrátí. Flexibilnější a přívětivější monetární prostředí lze vymyslet jen velmi stěží. Ostatně tento princip platil i v dobách tzv. zlatého standardu a tzv. bankovnictví částečných rezerv. To zlato zde ale nepůsobilo jen jako cenová kotva. Působilo i jako kotva, která periodicky ekonomiky stahovala ke dnu.

    Tisk peněz pro elity státu? Vy jste opravdu legrační. Ty peníze se nedávno „tiskly“ pro živnostníky, zaměstnavatele a zaměstnance zasažené covid krizí a na splacení deficitu, který vznikl i díky snížení daní z příjmů. Kde máte ty elity, co pro ně stát tiskne peníze?

    Stát sice umí utrácet peníze i neefektivně, ale žádný stát není dokonalý. Vždyť ho tvoří nedokonalí lidé.

    Jinak ale máte pravdu. Nebýt „tisku“ peněz státem, dávno bychom se potáceli v hluboké ekonomické krizi a ulice by byly plné protestujících hladových lidí.

    Lidem může být jedno, kolik peněz stojí provoz státu. Lidi zajímá, aby ten stát fungoval a aby se měli oni dobře. Proč by je mělo zajímat jakési „hospodaření“ státu? To by mělo zajímat policii a kontrolní orgány.

    Vaše Orwellovské představy, jak někomu na hlavě svítí nějaké údaje by byly k smíchu, kdyby nebyly k pláči. Ve společnosti by se to neprojasnilo. Spíše by to společnost rozeštvalo.

    Odpovědět

  • Maros Luptak

    26 října, 2021

    „Proč by je mělo zajímat jakési „hospodaření“ státu?“ – Lebo žijete v demokracií, teda vy asi nie, ale my áno. Každopádne vaše ekonomické perpetum mobile už poznáme, tešíme sa s vami a posielame kľúčenku.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    26 října, 2021

    Mě tedy zajímá, jak funguje ekonomika. Pokud ekonomika funguje dobře, je úplně jedno, jak „hospodaří“ stát.

    Mnohým politikům leží na srdci „hospodaření“ státu a o chod ekonomiky se moc nezajímají a pak to dopadá, jak v krizi s Kalouskem. Krize je hlubší, delší a státní „hospodaření“ je taky katastrofa. 🙁

    Odpovědět

  • Maroš Lupták

    26 října, 2021

    V reálnom svete je štát a ekonomika spojená nádoba. Štát si totiž na svoje hospodárenie vyberá zdroje z ekonomiky v podobe daní. Dnešné dlhy sú zajtrajšie dane. A výška daní má nesporný a preukázateľný dopad na ekonomický rast, ten skutočný, nie zasypávanie vykopaných jám štátu (nezmyselné byro agendy bez pridanej hodnoty, diaľnice do nikam a podobne). Osobne by som uvítal aby štát išiel full tilt Fuldonomiku a miesto daní si na svoje výdaje vytlačil peniaze sám (teda moderne cez výkup dlhopisov od CB).

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    26 října, 2021

    Ano, určité propojení mezi ekonomikou a „hospodařením“ státu existuje.

    Když ekonomika prosperuje, stát může vybírat dostatečné daně a naopak.

    Když je ekonomika v krizi, stát může naopak ekonomice pomoci a do ekonomiky naopak peníze nechat natéct.

    Stát je ale jen jakýmsi pružným nárazníkem pro ekonomiku, pokud ekonomika funguje v prostředí elastických účetních peněz. Pokud by fungovala v prostředí rigidních komoditních peněz, narazila by ekonomika v krizi na betonovou zeď, nikoliv do pružného polštáře.

    A ano, zvyšování daní, např. za účelem splacení státního dluhu chod ekonomiky poškodí, a to až do té míry, že se nakonec více daní ani nevybere a žádný státní dluh se nesplatí. Naopak státní dluh vzroste, protože poškozená ekonomika umožní vybírat méně daní. Proto je totální nesmysl mluvit o státním dluhu jako o budoucích daních.

    „Tisk“ peněz na státní výdaje namísto vybírání daní, by mohl teoreticky fungovat. Jen je tady nebezpečí, že by to stát mohl začít zneužívat a nakonec by tu ekonomiku nadměrným „tiskem“ peněz zničil. Musel by zde být mechanismus, který by utrácení státu reguloval. Ale dluhová brzda to fakt není.

    Přes výkup dluhopisů od centrální banky státu žádné peníze nenatisknete. 🙂

    Odpovědět

  • Maroš Lupták

    27 října, 2021

    Cez výkup dlhopisov cez CB nezväčším peňažnú zásobu? Hmm, to by ste mali brnknúť do ECBčky, že jej QE nefunguje 😀 Zamýšľali ste sa niekedy prečo má ECB v rozvahe 30% všetkých existujúcich štátnych dlhopisov eurozóny a čím za ne asi tak emitentovi zaplatila? Skúste si prečítať akúkoľvek učebnicu makroekonómie, budete pozerať 🙂

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    27 října, 2021

    Pane Luptáku, tady jste vedle jak ta jedle. Centrální banky nakupují státní dluhopisy v drtivé většině objemu od jiných bank. A centrální banka platí za ty dluhopisy tzv. likviditou, kterou připíše prodávajícím bankám na jejich rezervní účet vedený v centrální bance. Jediné co se stane je, že banky tak budou mít najednou více likvidity, než je objem povinných minimálních rezerv.

    Tato likvidita nejsou peníze, které by se mohly dostat do ekonomiky. Banky na to, aby mohli něco koupit nepotřebují likviditu. Potřebují mít pouze dostatek volného vlastního kapitálu v takovém objemu, aby i po uskutečnění zamýšleného nákupu stále splňovaly pravidla kapitálové přiměřenosti.

    Pokud banka nemá dostatek vlastního kapitálu na nákupy, pak nemůže nic (tedy kromě státních dluhopisů) koupit i kdyby měla
    likviditu v objemu tisícinásobku povinných minimálních rezerv. Ta nadbytečná likvidita je té bance v podstatě úplně k ničemu.

    Představa, že QE je nějakým tiskem peněž, které pak zaplaví ekonomiku, je zcela diletantská, byť médii a některými „ekonomy“ do zblbnutí stále dokola opakována.

    Je třeba si to nastudovat a jen tak nějaká učebnice makroekonomie Vám k tomu asi stačit nebude. 🙂

    Do ECB není třeba volat. Oni už to dávno zjistili, že to jako tisk peněz nefunguje . 🙂 I když věřím, že někteří si to v ECB mysleli, stejně jako Vy.

    Jinak QE není o tom, že centrální banka platí emitentovi státních dluhopisů, tedy státu. To mají všechny centrální banky naopak zakázané. 🙂

    Odpovědět

  • Honza

    27 října, 2021

    To je docela problém, pokud ECB dělá něco, o čem neví, jak funguje.

  • Maroš Lupták

    27 října, 2021

    Je to podľa vás zakázané, ale Grécko má peniaze za dlhopis ktoré utratí ako potrebuje a zároveň ECB drží ich prašivé dlhopisy a neustále tam pribúdajú. To je asi ako povedať že autá nenakupujú od automobiliek motoristi ale dealer 🙂

    Taktiež by som vás rád upozornil na „dočasný“ program PEPP a zmeny ktoré boli prijaté ešte v roku 2011, ktoré rozšírili možnosti pri výkupoch aktív aj na komerčné aktíva. Do doby než dôjde k splatnosti dlhopisu, v obehu je viac peňazí než tam bolo, to sa nedá okecať.

