CZK/€ 25.320 +0,18%

CZK/$ 23.408 +0,56%

CZK/£ 29.523 +0,28%

CZK/CHF 25.813 +0,21%

Text: Petr Fejtek

13. 01. 2011

14 komentářů

Kolik budeme splácet

 


 

Zadlužení roste každým rokem o „sekeru“ rozpočtového schodku. Loni se jen z toho důvodu zvýšilo o 156 miliard korun, s „drobnými“ navíc o 166 miliard na 1,344 bilionu korun. Kudy dál? Tu rundu musíme platit sami. Na základní úvahu nepotřebujeme žádného ekonomického guru, stačí totiž slovutné „kupecké“ počty. Jako ostatně každá domácnost dnes a denně používá (tedy alespoň by měla, jestli si nechce do televize zahrát v pořadu o lovcích dluhů).

Co jsme to loni provedli…

Jen státní rozpočet skončil schodkem 156 miliard korun. To rozpočítáno znamená růst státního dluhu o 40 000 korun na domácnost, což je 15 600 korun na každého, tedy přesně 1300 měsíčně.

To je (měl by být) jen začátek: o tolik jsme si loni žili nad poměry – o to víc jsme projedli, propili, prokecali na mobilech, propálili benzinu, nakoupili iPadů, doplňků stravy a jiných hraček pro dospělé, než na kolik jsme reálně vytvořili. Mimo jiné i vysolili bankám na poplatcích – prý jen ty přišly na neuvěřitelných 35 miliard korun.

Celkový schodek veřejného sektoru je ovšem větší než jen ten ze státního rozpočtu. Podařilo se jej sice zřejmě udržet pod 5 % HDP, ale celkové zadlužení se zřejmě hodně přiblíží 40 % HDP a dosáhlo sumy 1,344 bilionu korun.

To již znamená 128 000 korun na každého včetně miminek a důchodců, anebo 336 000 korun na domácnost. Jen na „obsluhu“ tohoto celkového dluhu (tedy úroky z půjček na něj) musíme platit kolem 45 miliard korun ročně, tedy přes 11 000 korun na domácnost ročně. Jen touto dírou nám tedy ze soudku odtéká skoro tisícovka měsíčně na každou domácnost.

První krok

Jako první úkol tedy před námi stojí „zkrotit“ další prohlubování dluhu, tedy zarazit každoroční schodky nejen státního rozpočtu, ale i dalších veřejných financí. Na letošní rok je v plánu alespoň snížit rozpočtový schodek na 135 miliard korun. To aktuálně znamená další zvětšení celkových dluhů. Rozpočítáno to opět znamená 36 000 korun na domácnost, tj. 13 500 na každého, což je něco přes 1100 na každého měsíčně.

Ale jestliže bychom chtěli v roce 2012 tento sešup do dluhové propasti „jen“ zastavit, přesně o tolik bychom museli průměrnou spotřebu (příjmy, výdaje) každého obyvatele Česka snížit – o 1100 korun měsíčně. A je jedno, zda bychom ty peníze lidem „sebrali“ na příjmech nebo na daních.

Konkrétní dopad

Od boku: za každé dítě nutno ušetřit 300 měsíčně, každý důchodce se uskrovní o 700 korun, ale každý dospělý o 2000 korun. Průměrně a „tak nějak“ – a bylo by vymalováno. I kdyby stát omezil své nabubřelé výdaje, většina z těchto omezení by opět tak či onak dopadla na občany – nikdo jiný tu totiž nežije.

Komu to nevychází, anebo mu to není jasné, ať si zopakuje základní školu.

Jen bohužel nenajdeme politiky, kteří by to prosadili, protože krev, pot a slzy voličů = smrt politiků. Poděkovat by jim totiž mohla až další generace – ta to bude platiti.

Jen začátek

Přestože by šlo o dost razantní utažení opasků, hlad by nikdo neměl a šlo by jen o zastavení pádu do větších dluhů.

Jak na to?

Otevřeně – nevím. Rozpočtové příjmy by zvýšila vyšší sazba DPH, ale to by se mělo použít výhradně na penzijní reformu. Částečně pomůže zvýšení sazby rovné daně (na 19 až 20 %), ale jen u efektivního zdanění nejpříjmovějších zaměstnanců – u ostatních by po ukončení koncepce superhrubé mzdy mělo efektivní zdanění vzrůst jen nepatrně.

Zůstává tedy ještě cesta omezování výdajů, zejména státních. Zrušit několik ministerstev, omezit nabubřelé výdaje, zaškrtit penězovody. Zvýšit sníženou DPH hned o 3 %, rovnou daň na 22 %, důchody snížit o 5 % a všude ustřihnout dalších 10 % – to by dalo snad něco ke 100 miliardám.

Kolik máme času?

Zatím zdaleka nejsme v dluhové pasti: dluh máme jen na 40 % HDP (toho, co se zde ročně vytvoří), zatímco třeba Itálie má dluh již 100 % HDP a Japonsko dokonce 200 % HDP. Další růst ekonomiky by mohl tento podílový ukazatel na HDP (opticky) snižovat, nyní jde hlavně o to, aby dluh dále nerostl.

