CZK/€ 25.305 -0,06%

CZK/$ 23.413 +0,02%

CZK/£ 29.594 +0,24%

CZK/CHF 25.911 +0,38%

Koronavirus: Utáhnout si opasky, nebo nechat umírat lidi?

 

Patří mezi české elity a dovolili si otevřít Pandořinu skříňku. Ptají se, kolik stojí lidský život, a naznačují, že za záchranu životů v dnešní krizi platí společnost příliš velkou cenu. Ekonomický pohled, který profesor Klaus vyjádřil diplomaticky a z nadhledu, docent Tůma a doktor Hampl prezentovali veskrze cynicky. Akademici Pertold a Šoltes z CERGE vyslovili nesouhlas. Tak jako tak, dnešní krize bude něco stát, opatření a řešení nejsou zadarmo. Ekonomický pohled na svět je ovšem pouze jeden z rozměrů.

Loading



 

V době šíření nákazy COVID-19 jsou přijímána bezprecedentní opatření. Ekonomické dopady jsou nevyčíslitelné. Zatímco se některé vlády, a původně i některé autority, tvářily, že se nic neděje, „že se nakazíme chřipkou, někdo zemře, a svět půjde dál“, jiné vlády byly razantní. Ekonomický pohled je jasný, neexistuje oběd zadarmo. Všechno něco stojí, někdo to zaplatit musí. Jenže všechno má svůj rub a líc.

Docent Tůma a doktor (Ph.D.) Hampl

Ptají se, kolik stojí lidský život, a naznačují, že v dnešní krizi za záchranu životů platí společnost příliš velkou cenu. Působí ve finančním sektoru i na akademické půdě. Oba byli vrcholnými představiteli úřadu České národní banky a díky tomu jsou mediálně známí. Svůj kontroverzní pohled neprezentovali jako akademickou studii nebo pojednání, ale jako komentář v Hospodářských novinách.

Komentář publikovaný 19. 3. 2020 „Bývalí šéfové ČNB Tůma a Hampl: necháme v zájmu ochrany života umřít celou českou ekonomiku?“ v rozsahu 5000 slov vzbudil rozruch. Na úvod zaznělo, že nastoupilo ohrožení životů a společnost se snaží „pochopitelně a správně“ eliminovat.

„Přijatá drakonická opatření budou mít drakonické následky“.

Na pozadí stála argumentace, říkající, že pokud dnes nebudeme ekonomiku tolik omezovat, vyprodukuje se toho více (měřeno prostřednictvím HDP) – a pak (z)bude více peněz pro budoucí léčbu jiných nemocných. Zazněl i ad hoc odhad toho, kolik „drastická“ opatření snižující každé jedno úmrtí stojí:

REKLAMA

„Vezmeme-li předběžně odhadovanou ztrátu hrubého domácího produktu kolem 250 mld. korun a počet pravděpodobných úmrtí v důsledku koronaviru při méně drastických opatřeních, dostaneme se k částce nejméně desítek, možná však až stovek milionů korun na snížení o každé jedno úmrtí.“

Na pozadí jakoby tato dvojice ekonomů vyčítala, že se toho kvůli opatřením vyrobí méně, že dojde k výpadku příjmů, nárůstu nezaměstnanosti a neschopnosti splácet dluhy. Je to prý harakiri, ze kterého se celý vyspělý svět bude vzpamatovávat ještě dlouhou: „Limitům zdravotního systému jsme se rozhodli obětovat celou ekonomiku.“

To, že je to válka, pak označují za politicky nadnesený termín. Nevědí, kdy bude válka vyhrána, k jakému cíli se směřuje. Kdy budou uvolněny restrikce. Obávají se, že svět zůstane v restrikci další léta. Je prý možné, že: „V zájmu ochrany života ekonomika mezitím zemře.“.

Doktor (Ph.D.) Pertold a magistr Šoltés

Na komentář docenta Tůmy a doktora Hampla promptně reagoval komentář z akademické půdy CERGE: „Náklady z nezastavení ekonomiky by byly enormní, ekonomové z CERGE polemizují s Tůmou a Hamplem“. Z komentáře vyplývá, že v rámci CERGE jako společného pracoviště UK a Ekonomického ústavu AV ČR se nad komentářem Tůmy s Hamplem zamyslela čtveřice akademiků. Kromě Pertolda a Šoltése se zapojil i doktor Jann a doktor Levínský.