  • Richard Fuld

    27 října, 2021

    Pro Maroša:

    Vy asi nevíte o tom, že kapitálové trhy se dělí na primární a sekundární. Na primárním prodává cenné papíry emitent. Na primárním trhu je emitent, kdo první prodá daný cenný papír. Kupujícím na primárním trhu se státními dluhopisy je zpravidla komerční banka a nikdy centrální banka.

    Na sekundárním trhu pak může obchodovat s již na primárním trhu prodanou emisí cenných papírů (včetně státních dluhopisů) kdekdo. Tedy i centrální banka.

    Pokud tedy ECB drží řecké státní dluhopisy, pak je nakoupila na sekundárním trhu v rámci některého z těch programů.

    Pokud banka nakoupí cokoliv od jiné banky na sekundárním trhu, žádné nové peníze nikdo (ani stát) nedostane. Pouze vzniká nadbytečná likvidita, za kterou si nikdo (ani banka) nic nekoupí.

    Nadbytečnou likviditu může banka použít k vypořádání nějakého nákupu od jiné banky. Vypadá to pak, jako by banka jiné bance likviditou platila a že tedy objem likvidity držené bankou determinuje její „kupní sílu“, či objem „peněz“, které banka může utratit.

    Ve skutečnosti ale nutnou podmínkou pro to, aby si banka mohla něco koupit, je dostatečný vlastní kapitál, nikoliv dostatek likvidity, jak vysvětluji výše.

    Jediná výjimka platí pro státní dluhopisy, které mají nulovou rizikovou váhu a tedy banka je může nakupovat prakticky bez omezení výší vlastního kapitálu.

    A banka může samozřejmě nakupovat co ji napadne, pokud má dostatečný vlastní kapitál. Likviditu, kterou bude potřebovat na vypořádání daného nákupu, si pak jednoduše na mezibankovním trhu půjčí. Nepotřebuje mít nadbytek likvidity, aby mohla nakupovat.

    O nákupech jiných aktiv, než státních dluhopisů, nebyla řeč. S tímto mám sám taky určitý problém. Ale i zde platí, že pokud centrální banka nakupuje např. akcie od jiné banky, pak objem peněžní zásoby neroste. Je to stejné jako u těch státních dluhopisů.

    Pokud stát splatí státní dluhopis penězi, které vybral na daních, pak objem peněžní zásoby splacením státního dluhopisu , který drží banka, klesne. To samozřejmě nikdo nerozporuje.

    Řeč je ale o tom, jestli objem peněžní zásoby naroste, pokud centrální banka při realizaci QE nakoupí od jiné banky na sekundárním trhu státní dluhopis. V takovém případě objem peněžní zásoby nenaroste.

  • Ctrl+P

    1 listopadu, 2021

    To je jen snaha celý ten podvod zamaskovat.

    Žádná banka by ten nesplatitelný dluhopis s výnosem pod inflací nikdy nekoupila, kdyby neměla jistotu, že jej od ní stát koupí za tu vaši „likviditu“.

    Je to úplně stejné, jako by si stát ty peníze rovnou tiskl, jen záměrně zamlžené.

  • Penzál

    1 listopadu, 2021

    pro Richard Fuld: A koupil by někdo na primárním trhu řecký státní dluhopis, kdyby neměl jistotu „Whatever it takes“, že ji na sekundárním trhu koupí ECB?

    Ne nekoupil. Takže v důsledku to je stejné, jako by ECB tiskla eura a posílala je Řekům.
    Jen je to takto zamaskované a záměrně zesložitěné, aby slovenský penzista nešel demonstrovat do ulic, že mu vše zdražuje proto, aby v Řecku mohli mít víc státních zaměstnanců, než lidí.

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    Pro Ctrl+P:

    Ano, jistěže si stát takto ty peníze „tiskne“. No a co? Dokud je inflace nízká, není to problém. Jakmile inflace začne růst, musí centrální banka jednat a fiskální politika musí začít brzdit.

    Nejde o to, že stát „tiskne“ peníze tím, že si je půjčuje od bank. Takto „tiskne“ peníze každý, kdo si je od bank půjčuje. 🙂

    Jde o to, jak stát s těmi penězi naloží a jak tím ovlivní ekonomiku. Tady je třeba upínat pozornosti, nikoliv k samotnému a triviálnímu faktu, že stát si „tiskne“ peníze, které nevybere na daních.

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    Pro Penzála:

    Ono, je to trochu jinak. ECB měla začít nakupovat řecké státní dluhopisy hned v počátku té paniky. Pak by nemusel Draghi mluvit o tom, že udělá cokoliv…

    Kdyby ECB jednala hned v počátku v případě řeckých dluhopisů, žádná absurdní dluhopisová krize by se vůbec nekonala.

    To, že to pak vypadá, že centrální banka takto zajišťuje, aby komerční banky půjčovaly státům, tak to je pravda. Ve skutečnosti ale šlo o pomoc těm bankám, resp. bankovnímu systému, nikoliv o pomoc Řecku, nebo jiným zemím.

    Smyslem existence centrálních bank není pouze snaha o cenovou stabilitu. Neméně důležitým cílem je stabilita bankovního systému.

    Co se týče obav o inflaci. Z toho, že ECB zachová stabilitu EU bankovního systému, mají samozřejmě ekonomický prospěch(!) všechny země. 🙂 Zachování stability bankovního systému vede maximálně k zabránění deflace, která by přišla v důsledku ekonomické krize způsobené nestabilitou evropského bankovního systému, který byl již tak velmi zasažen americkou hypokrizí. O nějaké inflaci zde nemohlo být řeči. Po Řecku, které se bylo kroky ECB a dalších totálně zdecimováno, došlo k záchraně Španělska, Itálie a dalších zemí. A žádnou inflaci to samozřejmě nevyvolalo. 🙂

    Reakce (resp. absence adekvátní reakce) ECB na vývoj v Řecku byla prakticky stejná chyba, jako bylo nezabránění pádu Lehman Brothers, kterou udělala vláda USA.

    Zamaskované a záměrně složité to vše připadá lidem, kteří jsou líní si nastudovat, jak to všechno funguje a raději intuitivně věří nesmyslům.

  • Kubrt

    1 listopadu, 2021

    Proboha lidi, nediskutujte s Richardem.
    On to samozrejme nemysli vazne, jen si z vas utahuje a bavi se, jak na ty jeho dada nazory vazne reagujete.

  • Richard Fuld

    27 října, 2021

    Pro Honzu.

    Ano, je to problém. 🙂

    Odpovědět

  • Honza

    27 října, 2021

    Většinou, když je problém, tak je problém 🙂

  • Theft

    26 října, 2021

    Fulda vám v podstatě říká, že pokud se máte docela dobře, tak máte držet ústa a nezkoumat, zda byste se náhodou neměl ještě líp, kdyby vám stát nesebral dvě třetiny výdělku.

    Vyprodukujete každým rokem o 6% víc, ale díky státu se máte třeba líp jen o 2%.

    Ale stát a Fulda vám řeknou, že máte být rád, že jste rád a ne a byste do toho rejpal. Fulda vám dokonce bude tvrdit, že se máte líp DÍKY státu, že byste mu měl být vděčný a neřešit, co s vašimi penězi dělá a zda vám jich fakt musí brát tolik (a další si tisknout, takže vaše úspory jdou do kopru).