Placení úroků z těchto půjčených peněz se ale nevyhneme. Zatím dokonce naše dluhopisy trhy přijímají za pro nás velmi výhodných podmínek, což ovšem také nemusí trvat věčně.

Tak či onak jde a půjde o tisícikorunu, kterou musí měsíčně každá domácnost „virtuálně“ platit. A to jde jen o úroky, z jistiny dluhu bychom ani po razantních škrtech nespláceli (zatím) ani korunu. To bychom museli začít i splácet další socialistické sny (úplatky) z minula.

Příjmy

 

mld. Kč

Výdaje

mld. Kč

   

1000,5

 

1156,8

daně

 

507,8

???

590,8

z toho

DPH

188

   
 

spotřební

131

   
 

PO

86

   
 

FO

88

   

soc. poj.

 

355,9

soc. dávky

431

z toho

důchodové

316

z toho důchody

346

ostatní

 

136,8

ostatní

135

Loading

Vstoupit do diskuze 14 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Miloslav Šimek

    14 ledna, 2011

    Pěkný, (ne)veselý článek pro tento čas. Osobně se domnívám, že „demokratický“ způsob rozhodování a řízení státu v podobě, jak jej známe dnes, NEMÁ na to, zvrátit trend.
    Jinak zadlužení je klasická ukázka fungování státního aparátu. Nejprve sami „problém“ vytvoří a pak se diví „co to?“. Musím se tomu smát. Příkladů by se našlo víc, ale držme se tématu.

    Odpovědět

  • Honza

    14 ledna, 2011

    Myslím, že ten Vámi zmíněný problém demokracie by vyřešila nová sociální dávka za to, že oprávněný volič dobrovolně neodvolí. Platil bych ji ve výši příspěvku politické straně za každý hlas.

    Odpovědět

  • Miroslav Piták

    14 ledna, 2011

    Situace je bohužel horší než vypadá. Vláda přece nesplácí své závazky z položky HDP, ale ze svých příjmů. Své příjmy vzhledem k HDP můžeme samozřejmě teoreticky nastavením daní ovlivnit, ale i tak průměrné daňové příjmy jednotlivých států se pohybují na úrovni +-35% HDP. Při tomto pohledu tedy zadlužení už není tak „příjemné“číslo, jak na první pohled vypadá.
    Každý kdo si pořádně přečte autorův článek si to musí uvědomit, když se zamyslí nad čísly zadlužení na obyvatele, že hodnota dluhu už je alarmující. Zatím je to ještě řešitelné, ale za 1-2 roky už tomu může být jinak.

    Odpovědět

  • hm

    14 ledna, 2011

    1) Dluh by se měl přepočítávat na pracující ne na obyvatele. Nebo ještě lépe jen na ty co tvoří hodnoty protože stát jež tvoří pouze úředníci si na sebe jistě nevydělá :).
    2) Myslím že řešení je jiné než šetření vláda musí udělat obrovskou sekeru co nejrychleji a co největší. Tím pádem voliči následně již žádné další zadlužování řešit nemusí protože státu po dlouhou dobu nikdo nepůjčí. Místo splacení udělá vláda měnovou reformu ala 1952 jen s tím že se bude týkat účtů nad xxx mil. Tak aby se to nedotklo prostých lidí. Dokonce pokud by to prošlo dát do ústavy že stát neuznává svoje nynější a budoucí dluhopisy je to lepší než tam dát vyrovnaný rozpočet protože ten není jak vymoci kdežto takto se přenáší riziko na investory a ti do toho logicky nepůjdou.
    Nic jiného nechci než dát do ústavy slavnou Paroubkovou větu: Stát dluhy neplatí 🙂 🙂
    Není to správné ale prodlužovat tuto dluhovou agonii je ještě horší. Prostě někdy je lepší nohu uřezat než čekat až se sněť dostane do celého těla.

    Odpovědět

  • Zdenek

    14 ledna, 2011

    Měna byla sice v roce 1953, ale je to blbost a dovolit si to může leda diktátor a až se ukradnou zbytné miliony, zadlužování pojede ve stejných kolejích vesele dál. Je třeba strukturálních změn od obce po stát tak, aby se nemuselo vše dotovat. To se stejně nestane-viz boje o pitomých 30Kč.

    Odpovědět

  • RuDaSoft

    14 ledna, 2011

    Kdyby se „ušetřilo“ ať už snížením příjmů, nebo zvýšením daní občanů, tak se ty peníze prostě a jednoduše protunelují dalšími a dalšími předraženými zakázkami s všimným apod. Obávám se, že ani zavedení osobní odpovědnosti příslušných úředníků za peníze, s ekterými nakládají, by se to nevyřešilo. Zvyšování státního dluhu a krach/reforma je prostě dříve či později nevyhnutelná. Rozumný člověk se na to připraví (jasně, ještě máme čas, ale otázka je, na jak dlouho).