Na úvod jejich komentář konstatuje, že „u každého státního zásahu do ekonomiky a společnosti je potřeba porovnat, co se stane s opatřením a co se stane bez něj“. Neztotožňují se ale se způsobem, který při vyčíslení dopadů zvolil Tůma s Hamplem:

V takovém porovnání jde rozhodně o víc než o pouhé určení, kolik procent HDP jsme ochotni obětovat za zachráněné životy. Jde o komplikované srovnání, u kterého si nikdy nemůžeme být jisti, že ho provádíme správně. Na druhou stranu není složité nahlédnout, když je toto srovnání provedeno naprosto zjevně špatně, což je případ článku, který nám předkládá Hampl s Tůmou“.

Akademici z CERGE dále prezentují svou rychlou ad hoc analýzu, která mimo jiné vyčísluje počet nakažených a počet těch, kteří by potřebovali plicní ventilaci, pokud by byl epidemii ponechán volný průběh:

REKLAMA

„Za čtyři týdny by tak počet nakažených byl mezi 500 až 750 tisíci lidí. Zhruba pět procent nakažených jsou závažné případy, které k vyléčení potřebují na řádově dva týdny plicní ventilaci. Pět procent z 500 tisíc případů je 25 tisíc pacientů, kteří by v horizontu čtyř týdnů potřebovali plicní ventilaci.“

Související úvahou pak dochází k závěru, že pokud by byl epidemii dán volný průběh, minimálně 15 tisíc lidí by bylo posláno na smrt. Následně vyčíslují i ekonomické dopady toho, pokud by 300 tisíc jinak pracujících v důsledku nákazy vypadlo z pracovního procesu. Výsledky prezentované ad hoc úvahy upozorňují, že nemalé náklady vznikají i s nezastavením ekonomiky.

Kromě rozšíření pohledu na tyto náklady pak akademici CERGE uvažují systematické riziko vyplývající z možnosti narušení klíčové infrastruktury – je „riziko hromadného nakažení klíčových složek, od zdravotnického personálu přes policii, hasiče, personál elektráren až po odvoz odpadu“. Svůj komentář uzavírají tím, že není racionální nechat epidemii rozrůst do gigantických rozměrů.

Pohled profesora Klause

Prezident Václav Klaus v březnovém rozhovoru pro Lidové noviny svůj ekonomický pohled na svět nezapřel. Pokud bychom si to dovolili parafrázovat, pak stále platí, že pokud bude ekonomika kvůli epidemii stát a zadrhávat, bude si muset každý utáhnout opasek.

Na pozadí dnešního dění stojí dilema, jak dalekosáhlá opatření mají být uplatňována. Z ekonomického pohledu lze u přijímaných rozhodnutí zvažovat jak přínosy, tak negativa. Klaus v rozhovoru z pohledu profesora ekonomie otevřeně vyslovil a zopakoval ekonomickou realitu, třebas že se řadě podniků nevyhne bankrot.

Hospodářství by v letošním roce mohlo propadnout o 15 až 20 procent. Ve svém důsledku to bude znamenat, že uskromnit se budou muset i občané:

„Že klesne ekonomika o x procent, ale všichni budou žít, jako by se nechumelilo, budou trávit každý možný víkend na lyžování v Alpách a třikrát za rok pojedou k teplým mořím, od toho si naše společnost musí odvyknout. A musí si odvyknout od pohodlí. A jestli něco bude zásadním dopadem krize vyvolané koronavirem, mělo by to být toto.“

REKLAMA

Exprezident Klaus také upozorňuje, že jde o největší událost našich životů: „Sto let od epidemie španělské chřipky tady nic srovnatelného nebylo. Takže je to mimořádný fenomén, který nelze bagatelizovat.“ Jde o typ události, která mění dějiny. Středobodem Klausových odpovědí je, že v životě člověka a rozhodování je vždy něco za něco.