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    27 října, 2021

    Jak typické. Vy vidíte jen to, že státu platíte daně a odvody ale vůbec neregistrujete, že Vám za to stát poskytl a poskytuje spoustu statků a služeb, které nemusíte vůbec řešit a které byste ani sám řešit neuměl.

    Ano, je to tak, že bez státu by se celá společnost zhroutila do chaosu. Přitom síla lidské společnosti spočívá právě v její organizovanosti.

    Že si to spousta lidí vůbec neuvědomuje, včetně Vás, mě ale vůbec nepřekvapuje. Nemáte ani tušení, jak se dnes lidé v civilizovaných státech mají dobře a jak špatně by se měli, nebýt těchto států. 🙂 Ne, nejsou to státy, kdo vytváří to bohatství. Jsou to ale státy, kdo vytváří prostředí, v němž fungují ekonomiky, která to bohatství efektivně vytváří.

    Lze to přirovnat k běhu nějakého programu/aplikace v počítači. Ten taky potřebuje operační systém, jehož chod spotřebuje část energie na provoz daného počítače. Bez operačního systému žádný počítačový program/aplikace fungovat nebude. Obdobně je to mezi státem a ekonomikou.

    Ty Vaše představy, jak byste se měl bez státu lépe, jsou úplně směšné. Vy vidíte to, že byste vyprodukoval o 6% více, ale už nevidíte, že ta produkce a hlavně prodej té produkce probíhá v tom prostředí vytvořeném státem.

    Představa, že změníte radikálně prostředí, v němž fungujete tím, že je vlastně zničíte (jako byste zničil operační systém v počítači), a že tato změna nijak negativně nedopadne na chod ekonomiky (na chod programu/aplikace) a tedy i na Vaši vlastní prosperitu, je zcela naivní. Vy si vlastně představujete, že vše bude stejné jako vždy (operační systému bude fungovat), jen nebudete platit státu daně (operační systém nebude spotřebovávat část energie), stát všechny propustí a že o ty nezaplacené daně a odvody najednou budete bohatší? Vy si to představujete jako Hurvínek válku. 🙂

    Odpovědět

  • Axl

    1 listopadu, 2021

    „neregistrujete, že Vám za to stát poskytl a poskytuje spoustu statků“

    Za nevyžádané služby se neplatí.

    Pokud od státu něco fakt potřebujete a máte pocit, že byste si to jinde nesehnal levněji a ve vyšší kvalitě, tak si mu samozřejmě plaťte.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    Klidně si kupujte, co chcete od koho chcete. Jen plaťte daně a odvody, jak máte. 🙂

    Pokud se Vám to nelíbí najděte si lepší stát, nebo území, kde žádný stát není a tam si žijte podle vlastních představ. 🙂

  • Automobilista

    1 listopadu, 2021

    „Ano, je to tak, že bez státu by se celá společnost zhroutila do chaosu. Přitom síla lidské společnosti spočívá právě v její organizovanosti.“

    Klasický argumentační faul etatistů: zaměňovat společnost a její řád se státem.

    Že to ještě nenapadlo třeba militantní cyklisty: začít tvrdit, že společnost=cyklisti a bez kol přijde chaos.

    Trh zcela jistě nepředstavuje organizaci a řád :-)))

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    Stát je forma organizace společnosti. Nejpoužívanější forma. 🙂

    A trh je organizovaný a má řád, pokud funguje podle nějakých pravidel. A optimálním vehikl pro to, jak tato společná pravidla pro fungování trhu stanovit, je právě ten demokratický právní stát.

    Trh bez státu by byla jen anarchie a chaos. Prostředí, kde by platilo jediné pravidlo: právo silnějšího.

  • ♫♪♪♫♫♪

    26 října, 2021

    Ekonomika funguje tak dobře, jak moc produktivní je stále se zmenšující soukromý sektor.
    A pracovníky v soukromém sektoru sakra zajímá, jak stále rostoucí erární sektor „hospodaří“ s penězi, které jim sebral.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    27 října, 2021

    Zmenšujíc soukromý sektor může být samozřejmě problém. Je to ale problém toho soukromého sektoru, že neroste. 🙂 Stát přece nemůže za to, že lidé nechtějí více pracovat a podnikat. Pokud ale ekonomika roste, nebo alespoň stagnuje, jde o pozitivní vývoj, bez ohledu na to, jestli podíl soukromého sektoru klesá. Problém nastává, když podíl soukromého sektoru klesá a s ním i absolutní objem produkce. Takový vývoj se ale projeví růstem cen, což soukromý sektor učiní ziskovějším a následně přiláká do tohoto sektoru další subjekty a tím soukromý sektor posílí.

    A je taky otázka, co všechno vlastně považujete za soukromý a vládní sektor. Jestli do vládního sektoru zahrnujete i učitele, hasiče, zaměstnance státních a krajských zdravotních zařízení… Tohle je sice formálně vzato vládní sektor, ale rozhodně nejde o sektor, který nic neprodukuje a na který lze pohlížet jako na sektor, který je „živen“ soukromým sektorem.

    Jistěže pracovníky soukromého sektoru zajímá, jak stát nakládá s penězi, které vybere. To je v pořádku.

    Jen by je mělo taky zajímat, že například díky penězům vynaloženým těmi státy a tedy i díky těm státním dluhům se nepotácí v globální, totální, hluboké ekonomické krizi.

    Současně by jim mělo být jasné, že díky těm dluhům státu se mají lépe, než kdyby si stát ty peníze nepůjčil a nepoužil je na odvrácení té krize.

    Je třeba prostě nevidět jen ty státní dluhy. Vidět i to ostatní. Trochu nadhledu to chce. 🙂

    A lidé by se samozřejmě měli zajímat, jestli stát neutrácí nesmyslně a/nebo neúčelně. To nijak nerozporuji. Jen tvrdím, že samotná velikost státního dluhu neovlivňuje jejich životní úroveň. Jejich životní úroveň ovlivňuje především vlastní úsilí a zprostředkovaně to, jestli stát v krizi poskytne ekonomice peníze nebo ne. Jestli si ty peníze půjčí, nebo je čerpá z nějakých rezerv, je přece úplně jedno.

    Odpovědět

  • xXx

    1 listopadu, 2021

    “ Stát přece nemůže za to, že lidé nechtějí více pracovat a podnikat.“

    Vy jste opravdu chorý.

    Stát produktivním lidem sebere většinu jejich výdělku a luxusně za to platí povalečské zbytečné úředníky.
    Většina studentů VŠ v 90.letech chtěla jít do prestižních soukromých firem typu PWC, EY, …
    Dnes většina chce do státního sektoru, protože dnes jsou platy ve státní sféře VYŠŠÍ, než v soukromé a navíc se tam moc nemusí pracovat (tlak na produktivitu je nízký).

    A vy máte tu drzost napsat ten blábol, co jste napsal?!

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    To jsou jen Vaše zcela nepodložené spekulativní dojmy a nesmysly.

    Jak Vy víte, jestli lidé chtějí nebo nechtějí podnikat a proč?

    Jak Vy víte, kde lidé chtějí nebo nechtějí pracovat a proč?