    Odpovědět

  • Nox

    14 ledna, 2011

    Než na kolik jsme reálně vytvořili – a kde se ty vyrobky sluzby vzaly, kdyz jsme je nevytvorili? jedine ze by se dovezly odjinud, ale odkud, kdyz snad krome Ciny jsou ostatni take v minusu?

    Odpovědět

  • TH

    14 ledna, 2011

    Pokial viem, tak CR ma aktivne obchodne saldo, takze viac vyrobkov a sluzieb vyvaza, nez dovaza.
    Toto je aj pre mna zahada: stale citam, ako vsetky krajiny ziju nad svoje pomery, ale nie je mi jasne, odkial teda sa ta navyse spotreba berie – z ktorej planety to sem vozia?
    Nerozumiem tej poziadavke: su tu tovarne na spotrebny tovar, ludia co by v nich radi pracovali, obchodnici, co by ich radi predavali, su tu ludia, co by tie vyrobky radi kupovali – tak KDE JE PROBLEM??? Preco ludia co by kupovali nemaju kupovat a ludia co by vyrabali a predavali maju sediet doma…ako to zlepsi ekonomiku statu?
    tie auta tadi kupovali
    Osobne nevidim dovod aby ludstvo utahovalo opasky, s vynimkou, ze by to nedovolovali prirodne zdroje.

    Odpovědět

  • Nox

    15 ledna, 2011

    Zajimave, ja myslel ze CR ma take zaporne saldo, ale letmy pohled na internet me presvedcil o opaku.
    Bohuzel dnes zijeme ve spolecnosti ekonomicke a ne technicka. Technicka spolecnost by vyuzivala dostupne prirodni, lidske a vyrobni zdroje – dnesni ekonomicka spolecnost se snazi jen o nejvyssi zisk, byt treba nicenim hotovych vyrobku, nezamestnanosti a podobne.

    Odpovědět

  • e

    16 ledna, 2011

    Zadlužují se u bank, pletete si veřejný a soukromý sektor…

    Odpovědět

  • basta

    17 ledna, 2011

    Kdo si „žil nad poměry“? Učitel, dělník, lékař“…?
    Dluhy jsou důsledkem korupce a rozkrádání veřejných prostředků. Vznikají, pod laskavým dohledem naší politické elity, průběžně po celou dobu už od dob divoké privatizace v devadesátých letech minulého století. Nyní jsou velkozlodějské metody samozřejmě už mnohem sofistikovanější.
    Do očí pak bije drzost a arogance státních činitelů, kdy například ministr financí pošle do každé rodiny složenku s dlužným podílem na státním dluhu.

    Odpovědět

  • starik

    17 ledna, 2011

    Na sanaci bank jsme udělali dluh cca 450 mld Kč. Z toho plyne obsluha dluhu za rok cca 15-20 mld (podle sjednaných dluhopisů) Za 10 let to představuje 150-200 mld. Když to přičteme k nákladům na sanaci bank, tak to představuje 600-650 mld Kč a tedy cca 50% současného dluhu. Kdo by tedy měl dluh platit? Každý obyvatel á 120 tisKč a nebo především banky. které jen na poplatcích vyberou 35 mld Kč/rok.

    Odpovědět

  • traperberta

    17 ledna, 2011

    Já jsem státní dluh nezavinil.Co jsem dle článku pana Fejtka projedl,propil,protelefonoval ,projezdil benzin a.t.d. jsem si řádně zaplatil z vydělaných peněz,které mne stát při výplatě hezky zdanil,a při platbě za uvedeně věci mne je zdanil ještě jednou formou DPH.takže já jsem nic na dluh nedostal.Ty chybějící peníze ve státní kase rozfofroval někdo úplně jiný a zcela beztrestně.Tak mne neoblbujte.

    Odpovědět

  • JJ

    18 ledna, 2011

    Není pravda, jak autor píše, že dluh je: \“o tolik jsme si loni žili nad poměry – o to víc jsme projedli, propili, prokecali na mobilech, propálili benzinu, nakoupili iPadů, doplňků stravy a jiných hraček pro dospělé, než na kolik jsme reálně vytvořili\“.
    Ve skutečnosti o tolik státní úředníci zaplatili více zakázek, zaplatilo se úroků a vyplatilo se důchodů, než na kolik byl reálný daňový výnos.
    Odtud plyne další autorův omyl: \“Ale jestliže bychom chtěli v roce 2012 tento sešup do dluhové propasti „jen“ zastavit, přesně o tolik bychom museli průměrnou spotřebu (příjmy, výdaje) každého obyvatele Česka snížit – o 1100 korun měsíčně. A je jedno, zda bychom ty peníze lidem „sebrali“ na příjmech nebo na daních\“.
    Ve skutečnosti pokud lidem klesnou příjmy o 1100 měsíčně, tak přesně o to méně utratí za zboží, čili klesne i výběr daní z přidané hodnoty a spotřebních daní. Státu tedy bude chybět dalších cca 220 korun na hlavu měsíčně (deficit 26,4 miliardy). Je to naopak: dluh by se zastavil, pokud by přesně o 1100 státní úředníci nakoupili méně blbostí, jako třeba předražené dálnice, ekologické superzakázky apod.

    Odpovědět