I nyní lidstvo řeší věčné dilema: „Jsou vládní opatření správná, adekvátní, anebo přestřelená? Jsou ta brzdicí opatření proti šíření koronaviru tak významná, účinná, aby obhájila a vysvětlila nevyhnutelně obří následky, které to bude vyvolávat? V tomto dilematu se teď pohybujeme. A jakkoliv nechci podrývat pokusy vlády šíření epidemie co nejvíce ubrzdit, tak si současně myslím, že hrozí, že důsledky a dopady budou daleko větší a výraznější, než by bylo třeba.“

Je to prostě výběr mezi tím a oním a má to své následky. Pan prezident ale vyjádřil i svůj státnický a nadstranický pohled: „Jsem plně přesvědčen o tom, že všichni v naší dnešní vládě tohle dilema dnes a denně, každou minutu řeší. Jestli to vyřeší tak, jak bych si zvolil já na základě osobní zkušenosti a osobních preferencí, anebo vy nebo kdokoliv jiný, to je věc druhá. Ale tato vláda – podotknu, že to není moje vláda, já jsem ji nevolil a nehájím ji – má rozhodovací pravomoc a rozhodovací zodpovědnost. A to je třeba respektovat. A hloupě kolem toho nediskutovat.“

Středem celého rozhovoru pro Lidové noviny se pak prolíná vnímání významu dilematu volby. Různá míra opatření znamená různou míru dopadů. Tyto dopady a důsledky budou nutně dopadat na budoucí hospodaření a investování. Skutečně trefný pohled profesora ekonomie, který ekonomii skutečně rozumí a ve svých komentářích a rozhovorech ho zohledňuje.

Ekonomicky myslet, ale nežít ve středověku

Autor tohoto článku si ze studií z přednášek mikroekonomie pamatuje poselství přednášejícího, docenta Keřkovského – „chce to myslet jako ekonom“. Dnes pak může sám jako akademik říci, že pochopení ekonomického pohledu na svět a ekonomické myšlení člověka poznamenává a formuje na celý život.

Ve složité realitě světa ovšem existují i jiné pohledy. Svět nejednou zjednodušujících ekonomických modelů, tiše přijímaných premis a předpokladů „ceteris paribus“, stejně jako mnoha módních teorií, může být pastí. Ekonomové někdy na složitost světa zapomínají a později se diví.

Existují i jiné pohledy, a díky za ně. V soukromé korespondenci, v reakci na nasdílený komentář „bankéřů“ Tůmy a Hampla, jeden takový pohled zformuloval řadový občan, penzista, který ekonomii nikdy nestudoval:

Za první. Nadhledem z hodně velké výšky (věřící by mohli říct pohledem Boha) je prospěšné, když se “něco” postará o redukci přemnožené populace. Děje-li se tak formou selekce slabých a starých jedinců, pak to určitě přispívá ke zkvalitnění živočišného druhu. Navíc ekonomicky je asi vítáno, ubydou-li větší mírou příjemci důchodů než ti, kteří na výdaje přispívají. O tuto redukci a selekci se odjakživa staraly právě různé epidemie a s rozšířením cestování i pandemie. O obrovských ekonomických škodách, které obrana před touto dnešní pandemií přinese, nelze pochybovat.

Za druhé. Nežijeme ve středověku a homo sapiens se (občas) snaží o to, aby jeho umění myslet přispělo k cílům humanity, tedy ochrany všech jedinců svého druhu, nejen těch silných a zdravých. Oba bankéři patří do středověku – líbilo by se jim tam víc než dnes, ovšem za předpokladu, že by žili na hradě, ne v podhradí.

Ve snaze o humanitu člověk vymyslel také demokracii, které má kromě výhod i mnoho nevýhod. Například to, že tito pánové se středověkým myšlením mohou své teze volně šířit, i když jsou právě z hlediska humanity zločinem.

Je to totéž, jako když různí aktivisté zakazují jezdit prezidentovi do Číny, protože ta utlačuje Dalajlamu, tedy Tibet. Jenže v Tibetu nežije jen Dalajláma a mniši, ale daleko víc obyčejných lidí, těch, kteří ty krásné skalní kláštery stavěli, aby měli mniši kde žít. Ti, kterým až do nedávna mniši odpírali možnost vzdělání, protože negramotní se snáze ovládají. Ostatně v Tibetu byla negramotnost ještě nedávno jedna z největších na světě, což se mění právě díky Číně. Ano, toto je zcela jiný příběh, ale ve skutečnosti to má s pány Hamplem a Tůmou velmi úzkou spojitost“.