    Odpovědět

  • Honza

    26 října, 2021

    Ekonomiky nestahovalo zlato, ale ztráta důvěry v ony „papírové“ peníze (nekryté peníze, dluhy).

    Kdyby elity nezavřely živnostníkům krámky, nemusely by tisknout peníze.

    Lidi opravdu primárně nezajímá hospodaření státu, ale to, co si koupí (v budoucnu) za své peníze. A zde je kvalita hospodaření státu do dobrým indikátorem.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    26 října, 2021

    Důvodem monetární nestability byla právě směnitelnost bankovek za předem dané množství zlata. Ty papírové peníze, tedy bankovky byl plně kryté zlatem. Nekryté zlatem byly bezhotovostní peníze (nikoliv bankovky), jež byly ale směnitelné za zlatem kryté bankovky.

    Pokud podíl zlatem nekrytých bezhotovostních peněz na celé peněžní zásobě vzrostl nad předem neurčitelnou hranici, spustil se run na zlato, čili nemonetizace zlata, což způsobilo prudkou peněžní kontrakci z důvodu bank krachujících pro nedostatek bankovek a zlata, které by mohly vyplácet klientům. A taková kontrakce pak spolehlivě pohřbila i sebevíce prosperující ekonomiku.

    Teprve zrušení směnitelnosti bankovek za zlato tuto periodickou a v podstatě nevyhnutelnou monetární nestabilitu odstranilo.

    Pro možnost koupit si v budoucnu zboží a služby je tím hlavním právě ta ekonomika, která ty služby a zboží produkuje, nikoliv stát, který toho moc neprodukuje. Kupní sílu penězům dává v budoucnu to, co si za ně bude možné na trhu koupit, ne to jak velký nebo malý je státní dluh.

    Odpovědět

  • pan UberVědec

    26 října, 2021

    bla bla bla

    Odpovědět

  • Honza

    27 října, 2021

    Přiznávám, tenhle post jsem vůbec nepobral.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    27 října, 2021

    Předpokládám, že nechápete princip té demonetizace zlata a té peněžní kontrakce.

    Před opuštěním posledních zbytků zlatého standardu v roce 1971 fungoval smíšený peněžní systém, kde byly paralelně bankami emitovány bankovky směnitelné za předem dané množství zlata a současně bezhotovostní (účetní) peníze, které nebyly směnitelné za dané množství zlata.

    Jednalo se tedy o nehomogenní směs dvou druhů peněz (komoditních a účetních), které byly vzájemně směnitelné (bezhotovostní vklad nekrytý zlatem bylo možné vybrat z banky v hotovosti, tedy v bankovkách, které byly zlatem kryty ze 100% a naopak, bankovky kryté zlatem bylo možné vložit do banky a tím je převést na účetní bezhotovostní peníze zlatem nekryté.

    Zatímco objem bankovek krytých zlatem byl celkem rigidní, objem účetních
    peněz se odvíjel od ekonomické aktivity a v dobách ekonomického růstu, rostl objem bankami poskytovaných úvěrů a tedy i objem bezhotovostních peněz, které vznikaly současně s poskytováním těch úvěrů.

    Uvedená situace byla interpretována tak, že z celkové peněžní zásoby tvořené bankovkami a bezhotovostními penězi, byla zlatem kryta pouze část této peněžní zásoby a tento systém byl nazván systémem bankovnictvím s frakčními rezervami.

    Dokud byl podíl zlatem krytých bankovek na celkové peněžní zásobě dostatečně vysoký, ekonomické subjekty toto „částečné“ krytí celkové peněžní zásoby neřešili.

    Jakmile ale podíl zlatem krytých bankovek klesl pod určitou předem exaktně nestanovitelnou hranici, spustil se proces demonetizace zlata. To znamená, že držitelé bankovek předkládali bankovky bankám k výměně za zlato. Bankami vydané zlato přestalo mít monetární charakter, protože již nebylo použito ke krytí bankovek. Došlo k demonetizaci daného zlata, které bylo bankami „vyplaceno“ klientům.

    Tímto došlo k tomu, že podíl zlatem krytých bankovek na celkové peněžní zásobě klesl ještě více, což vedlo k lavině výběrů hotovosti z bank, a následným směnám takto vybraných bankovek za zlato, což vedlo k dalšímu snížení podílu zlatem krytých bankovek. Jinými slovy byly spuštěny runy na banky, které měly za následek krach bank a s bankami zanikaly i bezhotovostní peníze jejich klientů.

    Tomuto se říká peněžní kontrakce, kdy objem peněžní zásoby prudce klesá. V ekonomice pak chybí peníze, což vede k hluboké ekonomické krizi doprovázené deflací, která krizi zpětnovazebně společně s pokračující peněžní kontrakcí posiluje a prohlubuje.

    Pokud odstraníte vazbu bankovek na zlato, tedy ze systému odstraníte komoditní peníze a ponecháte tam jen peníze bezhotovostní (účetní), jako se to stalo v toce 1971, odstraníte i výše uvedenou monetární nestabilitu, protože už nikdo nebude sledovat to, z jaké části je peněžní zásoba kryta zlatem, aby „včas“ utekl do zlata a tím spustil další ekonomickou krizi.

    V tehdejší době bylo také nemyslitelné, že se přejde výhradně na bezhotovostní peníze, proto hotovost zůstala zachována. Jen už nebyla kryta povinností emitenta vyměnit bankovky za zlato. Konvertibilita bankovek na nějaké jiné aktivum byla zrušena. Zůstalo jen krytí, zpravidla státními dluhopisy.

    Odpovědět

  • Honza

    27 října, 2021

    Chcete říct, že pokud jsem dostal v bance úvěr (účetní peníze), že jsem si z něj nic nemohl vybrat v hotovosti (bankovkách)?

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    27 října, 2021

    Ale jistěže mohl. Vždyť o tom píšu. Banka Vám poskytla úvěr tak, že Vám připsala půjčenou částku na Váš vkladový účet. Tyto bezhotovostní peníze (zlatem nekryté) bylo možné vybrat z banky v hotovosti (tedy v bankovkách krytých na 100% zlatem).

    Lidé drželi peníze v bankách i protože bezhotovostní peníze (vklady) byly spojeny s inkasem úroku od banky, na rozdíl od bankovek, které žádný úrok nenesly.

    Odpovědět

  • Honza

    27 října, 2021

    Co ale bylo pro lidi impulsem k tomu, aby začali chtít vyměnit své dolary (bavíme se předpokládám reálně o USA), za zlato? Nějaký magický podíl mezi bankovkami a bezhotovostními penězi to asi nebyl.

  • Richard Fuld

    29 října, 2021

    Pro Honzu:

    Impulsem mohla být inflace. Zlato navázané na peníze působí jako cenová kotva. Směnné poměry většiny zboží za zlato jsou v čase docela stabilní.

    Pokud ale roste cena všeho zboží v dolarech (díky uvěrové expanzi, za níž zaostává růst produkčních kapacit) a směnný poměr dolaru k zlatu zůstává konstantní, stává se směna dolarů za zlato v onom původním nezměněném poměru velmi výhodná.

    Čím více tedy narostou ceny v dolarech (aniž by se adekvátně devalvoval i směnný poměr mezi dolarem a zlatem), tím více bude výhodné měnit dolary na zlato, které si na rozdíl od dolaru svou kupní sílu zachovalo.

