Komentář: Co by asi řekl Alois Rašín?
Bankéři z japonské Nomury předpovídají české měně finanční krizi. Své tvrzení dokládají erudovanými statistickými a ekonomickými podklady a úvahami. Na obranu koruny přispěchal houf neméně erudovaných českých ekonomů a tvrzení Nomury popírají. Co by k tomu asi řekl Alois Rašín, kdyby měl tu možnost?
Česká národní banka nezvýšila od června tohoto roku svou hlavní úrokovou sazbu a drží ji na 7 %. Přitom Mezinárodní měnový fond českým centrálním bankéřům důrazně doporučuje ve zvyšování sazeb pokračovat až do úplného zkrocení inflace a má za to, že i když se zvýšení sazeb projeví až poněkud opožděně, české ekonomice nějaké ustřelení těchto sazeb do výše spouštící recesi zatím nehrozí. Naopak se domnívá, že inflace v České republice je neúnosně vysoká a stále hrozí, že ještě poroste.
ČNB však místo dalšího zvyšování sazeb zvolila politiku forexových intervencí ve prospěch české koruny. Při těchto nákupech koruny již v tomto roce utratila více než 15 % svých devizových rezerv. Měnová politika ČNB se tak zastavila jaksi na půli cesty a zdá se, že takhle to dál asi nepůjde. Devizové rezervy nejsou nekonečné a inflace nijak zásadně neklesá. Prodlužuje se pouze celková ekonomicko-politická agonie české společnosti.
Zatímco měnová politika se zdá být aspoň na půli cesty ke zkrocení inflace, fiskální politika českých vlád si s hrozbou hyperinflace zahrává jako chlapeček se sirkami u otevřené nádrže s benzínem. A to jak při souběžné válce na Ukrajině, tak i bez ní.
Neexistoval a neexistuje žádný ekonomický a finanční důvod, proč Babišova vláda hospodařila v roce 2019 s deficitem státního rozpočtu ve výši 28,5 miliardy korun. Z čistě politických důvodů prohloubila deficit a tím také strukturální krizi českých státních financí potýkajících se s neúnosně vysokými mandatorními výdaji již v době před covidovou krizí. Státní rozpočet na rok 2023 je navržen s deficitem 295 miliard korun.
Stručně řečeno: česká společnost si jako celek žije nad poměry a na dluh, se kterým se budou muset vyrovnat příští generace. Dnes k tomu nikde není politická vůle. V současné české politice se nenosí říkat lidem do očí nepříjemnou tvrdou pravdu – co se nosí je populismus a rozdávání peněz nekrytých zvýšenou produktivitou práce a vyšším výběrem daní. Česká fiskální politika tak přímo podporuje inflaci a neguje i ono polovičaté úsilí ČNB o její zkrocení. Současná měnová a fiskální politika jsou jako dva veslaři na stejné kanoi, z nichž každý vesluje opačným směrem.
REKLAMA
Takže co by na to asi řekl Alois Rašín? Shrnuto a podtrženo, domnívám se, že asi toto: „Česká ekonomika potřebuje dvě věci. Tvrdou měnu a tvrdou práci. Všechno ostatní pak přijde.“ S tvrdostí a stabilitou koruny v měnové politice ČNB váhá, s politicky nepříjemnou podporou tvrdé práce vláda ve své fiskální politice hazarduje. Přesto si myslím, že jsou ještě ekonomické nástroje k tomu, aby se předpověď bankéřů z Nomury nesplnila. Otázka je, jestli je i dost politické odvahy jak v ČNB, tak i ve vládě tyto správné, ale nepopulární nástroje použít.
Autor: Miroslav Hošek, CEO Advanced Food Products (AFP), LLC, v USA působí na manažerských pozicích už 16 let