Loading

Vstoupit do diskuze 13 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz


Související články

lex voucher

Ochrana pro cestovky končí. Za nevybrané vouchery musí vrátit peníze

Foto: Shutterstock Pouze do konce srpna budou cestovní kanceláře pod ochranou podle kontroverzního zákona nazývaného Lex Voucher, který byl loni přijat ke zmírnění dopadů koronaviru na odvětví cestovního ruchu. Posledním srpnovým dnem končí ochranná doba a nevyužije-li zákazník možnosti náhradního zájezdu do 31. srpna, cestovka musí vrátit […]

Text: Veronika Hejná

16. 08. 2021


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář: R.Novotný Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Anonym

    26 března, 2020

    Pani ekonomovia zabudaju na jednu dolezitu vec. Stat nie je HDP, firmy, poda, hmotny a nehmotny majetok. Stat su v prvom rade ludia. Ludia nasledne vytvaraju hodnoty, oni vytvaraju HDP, zuslachtuju podu, riadia a pracuju vo firmach… Pokial ludia pomru (alebo masivne ochoreju), mozu si ich ekonomicke predikcie vlozit akurat tak do suflika. V ramci ohrozenych skupin su to majitelia firiem, rodicia deti. Ludia by masivne ostavali doma na PN-kach, zdravotnictvo by sa totalne zrutilo a cely priebeh by nabral smer neriadenej strely. Tak ci tak by ekonomika rapidne klesla, ale pri karantene mozeme uchranit zivoty. Tento ekeonomicko cynicky pohlad na situaciu by som porovnal s myslienkou, ze pri viruse zomiera vela starych ludi, tak aspon usetrime na dochodkoch. Ale podobne kalkulacie so zivotmi mi pripominaju skor fasisticke myslenie ako vyspely nazor.

    Odpovědět

  • Radovan Novotný

    28 března, 2020

    Bez lidí by neexistovalo HDP, pěkný postřeh. Je zřejmé, že plošná karanténa znamená každodenně se kumulující ztráty. Finanční systém se s každým dnem propadá do průšvihu, a směřuje ke znárodnění (třebas nepřímé přes bilance centrálních bank). Ocenění investic tomu odpovídá. Na straně druhé HDP nezachytí vyrobené a vyprané roušky, doma uvařené obědy, dobrovolníky odvedenou práci. A tak jako tak lidstvo vyléčí ti kdo stojí v první linii…

    Odpovědět

  • Anonym

    26 března, 2020

    Sú to zvláštne doby. Niektorí ekonómovia žijú nie na hrade, ale v sklenenom zámku. Sú mimo realitu. Oni seba a svoje majetky zachráni a idú aj cez mŕtvoly. To že majetky uliate v zahraničí môžu byť zdanené, s tým asi nepočítali. A ľudia si tiež nedajú od svojich elít všetko páčiť. To by si mali uvedomiť.

    Odpovědět

  • Radovan Novotný

    28 března, 2020

    Tak někteří ekonomové, respektive investoři, mají jako referenční měnu euro a jiní korunu. A inflační daň je účtována jak na koruna korunová, tak koruna eurová….

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    31 března, 2020

    Můj názor na tuhle koronavirovou šlamastiku je ten, že bylo správně zastavit veškerou zbytnou produkci a služby, a to s jediným cílem – omezit rychlost šíření nákazy. Toto opatření je nutné na ochranu lidských životů a předejití totálnímu chaosu s nepředvídatelnými dopady. Další opatření ve formě státní podpory producentů oněch v kritické situaci zbytných produktů a služeb a jejich zaměstnanců je pak důležité pro omezení dopadů na ekonomiku a kriticky důležité pro rychlost a snadnost návratu k normálnímu stavu.