    Jakmile se pak spustí lavina výměny dolarů za zlato, nic už to nezastaví a skončí to bankroty bank, peněžní kontrakcí a ekonomickou krizí.

    Pokud v systému žádnou cenovou kotvu nemáte, tento problém odstraníte.

  • Honza

    1 listopadu, 2021

    Pro Fuldu:
    Mohla, ale spíš nebyla. Nebylo to spíš tak, že Británie už si nechtěla nechat vyrovnávat saldo vzájemného obchodu s USA dolary, ale rovnou zlatem?

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    Pro Honzy:

    Ano, to samozřejmě mělo také vliv, avšak v jiné době.

    Nejprve to probíhalo jen uvnitř USA. Lidé si „spočítali“, že směnit své peníze za zlato je pro ně ziskové a docházelo k runům na zlato. To vláda USA řešila tak, že zrušila směnitelnost dolarů na zlato pro domácnosti a držení zlata se stalo protiprávním. To se ještě pokoušeli zlatý standard zachránit stažením zlatých rezerv „do centra“ a použitím těchto rezerv na krytí dolaru, avšak již bez směnitelnosti dolaru za zlato.

    Později v době tzv. zlaté devizy roli runerů na zlato převzaly jednotlivé státy, které jediné mohly požadovat směnu nadhodnocených dolarů za zlato. A tak došlo k tomu, že tentokrát USA zrušila vazbu dolaru na zlato i vůči státům a tím byly opuštěny poslední zbytky zlatého standardu.

  • Nevěřící Tomáš

    1 listopadu, 2021

    Tak předně lidem bylo zlato sebráno násilím.
    O vzniku Fedu se nehlasovalo, spíš se to před lidmi tajilo.

    Kdyby ty vaše „účetní“ peníze byly tak super, tak s nimi nějaký „účetní“ přišel už dřív sám a lidi by na zlato zapomenuli a chtěli by jen ty jeho „lepší“ účetní peníze.

    Takto to ale nebylo, že….

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    Účetní peníze tady byly dávno, už v dobách zlatých standardů. Samotné zlato bylo jako peněžní zásoba nepoužitelné v podstatě odjakživa. Vždy banky, které emitovaly zlatem kryté bankovky, současně emitovaly i zlatem nekryté bezhotovostní účetní peníze, když tyto byly kryty standardně dluhem dlužníka a dlužníkem poskytnutou zástavou. Tento smíšený systém je zde od dob, kdy vznikly první banky.

    Ano lidem bylo sebráno násilím zlato, které ale poskytl stát ke krytí měny a lidé tento účel nechtěli respektovat, když si peníze houfně směňovali za zlato a tím to zlato zbavovali té monetární funkce, kterou si stát od něj sliboval. Prostě to nebyl dobrý nápad. Došlo to až tak daleko, že stát se rozhodl, že své zlato donutí lidi vrátit zpět do monetárního systému, tak aby bankovky v oběhu byly dál zlatem kryty a aby jich byl dostatek, avšak nadále už by nebylo možné požadovat výměnu bankovek za zlato. Jistě nyl to marný a zoufalý pokus státu, jak zachovat monetární systém napojený na držení zlatých rezerv. Ani toto ale nakonec nefungovalo. Stejný problém nastal i v režimu tzv. zlaté devizy, kde začaly „zlobit“ státy, které směňovali dolary za zlato a tímto zase tento systém zlaté devizy oslabovaly. Taky za nedlouho po zavedení tohoto opět neudržitelného systému došlo k úplnému opuštění směnitelnosti dolaru za zlato a tedy k úplnému odpoutání měnového systému od zlata.

    Po celou historii banky řešily nedostatek monetárního zlata právě emisí účetních bezhotovostních peněz. Bez nich by to prostě nešlo. 🙂 Ani v dobách zlatého standardu.

    Odpovědět

  • Borelióza

    26 října, 2021

    Hmm, státy a JEJICH centrální banky nemají měnový monopol, zajímavá teze. Máte tam ještě nějaká další moudra? Paragraf o legální měně jste si asi přečíst zapomenul, že?

    A to, že vladař, držitel monopolu, přenechá tu špinavou práci s paděláním peněz a zlehčováním mincí nějakým vyvoleným soukromým padělatelským dílnám, to na věci něco mění?

    Tisk peněz pro elity navázané na stát: máte pocit, že ta rekordní množství státních úředníků nějak živoří? A příjemci grantů a dotací?

    „Lidem může být jedno, kolik peněz stojí provoz státu.“
    No ty kráso, tak to už je fakt hustej matroš. Ale pro vás asi typickej.

    „Spíše by to společnost rozeštvalo.“
    Naštvání na lidi, kteří žijí z cizí práce, je podle mě pozitivní a logická věc. Vědět, kolik kterej feudál má z práce nevolníků.
    A vědět, které klíště se z mého potu a krve má jak moc dobře, je opět dost užitečná informace.
    Pro vás klíšťata asi ne, pro nás nedobrovolné hostitele rozhodně ano.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    27 října, 2021

    Paragraf o zákonné měně nemá s monopolem na emisi peněz nic společného. To, že každý stát by měl mít jen jednu vlastní měnu, mi přijde naprosto v pořádku.

    Emise účetních peněz není zlehčováním mincí. To jste hodně vedle. 🙂

    Státní úředníci mají své platy. Neživoří. Proč by měli živořit?

    Lidem může být jedno, jak stát „hospodaří“, protože se jich to nijak přímo nedotýká. Samozřejmě, že špatná fiskální a monetární politika může lidem uškodit a naopak dobrá monetární a fiskální politika může lidem pomoci. To o čem píši je to, že lidem může být jedno to, jaké dopady má ta dobrá monetární a fiskální politika na to „hospodaření“ státu, tedy jak velký je státní dluh.

    Tohle ale pro Vás bude už vyšší dívčí. Tak jemné rozlišování pojmů už asi nezvládnete. 🙂

    Ty Vaše bláboly o parazitech asi není třeba moc komentovat. Učitel, hasič, policistka, soudce, voják a mnohdy i úředník… není pro mě parazitem. Samozřejmě, že některé státní zaměstnance by bylo možno v mnoha individuálních případech označit za parazity, ale to nepovažuji za makroekonomicky významné.

    Odpovědět

  • Loysa

    1 listopadu, 2021

    „To, že každý stát by měl mít jen jednu vlastní měnu, mi přijde naprosto v pořádku.“

    Tak Jakešovi přišlo v pořádku, že stát by měl mít jednu firmu na pečení chleba…

    „Lidem může být jedno, jak stát „hospodaří“, protože se jich to nijak přímo nedotýká.“

    Tohle je fakt maso. Ale jen dál pište takové hrůzy, ať všichni vidí, do jste zač.

    „Ty Vaše bláboly o parazitech asi není třeba moc komentovat. Učitel, hasič, policistka, soudce, voják a mnohdy i úředník… není pro mě parazitem.“

    Pokud pro vás někdo je užitečný a platíte ho dobrovolně, tak z vašeho pohledu samozřejmě parazitem není.
    Pokud ale někdo žije z prostředků někoho jiného aniž k tomu má jeho souhlas, definici parazita splňuje.

    Učitel, hasič či lékař (alespoň ten dobrý) by se uživil i bez státu a to pravděpodobně lépe, než pod státem. Pracovník finančáku, celník, atd… asi o dost hůř.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    Přirovnání měnového systému k pekárně je samozřejmě neuvěřitelně demagogický blábol. A to s tím Jakešem je už totální úlet. Podle Vás asi na západě byl tuhý komunismus, když každý stát měl jedinou vlastní měnu? Bože do čeho jsi to duši dal?