    Odpovědět

  • R.Novotný

    31 března, 2020

    A vidíte – různé země, různé přístupy. Slovensko aktuálně mění strategii. Včera ve večerních zprávách oznámili, že to bude trvat do července (vrchol). Naopak otevřeli autoservisy, atd. Mám dojem, že kdo hasí požár, nemá čas myslet systémově a v souvislostech. Existovalo kdysi cosi jako NERV, Národní ekonomická rada vlády, těleso, které vytvářelo návrhy pro vládu. V něčem takovém by byl potenciál hledání řešení. Jedno je jasné STRUKTURA EKONOMIKY SE (Z)MĚNÍ a je bláhové si myslet, že vyrábět za každou cenu (když odbyt není) něco spasí.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    31 března, 2020

    Souhlasím, že výroba pro neexistující poptávku producenty, resp. ekonomiku nespasí a ni to nenavrhuji. Tvrdím, že v krizovém období je třeba zachovat výrobu nezbytného zboží a služeb a zajistit, aby všichni také měli peníze na to, aby si nezbytné zboží a služby mohli koupit. Rovněž producenti zboží a služeb, jejichž vliv na šíření nákazy je minimální, by neměly být nijak zásadně omezováni.

    Nijak také nerozporuji, že následně dojde i ke změnám v ekonomice. Jde ale o strukturu, míru a rychlost těchto změn, o nichž budou rozhodovat zákazníci. A jde o to zabránit dramatickému poklesu kupní síly těchto zákazníků, aby daní producenti nekrachovali pouze z důvodu, že prodeji jejich zboží a služeb brání pouze nedostatečná kupní síla poptávky, nikoli absence zájmu zákazníků o dané zboží a služby.

    Samozřejmě, že různé země mají různé přístupy a definitivní hodnocení těchto přístupů bude možné až následně z pozice generála po bitvě. 🙂

    Odpovědět

  • R.Novotný

    31 března, 2020

    Pane Fulde, díky za smysluplnou úvahu. Na rozdíl od všeobecných úvah, ve kterých všichni věří svým zamlženým věšteckým koulím (dnes již neplatným ekonomickým modelům) máte správný mikroekonomický pohled. Oba jsme ale opomenuli finanční stránku věci, to jak budou finanční deriváty likvidovány, kdo je v nich namočený, na koho dopadne Černý Petr, atd.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    31 března, 2020

    Tak to jak, kolik a kdo má vsazeno ve finančním kasínu je samozřejmě otázkou. Snad se gambleři z minulé krize poučili.

    Banky by měly být státem sanovány výhradně z důvodů dopadů kreditních rizik z nesplácených úvěrů. Pokud se dostane do problémů banka z důvodů spekulací na finančních trzích, měla by být zestátněna, ozdravena a následně opět zprivatizována.

    Odpovědět

  • R.Novotný

    31 března, 2020

    Opět souhlas krom pejorativního označení „gamlerů“. Nechci domýšlet, že existuje cosi jako dominový efekt a že neplnění protistrany dopadá i na ty nevinné. Raději nedomýšlet, jak by v tom kdo mohl být namočen…. Ono není finanční aktivum jako finanční aktivum, ty syntentické mohou být časovanou bombou.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    31 března, 2020

    Za gamblery mám spekulanty, kteří riskují peníze druhých (peníze akcionářů, věřitelů, vkladatelů, daňových poplatníků…). Finanční deriváty lze používat i bezpečně pro např. řízení rizik, které např. bankám přirozeně přináší jejich obchodní činnost (typicky poskytování úvěrů). Takové použití derivátů nepovažuji za gambling.

    Problém samozřejmě nastává, pokud odpovědná banka se ocitne v situaci, kdy má za protistranu svých zajišťovacích pozic gamblera… Tohle riziko je téměř neodstranitelné.

    Odpovědět

  • R.Novotný

    31 března, 2020

    Pane Fulde, zjevně tomu dost rozumíte .). Po vysvětlení souhlasím :). To nakolik je toto riziko regulovatelné a dohlédnutelné už bych komentoval jen nerad… .

    Odpovědět

  • Anonym

    7 dubna, 2020

    Aby banka neměla za protistranu gamblera, k tomu slouží útvar v bance, který dává interní limity pro schválené protistrany. Nad rámec zákonných limitů. Šrouby jsou utaženy v tomto hledisku pevně. Od dob hypoteční krize regulátor nespal a byl velmi aktivní.

    Odpovědět