    Jak se Vás přímo dotýká, že stát má např. o 100 miliard větší státní dluh, než před 2 měsíci? 🙂

    Mě se zdají státní zaměstnanci užiteční. A že ne všichni jsou skvělí? Soukromí zaměstnanci taky nejsou všichni užiteční dříči, že?

    Když učitel žije z platu, který jste Vy neodsouhlasil, tak je to zcela v pořádku a není možné ho považovat za parazita. Vy přece nejste oprávněn určovat, kdo je a kdo není parazit. Můžete si to myslet, ale koho to zajímá? Ten učitel Váš souhlas nepotřebuje. 🙂

    Samozřejmě, že by se učitelé a jiní státní zaměstnanci asi dobře uživili i jako zaměstnanci soukromých škol, či jiných soukromých provozovatelů toho, co zajišťuje stát. I ti výběrčí daní a celníci by se asi uchytili. Co by soukromým vlastníkům pozemků bránilo, aby na svých pozemcích vybírali daně a cla, když by tedy nebyl žádný stát?

    Odpovědět

  • Honza

    26 října, 2021

    Koukám, že ten desetiletý dluh dnes už stojí spíš 2,68%. Pro srovnání, takové Bulharsko si půjčuje za 0,3%. Ale berme to optimisticky, na ruských 8% či tureckých 19% ještě trochu schází.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    26 října, 2021

    A co z toho dovozujete? Mě tedy přijde, že ten trh nefunguje nějak moc racionálně. 🙂

    Odpovědět

  • Muphet

    26 října, 2021

    Vy jste fakt trouba.

    Ale jako jasně – je to o osobní volbě každého. Vy byste určitě notorickému povaleči, kterej nic užitečného neprodukuje, jen před sebou valí a vrší dluhy, půjčil za nulový, nebo dokonce záporný úrok.

    Tak jen do toho!

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    27 října, 2021

    Stát není notorický povaleč. Demokratický právní stát s funkční tržní ekonomikou, vlastní měnou a autonomní centrální bankou (sem zatím ČR patří) je naopak ten nejbezpečnější dlužník a banky mu vždy rády a ochotně půjčí. Ne nadarmo se označuje výnos ze státních dluhopisů za bezrizikový.

    Na stát se dívají jako na jakéhokoliv jiného běžného dlužníka jen troubové, jako jste Vy. 🙂

    Stát jediný totiž vlastní centrální banku, která může v rámci QE skoupit třeba i všechny státní dluhopisy, které budou na trhu nabídnuty, pokud takto činí v zájmu zachování cenové stability a stability bankovního sektoru.

    Takže se ptám. Který jiný dlužník toto má…? 🙂

    Odpovědět

  • Rachel

    28 října, 2021

    Stát jediný vlastní centrální banku…
    Tak to pak zcela vysvětluje vaše pomatené názory.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    29 října, 2021

    Tak to umí každý, napsat, že něčí názory jsou pomatené a neuvést, proč si to dotyčná osoba myslí. 🙂

    Obávám se, že z pouhé skutečnosti, že centrální banku vlastní stát, nelze zjevně přesvědčivě dovodit údajnou pomatenost mých názorů.

    Odpovědět

  • Honza

    26 října, 2021

    Trhu je úplně jedno, co vám přijde. Dovozuji z toho jediné, že za každou půjčenou tisícíkorunu zaplatí český stát 268 Kč navíc.

    Odpovědět

  • Honza

    26 října, 2021

    …pardon, 26,8 Kč.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    27 října, 2021

    No tak, zaplatí 26,8 Kč z každé tisícikoruny jistiny. No a co? Zase si na to půjčí od banky, které ty peníze banka vytvoří a tyto peníze stát použije na zaplacení úroku bance, a tím ty peníze zase zaniknou (zvedne se vlastní kapitál banky). To samé se děje při refinancování jistiny státního dluhu (zde se ale vlastní kapitál banky nezmění). Proč z toho děláte problém?

    Abych byl přesný, tak kromě toho, že peníze zaplacené státem bance zaniknou, banka musí držitelům peněz, které vznikly, když si je stát půjčil, zaplatit taky nějaký úrok (sníží se vlastní kapitál banky).

    Takže když stát zaplatí bance 2,68% úrok, tak banka současně zaplatí např. 1,5% úrok držiteli vkladu. To taky nevidím jako nějaký děsivý problém, že někdo, kdo má na spořáku nějaké peníze, tak dostane od banky nějaký úrok. Problém nevidím ani v tom, že na tom banka vydělá rozdíl mezi těmi úroky. Proto ty státní dluhopisy taky kupuje, aby z toho taky něco měla. 🙂

    Nikde tady žádný problém nevidím. V čem vidíte problém Vy?

    Odpovědět

  • Mlžení

    1 listopadu, 2021

    Jediná klíčová otázka: Roste nebo neroste množství peněz v ekonomice?

    https://fred.stlouisfed.org/series/M1SL

    Ostatní je jen mlžení, zastírání toho podstatného, blábolení o tom, že stát netiskne, ale půjčuje si od bank, bla bla, nic se vlastně neděje, v čem vidíte problém, bla bla, peníze zase zaniknou bla bla.

    Jako že se podle vás třeba v 2023 měnová zásoba vrátí na úroveň 2019?
    Asi ne, že…
    Spíš bude o 50-100% vyšší a dále poroste.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    To je právě to. Ta Vaše otázka je samozřejmě na místě, ale rozhodně není nějak klíčová. 🙂

    To, že roste objem peněz není a priori špatně. Naopak, pokud s objemem těch peněz roste i objem závazků dlužníků, kteří si ty peníze půjčili, pak je to v pořádku, protože společně s objemem peněz, který posiluje kupní sílu poptávky, roste i objem práce a produkce a tedy bude posílena i strana nabídky.

    A stejně jako ne všechny nové peníze mají vliv na ceny, protože jsou zaparkované v úsporách, kde jen pasívně leží, tak ne všechny dluhy dlužníků jsou spojeny s novou nabídkou práce /produkce. Tohle to rozmotat není úplně jednoduché, takže jediným rozumným způsobem, jak nějak kvantifikovat to, co se děje s penězi, je měřit inflaci mírou změn cen statků zahrnutých do nějakého koše. Není to dokonalé, ale funguje to.

    Vaše představa, že v současnosti stačí pozorovat peněžní zásobu, je neskutečně primitivní, naivní a hlavně nesmyslná. Sledovat objem peněžní zásoby mělo u komoditních peněz, jejichž emise pouze posilovala kupní sílu poptávky, aniž by současně měla jakýkoliv vliv na nabídku. Pouze v tomto archaickém a dávno opuštěném (resp. nikdy neexistujícím) monetárním prostředí by možná mělo nějaký smyl sledovat objem peněžní zásoby.

    Nejde tady z mé strany o nějaké mlžení. Naopak jde o objasnění věci, o její vynoření z mlhy, do které se ji snažíte ponořit právě Vy svým zjednodušujícím konceptem „důležitá je jen peněžní zásoba“. 🙂

    Odpovědět

  • Honza

    1 listopadu, 2021

    Problém vidím v tom, že vám z toho koloběhu nějak vypadl daňový poplatník, který na ty dluhy musí přispívat. A kdyby nemusel a stát si na své potřeby peníze tisknul, lid by ve své hlouposti ty inflační peníze nechtěl.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    Opakuji otázku, Vy si půjčujete peníze, abyste mohl platit daně a/nebo abyste mohl splácet státní dluh?

    Daňový poplatník na dluhy nepřispívá. Státy své dluhy nesplácí. Státy je refinancují. Hrnou je před sebou a budou to tak dělat do skonání světa, protože tomu vůbec nic nebrání a protože jinak to ani nejde.

    Odpovědět

  • Honza

    1 listopadu, 2021

    Nepůjčuji, ale to neznamená, že taková situace nemůže nastat.
    Spíš bych řekl, že stát bude dluh před sebou hrnout jen do konce svého, nikoliv do konce světa.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    Až si budete půjčovat na daně, tak něco se státem nebo s Vámi bude špatně. 🙂

    Zájmem všech bude, aby stát svůj dluh před sebou hrnul stále. Jakmile s tím přestane, všichni za to nepředstavitelně draze zaplatí. 🙁 Ale já už si zvykl, že se to tady ekonomickými masochisty jen hemží. 🙂

    Odpovědět

  • Honza

    1 listopadu, 2021

    Nebojte, zaplatí za to každopádně. Čím později, tím více.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    2 listopadu, 2021

    Nesmysl. Ty státní dluhy ani splatit nejdou, už teď. Takže pokud se do toho někdo (jako Kalousek) pustí, tak to automaticky dopadne katastrofou a jediné, čeho dosáhne bude chudoba a chaos a státní dluh ještě větší, než před tím pokusem.

    Pokoušet se splácet státní dluhy je podobně pošetilé, jako se pokoušet vytvořit palivo ze zplodin zbylých po jejich spálení v motoru. Nejde to.

    Státní dluhy nejsou ve světě účetní měny ve státech s funkční ekonomikou, vlastní měnou a autonomní centrální bankou problémem. Pokud se někdo pokusí řešit neexistující problém, spolehlivě tím nějaký skutečný problém vytvoří.

  • Pepa

    26 října, 2021

    O důsledcích nápadů p.Fuldy hezky píše Joseph Peden ve stati: Inflace a pád Římské říše

    https://libinst.cz/wp-content/uploads/2017/12/06_07_2010.pdf

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    27 října, 2021

    Krásně shrnuto, jak komoditní peníze nemohou uspět ani v tak ekonomicky silných státech, jako byl ten Římský.

    Špatné peníze + drakonická vláda = nevyhnutelný úpadek. 🙂

    To vše, co se dělo v Římské říši, nemá s mými nápady vůbec nic společného.

    Moje nápady jsou spíše opakem toho, co je popsáno v předmětném článku.

    Opakuji, komoditní peníze, ať už zlaté, stříbrné, bronzové, měděné (a dnes by se rádi někteří vrátili zase k tentokrát dokonce jen virtuální „komoditě“ v podobě BTC), jsou zjevně jen slepou uličkou dějin.

    Jedině současné moderní účetní peníze jsou perspektivní alternativou. 🙂

    Odpovědět

  • Státní monopolní výrobce Trabantů

    1 listopadu, 2021

    Nejlepší peníze jsou ty, které si lidé a trh sami zvolí jako ty nejlepší.
    Nejhorší jsou ty, které jsou monopolem a vnutí jim je nějaký generální tajemník Fulda.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    Hitlera si lidé také zvolili. A nebylo to ono…

    Současné peníze nezavedl žádný generální tajemník. K přechodu na tyto peníze vedla velmi trnitá a dlouhá cesta. Trvalo to strašně času, než lidi opustili myšlenku, že zlato je pro monetární systém důležité.

    A zlaté dogmatiky vyhodíte dveřmi a oknem Vám sem vlezou bitcoinoví dogmatici, co tvrdí, že svět zachrání nové tentokrát virtuální zlato. 🙂

    Odpovědět

  • Státní monopolní výrobce Trabantů

    1 listopadu, 2021

    Aha. Takže pro riziko toho, že si lidé zvolí Hitlera jim tu svobodu volby preventivně vezmete?

    Ano: trnitá a dlouhá doba konspirace politiků, úředníků a bankéřů.

    Žádní zlatí a bitcoinoví dogmatici neexistují. Nikdo z nich vám dnes nechce provádět to, co vy zastánci peněz ze vzduchu děláte ostatním: nutíte jim svůj monopol.
    Nebo vedle dalších nesmyslů budete ještě i tvrdit, že někdo plánuje nutit vám používat-přijímat zlato či bitcoin?

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    2 listopadu, 2021

    Ale kdepak. Tam, kde je ta svoboda volby namístě, tam je to v pořádku.

    Namítal jsem pouze to, že samotná skutečnost, že si lidé sami svobodně něco zvolí, není AUTOMATICKY zárukou toho, že to bude skvělé a v pořádku. Může být ale nemusí. A v případě volby BTC namísto současných peněz, by to byla čirá a totální katastrofa.

    Pokud se na nějakém území používají výhradně jen jedny konkrétní peníze, pak nejde o nějaký nežádoucí monopol. Stejně jako když na jednom území platí jen jedna sada zákonů, je nesmysl mluvit o monopolu. Stejně jako nejde o nežádoucí monopol u úředního jazyka, kterým se na území dané země standardně (defaultně) mluví.

    Zákonem je na daném území stanoveno zákonné platidlo i úřední jazyk. Asi nebudete namítat, že by měli mít svobodu komunikovat na daném území jakýmkoliv jazykem je napadne, aby na daném území nebyl „monopol“ úředního jazyka s tím, že lidé se pak díky konkurenci více jazyků lépe domluví, pokud každý bude mluvit jiným jazykem, který mu zrovna bude připadat nejlepší. 🙂

    Obdobné je to se zákonným platidlem, kdy obchody určitě půjdou hladčeji a jednodušeji, pokud budou na danému území používány pouze jedny peníze. Stejně jako komunikace pouze jedním jazykem.

    Samozřejmě, že nelze zakazovat, aby se lidé mezi sebou bavili i jiným než úředním jazykem. Když se na tom individuálně v danou chvíli dohodnou a budou si vzájemně rozumět, proč ne?

    Stejně tak se lidem nezakazuje, aby realizovali barterové směny, tedy aby ke směnám nepoužívali peníze, resp. zákonné platidlo. Musí se ale na tom ty dvě strany dobrovolně dohodnout.

    Zákonné platidlo je defaultním prostředkem peněžní směny, jehož použití nelze jednostranně(!) odmítnout. Oboustranná dohoda na jakémkoliv jiném prostředku směny ale možná je. Jen nikdo nesmí druhé nutit k tomu, aby namísto zákonného platidla používali něco jiného.

    BTC vzniklo s cílem nahradit současné peníze. Ano, zastánci BTC by ho nejraději všem vnutili jako prostředek směny a kdyby mohli (kdyby jim v tom zákon nebránil) tak by se o to mnoho z nich jistě pokusilo (Paralelní polis například).

    Zatím se zastánci BTC tedy uchylují k tomu, že vedle možnosti platit současnými penězi nabízí lidem další možnost, platit i např. BTC. Toto je samozřejmě v naprostém pořádku, když někdo BTC nabízí(!) jako alternativní prostředek směny (např. Alza). Nikdo ale nemůže nutit ostatní, aby mu platili v BTC nebo aby přijímali BTC. Ostatně formálně vzato nic nebrání tomu, aby zastánci BTC prosadili BTC jako zákonné platidlo, tak jak se to stalo např. v Salvadoru. 🙂

    Odpovědět

  • Mrkal

    3 listopadu, 2021

    „Ale kdepak. Tam, kde je ta svoboda volby namístě, tam je to v pořádku.“

    Tam, kde vy uznáte za vhodné?

    „Ano, zastánci BTC by ho nejraději všem vnutili jako prostředek směny a kdyby mohli“

    Co takhle nějaký důkaz, soudruhu lháři?

    Odpovědět

  • 1 listopadu, 2021

    A proč v té Římské říši nepřišel nějaký ekonomický koumák Richardus Fuldus a nezačal vydávat „elastické účetní peníze“?

    Kdo kdy někomu v něčem takovém bránil?

    Nebo proč nějaký sousední konkurenční národ nepřišel s fuldo“penězi“? Kdyby byly tak skvělé, tak by taková země Řím brzy ekonomicky zválcovala. Lidi by zahazovali zlaté a stříbrné mince, začali by je používat na podkládání noh u kývajících se stolů a lačně by se sápali po papírcích s portrétem Richarduse Fulduse a modlili se k jeho knize dlužních úpisů – nějaká Bible by upadla v zapomnění.
    ———————————–
    Jóóó on by nějaký příslib na papírku asi nikdo dobrovolně nepřijal, na to jsou potřeba bodáky a biřicové. Dost antiekonomické a antitržní, ne?

    Ono to je totiž spíš tak, že o „elastické účetní peníze“ reálně nikdo nikdy nestál. A mohly být zavedeny teprve tehdy, kdy stát a jeho represivní aparát narostl do takových rozměrů, že má kapacitu k tomu lidi nutit a dohlížet na jejich přijímání v každé zapadlé vesnici.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    Krásně ukazujete, jak současným penězům vůbec nerozumíte.

    Současné peníze nejsou nějaké papírky a nějakým příslibem. Současné peníze jsou založeny na tom, že někdo je vlastní a někdo jiný je (bance) dluží. Tím je zajištěno, že to co je dluží musí pracovat/produkovat, aby mohli splácet své dluhy. Každý tak velmi rád ty papírky za svou práci/produkci přijme a žádný státní dráb ho k tomu bodákem nemusí nutit. 🙂

    Elastické účetní peníze se nemohly tak snadno v té době rozšířit, neboť lidé tehdy mysleli, že jediné skutečné peníze mohou být ty vyrobené ze vzácného kovu. Prostě v té době to nebylo moc reálné.

    Odpovědět

  • Honza

    1 listopadu, 2021

    Čili bez dluhu by ty účetní peníze nefungovaly. A aby bylo zajištěno, že dluh budete mít, ať už chcete nebo nechcete, je tu státní dráb, který vám ty dluhy (daně) vytvoří. A pak vám samozřejmě nezbude nic jiného, než nějaké ty papírky sehnat a udržovat jejich koloběh.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    Honzo. Někdo Vás nutí, abyste se zadlužoval? Nějaký státní úředník, nebo policista? Vy si půjčujete, abyste měl na daně?

    Stát a exekutoři nastupují až v okamžiku, kdy nejste schopen dluhy, které jste nasekal, splácet. To Vám vadí taky? Tohle násilné donucování řešit vlastní dluhy?

    Ty papírky sháníte proto, abyste splácel své vlastní dluhy, které jste si dobrovolně vzal, nikoliv protože za Vámi stojí nějaký státní dráb, který by Vás k tomu násilím nutil. 🙂 To násilí přichází až v okamžiku, kdy VY selžete při splácení VAŠICH dluhů. Pokud své dluhy splácíte, s nikým potíže nemáte, nikdo Vás k ničemu nenutí. 🙂 Naopak si tímto získáváte ve společnosti důvěryhodnost.

    Vy snad máte pocit, že to je stát, kdo Vás nutí brát si a následně splácet vlastní dluhy?

    A Vy máte nějaký problém s udržováním peněz v oběhu? Jaký?

    Odpovědět

  • Honza

    1 listopadu, 2021

    Stačí, abyste vlastnil kus pole či domeček, a stát vám předepíše daň z nemovitosti. A už mu dlužíte (máte k němu závazek). Budete chodit po vesnici zabíjet sousedům pašíky. Jen za jitrnice to dělat úplně nemůžete, protože vám stát předepíše daň z příjmu. A už mu dlužíte. Čili si musíte říct o papírky, protože neprojde, že byste se s berníkem úředníkem o ty jitrnice rozdělil. Čili mi vznikají dluhy, aniž bych si od někoho něco půjčil.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    To, co popisujete je ale přece „problém“ státu, nikoliv peněžního systému. Daně se platily i ve státech, kde se platilo zlatem, kde byly komoditní peníze… 🙂 Daně se platily i v naturáliích, třeba v těch pašících. 🙂

    Odpovědět

  • Honza

    1 listopadu, 2021

    Samozřejmě, že se daně platí ve všech státech. Jde ale o to v jakých penězích.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    1 listopadu, 2021

    A jaký je rozdíl mezi placením daní ve zlatě a v účetních penězích?

    Snad jen ten, že ve zlatě by se nejspíše platily mnohem hůře. 🙂

  • Honza

    1 listopadu, 2021

    Nezapomínejte na ty pašíky.

  • Richard Fuld

    2 listopadu, 2021

    Pro Honzu:

    No v pašících by to bylo ještě horší. 🙂

  • Honza

    2 listopadu, 2021

    Pro vás bezpochyby.

  • 1 listopadu, 2021

    Jo, všiml jsem se, že jediný VY rozumíte všemu.

    Odpovědět

  • Richard ProtiProud

    1 listopadu, 2021

    To je prostě skvělé. Novináři a ekonomové jednohlasně varují, ale jeden Richard Maláč ví vše nejlíp.

    Jestli bych článku něco vytknul, tak spíš to, že bych bral dost rezervou ten 8.2% „růst“.
    Nebo bych ho alespoň považoval za nominální a ne za reálný.

    Rostla snad produktivita?
    Při stále stejném počtu lidí produkce jinak snad ani růst nemůže…
    A lidí je spíš stále méně (stárnutí populace plus v covidu zmizli zahr. pracovníci). A těch v produktivním soukromém sektoru je stále méně – a ne, pracovník FÚ opravdu nic neprodukuje.

    Takže ne. Nevzrostla. To jen vláda natiskla stamiliardy a rozházela je lidem. A ti šli na trh nakupovat scvrklou nabídku aut, elektřiny, plynu, bytů, dřeva, sádrokartonu, … A důsledkem může být jediné: růst cen.

    Ale vláda si od nominálního „spotřebního“ HDP neodečetla nárůst objemu peněz v ekonomice, odečetla si jen nějakou „inflaci“, kterou si počítá, jak uzná za vhodné. A tak jí vyšlo 8.2. Nic neříkající hausnumero.

    Odpovědět

  • Špatné peníze

    1 listopadu, 2021

    https://www.investicniweb.cz/investice/strategie-analyzy-tipy/juraj-karpis-era-vyssi-inflace-teprve-zacina-rust-cen-aktiv-je

    Odpovědět